Přiměřeně se bojím, říká nový předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl o 850milionové investici do nového justičního areálu. Jak řekl v rozhovoru pro Českou justici, nechce rozestavět objekt, aby za několik let zjistil, že ho kvůli nedostatku peněz nedostaví. Na odpovědnosti za výstavbu by se podle něho mělo pokud možno co nejvíc podílet i Ministerstvo spravedlnosti.
Sotva jste se stal předsedou krajského soudu, už jste podílel na prohlášení Kolegia předsedů krajských soudů, které se ostře vymezilo proti vměšování politiků do věcí justice. Co za těmi snahami podle vás je?
Myslíte, co je za politickými tlaky, které směřují do justice? Obecně myslím, že střídání soudních funkcionářů nastalo v takovém měřítku historicky vůbec poprvé. Na jednu stranu to může být lákavá věc, mít možnost zásadním způsobem zasáhnout do toho, kdo bude justici v následujícím období řídit. A historicky se to bude opakovat až za dalších sedm let. To může být první faktor, z něhož pak podle mne může vyplývat i druhý: dost zásadní nepochopení ze strany politiků, o co vlastně při výměně soudních funkcionářů jde. Mám obavu, že oni to vnímají, jako by se lámalo nějaké volební období a měly se snad v této chvíli měnit nějaké strany. Ve skutečnosti se prostě střídají profesionálové. A pokud budou takto výběrová řízení probíhat dál, půjde o věc, kterou bude muset odborná i laická veřejnost teprve vstřebat.
Není chyba obsažena už v instrukci ministra spravedlnosti, podle níž je ve výběrové komisi minimálně jeden zástupce ministerstva? Dochází tak logicky ke střetu mezi zájmy politickými a ryze odbornými už ve fázi výběru, a nikoli až v momentě přijetí politického rozhodnutí ministrem spravedlnosti.
Myslím, že problém je ještě hlouběji. A sice v tom, kdo vůbec stanoví výběrovou komisi a proč se ad hoc ustanovuje různým způsobem. To by totiž měl dělat někdo úplně jiný než ministr spravedlnosti. To je koncepční věc, měl by existovat nějaký nadstavbový orgán, který už v sobě bude zahrnovat soudce i politiky, a ten by měl určovat standardní justiční personální a ekonomické záležitosti, mezi nimi mimo jiné i kariérní postup soudců, přijímání soudců a otázku výměny funkcionářů. Ať už to nazveme třeba Rada soudnictví nebo jinak, je to orgán, který chybí tak, až to křičí.
Jak na vás na první dojem působí ústecký soud, o kterém se toho v poslední době hodně namluvilo?
Působí na mě diametrálně odlišně lidé, a budova. Já jsem očekával zamračené seveřany, nevím, kde ve mně taková představa vznikla. A i tak mi to stálo za to sem mezi ně přijít, protože jsem naštěstí některé z nich znal a nepřišli mi tak zlí, jak se o nich píše v médiích. Byl jsem mile překvapen, že zatím potkávám ochotné lidi se vstřícným postojem. Dojem z lidí je dobrý, dojem z budovy je strašný.
V konkursu proti vám kandidovali i dva místopředsedové zdejšího soudu, kteří alespoň mediálně reprezentovali onu skupinu, stojící proti příchodu manažera takzvaně zvenčí. Měl jste z toho při příchodu obavy?
Já jsem z místopředsedů pracovně trochu znal jen doktorku Hendrychovou, ostatní ne. Vnímal jsem to tak, že z jejich strany, a vlastně i ze strany zaměstnanců soudu tady proběhla vlna nevole proti prvnímu vítězi výběrového řízení, doktoru Veselému, a já jsem úplně nerozuměl, z čeho to vzešlo. Nevěděl jsem, a nevím, zda to vůbec někdy zjistím, zda tam bylo takové regionální vymezení, nebo zda to bylo vymezení osobní. Ten protitlak jsem vnímal. Ale zatím jsem se u žádného z místopředsedů s takovým postojem nesetkal, ani u nikoho ze zaměstnanců. I když by se jim samozřejmě těžko dávalo najevo, že mě tu nechtějí. Ale jako člověk zvenku necítím nějaký viditelný odpor.
Když mluvíme o místopředsedkyni Ivetě Hendrychové, té s koncem září vypršel mandát. Už jste na její místo vypsal výběrové řízení?
Už jsem na obchodním úseku i předsedů okresních soudů oznámil, že výběrové řízení zatím vypisovat nebudu a vlezu si do bot místopředsedy na obchodním úseku sám. Nechci, aby to vypadalo, že si myslím, že jsem schopen dlouhodobě zvládnout obojí. Nejsem. Ale využiji to jako příležitost zdejší obchodní úsek poznat. Udělat si svůj osobní závěr, jací soudci zde jsou a jak ten úsek funguje. Nechci vypisovat výběrové řízení, dokud potenciální zájemce na post místopředsedy nepoznám. Neboť předpokládám, že takoví zájemci budou pocházet právě odsud.
