Transparency International se vydává cestou ABL

    Stranou pozornosti zůstal fakt, že jedním z nejúspěšnějších subjektů letošního volebního podzimu se stala Transparency International. Oba její kandidáti, Adriana Krnáčová a Václav Láska, si připsali vítězství. Z protikorupční organizace se stává líheň politických kádrů – a to je nedobrá zpráva.

    Začněme dámou: Adriana Krnáčová se z uměleckého prostředí (vystudovala vědu o výtvarném umění) rychle přesunula do světa nevládních organizací. Přes Soros Center for Contemporary Arts se dostala do české pobočky Transparency International, jejíž ředitelkou byla v letech 2001 až 2007. Pak se začala pohybovat na pomezí zdánlivě neslučitelných světů byznysu a nevládních hnutí profilujících se v důsledku jako nátlakové skupiny. Vedla komunikaci gigantu Johnson & Johnson – tedy společnosti, která je s protikorupčními organizacemi kvůli svým metodám tak trochu na kordy. Pracovala také ve společnosti Blue Ocean Solutions. Ta poskytuje služby v komunikaci se státní správou. V nabídce služeb této společnosti nalezneme mimo jiné „tvorbu koalic pro prosazování zájmů klienta“ či „prosazování legislativních změn“. Současně s lobbingem pro soukromý sektor založila mimo jiné občanské sdružení Vraťte nám stát!, jehož cílem je například – „prosazování legislativních změn“.

    Proč se Krnáčová dává vodit?

    Vlajkovou lodí této změny byl zákon o zveřejňování smluv. Adriana Krnáčová měla být ve své další roli náměstkyně ministra vnitra Milana Chovance zárukou toho, že se tuto pro část občanských aktivistů klíčovou normu podaří prosadit. Namísto toho Krnáčová jen přihlížela tomu, jak politici v pozoruhodné shodě zákonu o zveřejňování smluv vypravili pohřební průvod legislativním kolečkem. Na její hlavu se za to snesla jasně formulovaná kritika – a následně přišla nabídka Andreje Babiše vést kandidátku hnutí ANO v pražských magistrátních volbách. Komentátor Daniel Kaiser toto angažmá popsal způsobem, který je natolik výstižný, že ho stojí za to citovat: „Pokud Krnáčová v uplynulých dnech nebyla zrovna indisponovaná a ta menší část volební kampaně, která nebyla plně v režii agentury, ukázala skutečnou kandidátku, máme co dělat s výjimečně nekompetentní osobou, která si plete čističky a kanalizace, která tázána na program ANO odkáže na sink-tenk, který ho po volbách dopracuje, a která ještě pohrozí Pražanům, že pokud ji nezvolí přímo primátorkou, nebude se do zastupitelstva vůbec obtěžovat.“

    Pro člověka, který se dlouhá léta snaží očistit společnost od všudypřítomné korupce, by spolupráce s lidmi z prostředí bývalé StB měla být tabu. Krnáčová místo toho úzce spolupracuje s bývalou rozvědčicí Radmilou Kleslovou, šéfkou pražské buňky ANO. A protože Adriana Krnáčová je bezesporu bystrá, vzdělaná a inteligentní dáma, vtírá se otázka, proč vlastně hraje roli vysmívané loutky, kterou posunují estébáčtí loutkáři a marketingoví iluzionisté. Dohlédnout na to, aby se v neprůhledné pražské správě udělal patřičný a potřebný průvan, by přece mohla daleko méně pochybným způsobem z nevládního prostředí – umí to. Místo toho Krnáčová nedělá nic, aby zastavila narůstající pochybnosti o tom, čí zájmy nyní zastupuje a v čí prospěch usiluje o už zmiňované legislativní změny. Svými činy i svou nečinností zpochybňuje i své působení v čele Transparency International, a tím tuto organizaci jako celek.

    Láska na příliš mnoha židlích

    Krátce poté, co se Adriana Krnáčová stala ředitelkou české pobočky Transparency International, s touto organizací začal spolupracovat další dnešní politik, expolicista Václav Láska. Podle veřejně dostupných údajů jeho spolupráce s protikorupční organizací trvala od roku 2003 do roku 2010.

    Připomeňme, že podobně jako Adriana Krnáčová je také Václav Láska nesporně inteligentní člověk schopný přesného analytického myšlení. Důkazem obojího budiž jeho angažmá vyšetřovatele nejzávažnější hospodářské kriminality. Nejde si dost dobře představit, že by muž s takovým vhledem do problematiky, nevěděl o politických aktivitách bezpečnostní agentury ABL spojené s kdysi vládními Věcmi veřejnými. A přesto právě pro tuto agenturu v roce 2007 začal pracovat, aniž by přitom přerušil spolupráci s Transparency International (a pokud ji přerušil, nikde o tom není zmínka).

    Bylo to v době, kdy se rodil neslavný dokument nazvaný TOP manažerský etický kodex + Strategie 2009-2014. O co šlo: šéf ABL Vít Bárta svoje manažery poučoval o tom, že pro zisk „zajímavých zákazníků“ je třeba využívat techniky infiltrace, sledování a nasazování placených společnic. Jinak velmi transparentní Láska nikdy přesvědčivě nevysvětlil, čeho se vlastně jeho angažmá v ABL týkalo. Omezuje se na emocionální, ale fakticky neuspokojivé proklamace o tom, že v ABL nedělal „nic špatného“.

    Na tomto místě je třeba zmínit, že rakovnický rodák a dlouholetý Středočech Láska při své senátní kandidatuře za Stranu zelených trval na tom, aby o místo v horní komoře Parlamentu bojoval v Praze 5. A teď se podívejme, jaké byly cíle už zmíněného Bártova „etického kodexu + strategie“. Jako jeden z hlavních bodů v něm figuruje „ovládnutí Prahy 5 v roce 2010“.

    Stejně jako v případě Adriany Krnáčová i v případě Václava Lásky souběh jeho angažmá v protikorupční organizaci, práce v byznysu, který se s protikorupční prací prolíná i střetává, a nakonec politické angažmá za programově nevyhraněné strany ve zpětném světle vrhá stín i na samotnou práci Transparency International.

    Pozor, tudy vede cesta k ABL

    Ta, pokud chce být relevantní a respektovanou veličinou, musí začít důsledně budovat to, čemu se v anglosaském světě říká „deep blue water“. Mezi lidmi z Transparency International a politikou musí stát nepřekročitelná hlubina. Oba světy musí být oddělené. Jen tak nebudou vznikat pochybnosti o tom, jak vlastně lidé z Transparency International naplňují ušlechtilé poslání, které proklamují.

    Cesta, kterou Transparency International v České republice kráčí, je cestou už zmíněné ABL. Jako by hlavním cílem organizace přestávala být tvrdá kontrola světa politiky, ale hledání způsobů, jak do ní pronikat a vytvářet ji. Jak jinak si vysvětlit kromě už popsaných příběhů Krnáčové a Lásky například fakt, že současný šéf Transparency International David Ondráčka koketoval s myšlenkou přijmout křeslo ministra vnitra, které mu nabídl Andrej Babiš? Jediným akceptovatelným postupem bylo striktní odmítnutí – anebo odchod z Transparency International a teprve potom cokoliv jiného. Jinak lidem, kterým leží na srdci skutečná transparentnost politiky, nezbude nic jiného než Transparency International zařadit mezi množství PR agentur, jejichž zprávy nelze přijímat jinak než s dostatečnou rezervou.

    Ondřej Fér