Že se ministerstvo chystá novelizovat občanský zákoník, který se neosvědčil, protože ministerstvo dospělo k závěru, že se určitě neosvědčí, je – děsivé. Že dosud žádný ministr spravedlnosti od levice po pravici nepřistoupil k oddělení moci soudní od moci výkonné je – zajímavé. Úkolem politiky v normální, míněno nerevoluční době, je systém pouze upravovat, nikoli ho po každých volbách reformovat. Takto kriticky i s nadhledem se pro Českou justici vyjádřil bývalý soudce Ústavního soudu a současný advokát Jiří Nykodým.
Jaká jsou očekávání právního profesionála od ministerstva spravedlnosti, co by mělo podle vás činit, co by mělo obecně nebo dokonce konkrétně urgentně a nezbytně v resortu spravedlnosti udělat či změnit?
Neštěstím je, že se neustále dělají změny a poté, co se provedou, se zase dělají změny změn a výsledkem je naprostý zmatek v právních úpravách všeho druhu. Proto mě například děsí, že se ministerstvo chystá už nyní novelizovat občanský zákoník, který se ještě v praxi ani nestačil neosvědčit, ale ministerstvo zřejmě dospělo k závěru, že se určitě neosvědčí. Ne že bych se chtěl tohoto zákona výrazně zastávat, ale když už jednou byl přijat, tak by se měl ponechat beze změn v platnosti a účinnosti alespoň pět let a teprve poté přistoupit po uvážení k určitým korekcím.
Měl by se vždy ponechat prostor soudům, aby se s novou právní úpravou judikatorně vypořádaly a teprve po zjištění, že to opravdu nejde, přistoupit ke změně. Jsem přesvědčen o tom, že i špatný zákon lze rozumě a s citem pro spravedlnost vyložit, stejně jako lze dobře naformulovaný zákon vyložit špatně. Takže moje představa je, že by ministerstvo spravedlnosti mělo ke změnám přistupovat nikoliv urgentně, ale velmi opatrně a po zralém uvážení.
Naproti tomu si myslím, že by ministr spravedlnosti měl konečně přistoupit k oddělení moci soudní od moci výkonné, a přispět tak k nezávislosti soudní moci na moci výkonné a omezit tak vliv politiky na soudy. Tím by se např. předešlo různým pochybnostem o obsazování míst předsedů soudů, kterých jsme právě svědky. Toto je podle mého názoru urgentní věc pro ministra spravedlnosti, ale zdá se, že právě to opět není na programu dne. Není bez zajímavosti, že v neřešení této otázky se shodnou politici od levice po pravici
Jak tato podle vás očekávání splňovaly nebo nesplňovaly dosavadní vlády a jejich ministři spravedlnosti?
Z mnou naznačeného pohledu nejlépe splňoval mé představy doktor Čermák, neboť když nastupoval do funkce ministra, nebál se říci, že bude dělat jen minimum změn, neboť úkolem politiky v normální, míněno nerevoluční době, je systém pouze upravovat, nikoli ho po každých volbách reformovat. Nepotřebujeme permanentní reformy, potřebujeme stabilitu.
Irena Válová
Jiří Nykodým (*1945) studoval na Právnické fakultě UK v Praze v letech 1963–1968. V září 1969 nastoupil jako soudní čekatel u Městského soudu v Praze. V prosinci 1969 pak nastoupil jako advokátní čekatel u Městského sdružení advokátů v Praze. Od roku 1972 působil jako advokát v advokátní poradně v Praze. Od března 1972 byl členem Občanskoprávní sekce studijního kolegia Ústředí České advokacie. V roce 1976 byl jmenován zkušebním komisařem pro advokátní zkoušky, a to pro obor občanské právo. V roce 1990 byl zvolen do předsednictva Ústředí české advokacie. Podílel se na přípravě zákona o advokacii a advokátním tarifu. V představenstvu České advokátní komory působil s výjimkou let 1993–1996 (člen revizní komise ČAK). V roce 1998 byl jmenován členem Legislativní rady vlády. Dále působil v pracovní skupině Ministerstva spravedlnosti pro obecnou část nově připravovaného občanského zákoníku a v pracovní skupině pro rodinné právo. Je jedním ze spoluautorů Komentáře k občanskému zákoníku a Právnického slovníku nakladatelství Linde. Dne 17. prosince 2003 jej soudcem Ústavního soudu České republiky jmenoval prezident Václav Klaus.
K úspěchům svého funkčního období Jiří Nykodým dříve uvedl postupnou deregulaci nájemného. „To bylo potřeba, aby majitelé nedotovali bydlení těm, co to nepotřebují,“ řekl. Za problém však označil to, že zároveň nevznikl zákon o sociálním bydlení a že se obce masivně zbavují bytového fondu. Jiří Nykodým byl též zpravodajem v řízení, které vyústilo ve zrušení úpravy zdravotnických standardů a nadstandardů.
V roce 2013 Jiřího Nykodýma navrhl prezident Miloš Zeman znovu do funkce soudce Ústavního soudu, avšak návrh neschválil Senát po diskusi v plénu o skutečnosti, že se Jiří Nykodým jako soudce podílel na zamítnutí ústavní stížnosti politiků proti církevním restitucím. Tisk interpretoval nezvolení Jiřího Nykodýma soudcem jako mstu. Jiří Nykodým nikdy nebyl členem žádné politické strany.
-ire-