Nečekáte tedy, že by přišel někdo zvenčí?
Může, a asi i přijde uchazeč zvenčí. Ale já bych měl rád poznatky o tom, co je zde za lidi, jaké jsou jejich schopnosti. A´to dost často ze spisu poznáte, jaký je člověk manažer, jak řídí práci senátu. Nikdo se nestane dobrým funkcionářem jinak, než že se nejprve naučí dobře řídit svoji práci.
Ze slov předsedů okresních soudů ve zdejším obvodě je znát, že komunikace mezi nimi a vedením krajského soudu hlavně v poslední době vázla. Jak chcete řídit práci předsedů okresních soudů vy?
Především chci říct, že bych rád, aby okresy řídili předsedové okresních soudů. Už jsem při instalaci předsedy ústeckého okresního soudu, pana doktora Hrbka, vyjevil následující tezi: Když domácnost funguje, tchyně jen nosí buchty a pomáhá, podporuje. Ale když domácnost nefunguje, přichází tchyně řešit problémy. A to si nikdo nepřeje. Já bych chtěl mít k předsedům soudů podobný postoj, poskytnout jim metodickou pomoc, ekonomickou a personální pomoc a pak bych jen rád bral na vědomí jejich uvědomělá opatření, aby se situace na soudech zlepšovala. Protože není zde stanoven žádný takový standard, aby se nedal zlepšit. Od předsedů očekávám určitou akceleraci. A budeme se společně učit to, že kde budou opatření dobrá, nebudu mít žádný zájem zasahovat. Tam, kde budou nedůsledná, nedostatečná, nefungující, budu tchyně řešící problém v domácnosti.
Od předsedů okresních soudů uslyšíte klíčový požadavek – na sever Čech se nedaří přivést dostatek nových soudců. Jak to chcete zajistit?
Především je budu méně pouštět. Musím zastavit zbytečný odtok. A na to upozorním i soudce, kteří sem budou přicházet, že se odsud snadno nedostanou. Opravdu jen z vážných důvodů nebo instančně výš, v tom nechci nikomu bránit. Druhá věc je, že ten kraj musím pro lidi udělat přitažlivý. To bude asi chvíli trvat, zatím mohu jen proklamovat své záměry a slibovat. Doufám, že zde za pár let bude stát nejen nový justiční areál, ale i regionální školící středisko, které se stane pýchou severu. Vzdálenost do Justiční akademie do Kroměříže je podle mě natolik zoufalá, že nám dává možnost pokusit se využít všechny možné prostředky zde vybudovat vlastní centrum podpory vzdělanosti. Je to jeden z mých hlavních střednědobých úkolů, co zde soudcům nabídnout. Odborné a lidské zacházení. Nechci ale zapomenout na věc, která je pro soudce mimořádně důležitá, a to je školení personálu. Musejí mít připravený personál. A samotní soudci musejí mít možnost pracovat uvnitř gremiálních vazeb. Na jakémkoli stupni soustavy severočeské justice musí mít soudce možnost odborně konzultovat problémy, které v souvislosti s rozhodováním vznikají, na instančně vyšší úrovni. Nemyslím konkrétní kauzy, to nejde, ale na problematiku, se kterou se aktuálně potýká, nebyl sám. Metodika přípravy personálu a gremiální metodika jsou z mého pohledu dva trumfy, které budu nejčastěji používat tam, kde budu chtít získat zájem a spolupráci zdejších lidí.
Zmínil jste justiční areál – nebojíte se té investice 850 milionů korun, pod kterou budete podepsán? Jste přece jen soudce, nyní soudní funkcionář, ale ne profesionální investor.
Přiměřeně se bojím, jistě. Teprve příští týden se dostanu k tomu, že se s panem ředitelem správy ponořím do materiálů, které se stavbou budovy souvisí. A pak teprve uvidím, jak hodně se budu bát. Informace, které zatím mám, nasvědčují tomu, že projekt byl vymýšlen v jiné době a za jiných možností. A nerad bych se dostal do situace, že začnu proinvestovávat projekt a za několik let se dozvím, že to nedostavím. Tomu budu muset zabránit. Ten projekt musí být od počátku nastaven tak, aby byl realizovatelný. A aby byl v co největší míře nesen Ministerstvem spravedlnosti. Já to pochopitelně nemohu zvládnout sám, a to i přesto, že mám evidentně velice schopného ředitele správy.
Robert Malecký
