Ústavní soudce Vojtěch Šimíček Foto: NSS

Při rozhodování o výživném je třeba hodnotit účelnost vzdělávání

Při rozhodování o výživném pro zletilé studenty musí justice zohlednit účelnost a smysluplnost dalšího vzdělávání. Ústavní soud (ÚS) dnes proto vyhověl stížnosti nemajetného otce, jenž nechce platit na syna studujícího druhou střední školu. Nález nijak nezpochybňuje prakticky automatické výživné pro nezletilé studenty.

„U zletilých je zaprvé třeba uvažovat, zda je to studium navazující, pak to není problém a výživné má být přiznáváno jednoznačně,“ řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Nárok na výživné je racionální i v případě nenavazujících uměleckých škol. Jindy ale justice musí podrobit studium bližšímu zkoumání.

„Náš vzkaz obecným soudům je takový, aby vždy, v každém konkrétním případě, bylo vždy velmi bedlivě hodnoceno, zda takové studium je účelné, smysluplné, aby se zabývaly povahou školy, zda se skutečně tímto studiem zlepší situace na trhu práce,“ řekl novinářům Šimíček. Je třeba hodnotit i průběh studia, absence žáka, uplatnění absolventů na trhu práce či časovou náročnost studia.
Studium má podle Šimíčka u zletilých sloužit k prohlubování již získaného vzdělání, případně ke zlepšení vyhlídek na uplatnění. Vyživovací povinnost se naopak nevztahuje na „studium pro studium“, které je pouze prodlužováním mládí.

Mladík z kauzy, kterou řešil ÚS, se nejprve vyučil nástrojařem, později začal studovat soukromou obchodní akademii se školným. O zvýšení výživného rozhodl nejprve Okresní soud v Opavě, poté Krajský soud v Ostravě, který nyní případ projedná znovu.

Jak má nakonec rozhodnout, ústavní soudci neřekli – bude to věcí dalšího zkoumání. Dosud se prý justice dostatečně nezabývala tím, zda mladík, jemuž je v současnosti 23 let, výživné skutečně potřebuje, zda studuje vhodnou školu, zda by si nemohl přivydělat brigádami. Justice by měla zohlednit i možnosti otce, který je dělník s podprůměrnou mzdou a jeho současná partnerka si přivydělává úklidem.

Podle zákona o rodině, stejně jako podle aktuálního občanského zákoníku, vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, dokud nejsou schopny živit se samy. Není tedy podmíněna věkem ani ukončením určitého stupně vzdělání.

-čtk-