Téměř čtvrt miliónů akcionářů Harvardského průmyslového holdingu, a.s. v likvidaci (HPH) již patnáct let marně čeká na vyplácení likvidačního zůstatku. A to i přesto, že zakladatel Harvardských fondů, Viktor Kožený, byl odsouzen k deseti letům vězení a k náhradě škody téměř třináct miliard korun, kterou s partnerem Borisem Vostrým fingovanými „obchody“ jen v letech 1995 až 1997 způsobil. K této škodě je nutno ještě přičíst sumu 9,8 miliardy za dvě nesplacené směnky, kterými v roce 1997 Kožený koupi HPH „zaplatil“.
Důvody, proč se stále akcionáři nedočkali ukončení likvidace a vyplácení likvidačního zůstatku, spočívají v rozporuplném jednání soudů a v činnosti likvidátora společnosti. Při svolání valné hromady konané v roce 2001 požádalo tehdejší představenstvo HPH likvidátora Zdeňka Častorála, aby vyzvedl výpis emitenta, bez kterého není jednání valné hromady možné, což ale likvidátor odmítl. Představenstvo proto na něj podalo žalobu. Soud tehdy rozhodl, že likvidátor odmítl správně, neboť „likvidátor koná jen úkony směřující k likvidaci společnosti“, proto k vyzvednutí výpisu emitenta je oprávněno představenstvo společnosti. Stejným způsobem postupovaly i další soudy.
V odvolacím řízení o žalobě na neplatnost valné hromady HPH, konané v roce 2003, žalující (což byla jedna akcionářka) namítala, že soud jedná s předsedou představenstva, jako zástupcem HPH neoprávněně. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze, jehož předsedou byl Josef Holejšovský, jednoznačně rozhodl, že „není pochybnost o tom, kdo je oprávněn jednat jménem společnosti, vyjma subjektivní pochybnosti navrhovatelky“ – tedy představenstvo.
Jenže v loňském odvolacím řízení o neplatnosti valné hromady HPH z roku 2004, tedy po deseti letech od jejího konání, došlo k totálnímu obratu. Odvolací senát, jehož předsedou byl opět soudce Holejšovský, znovu řešil, zda v řízení o neplatnost valné hromady může společnost v likvidaci zastupovat představenstvo. Tentokrát si kupodivu nevěděl rady, a tak se obrátil s dotazem, zda k dané věci existuje nějaký judikát, na Nejvyšší soud. Ten odpověděl, že žádný judikát v této věci není, a že si proto VS musí poradit sám. Výsledkem bylo rozhodnutí, že ve všech soudních sporech zastupuje společnost v likvidaci výhradně likvidátor, a že představenstvo nesmí s třetími osobami vůbec jednat. Svou působnost může uplatňovat pouze „dovnitř“ společnosti. Tedy může svolat jedině valnou hromadu.
Rozsudek jako neřešitelný problém
Když pak později soudce Holejšovský publikoval a komentovat rozhodnutí v Obchodní revui, připustil, že jeho senát „přiznal likvidátorovi určitý přesah jeho funkce“. Tím však nastal pro společnost HPH neřešitelný problém. „Neschopnost, zvůle a zatvrzelý odpor likvidátora HPH Častorála ke svolávání valných hromad i k zákonem předepsané kontrole účetnictví dozorčí radou, přivedl společnost ke kolapsu,“ vysvětluje situaci předseda představenstva HPH Karel Staněk. Svolání valné hromady je sice pro představenstvo působením „dovnitř“ společnosti, je však k tomu nutné z Centrálního depozitáře cenných papírů vyzvednout výpis emitenta, bez čehož se valná hromada nemůže konat. Ovšem podle rozhodnutí pražského Vrchního soudu představenstvo nemůže jednat s třetí osobou, kterou Centrální depozitář cenných papírů je.
Stejně tak nemůže jednat s dalšími třetími osobami, kterými jsou subjekty valnou hromadu zajišťující. Těmto subjektům likvidátor Častorál dokonce písemně oznámil, že jestliže se na konání valné hromady budou podílet, tak jejich služby neproplatí, a také je nakonec neproplatil. „Takže výpis emitenta může podle rozhodnutí pražského odvolacího senátu vyzvednout jedině likvidátor a s příslušnými subjekty jednat také jen on. Likvidátor ovšem odmítá výpis vyzvednout, natož zaplatit a vůbec svolat valnou hromadu. A opět jsme u soudních rozhodnutí – i kdyby neodmítal výpis vyzvednout, je tu zase usnesení soudu, týkající se valné hromady za rok 2001, podle kterého likvidátor není oprávněn výpis emitenta vyzvednout,“ kroutí Staněk hlavou nad nelogičností soudních rozhodnutí.
Ke všemu ještě paradoxně existuje rozsudek olomouckého Vrchního soudu v naprosto totožné věci, který určuje, že zastupování společnosti v likvidaci při soudním řízení o neplatnost usnesení valné hromady je jednoznačnou záležitostí představenstva společnosti, a že takové zastupování likvidátorovi nenáleží. Tedy rozhodnutí soudu stejné úrovně, korespondující s usneseními, která se týkala valných hromad z roků 2001 a 2003, ovšem pražský Vrchní soud dospěl ke zcela opačnému usnesení.
Která valná hromada platí?
Kolem HPH jsou ovšem i další justiční zajímavosti. V jenom z mnohých řízení soud vydal usnesení, že „vyslovuje neplatnost všech usnesení náhradní valné hromady HPH….“ Přesně za tři měsíce následuje usnesení stejného soudu ve stejné věci, kterým zamítá žalobu na zmatečnost a uvádí, že svým předcházejícím usnesením „zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady HPH…“ Tedy stejné valné hromady, kterou tento soud před čtvrt rokem zneplatnil. „Tak platí inkriminovaná valná hromada, nebo neplatí? Také se stalo, že jsem jako předseda představenstva obdržel soudní rozhodnutí až za sedmnáct měsíců po jeho vynesení. Patrně rozsah rozkradení majetku HPH české soudy poněkud vyvádí z míry,“ konstatuje dále Staněk.
V celém příběhu okolo HCH nejde ale jenom o rozporuplná soudní rozhodnutí, ale i o činnost již zmíněného likvidátora. Častorál dokonce odmítl předložit účetní závěrky auditorovi, určenému valnou hromadou, jak nařizuje zákon, a žádal navíc o zpětné schválení dvou účetních auditovaných závěrek auditorem, kterého si vybral sám. Nikdo ovšem audity, provedené likvidátorovým auditorem neviděl, nejsou založeny ani ve Sbírce listin. Likvidátor tak jedná protiprávně, přestože byl Komorou auditorů upozorněn, že platný audit může vyhotovit jen auditor valnou hromadou schválený.
Podle Staňka se společnost HPH péčí likvidátora dostala do prakticky neřešitelné situace, neboť od poloviny roku 2012 odmítá vydat dozorčí radě účetnictví společnosti k zákonem předepsané každoroční kontrole. Odmítá i svolávání valných hromad, takže na úhradu nákladů na uspořádání posledních dvou valných hromad za roky 2011 a 2012 si muselo představenstvo půjčit.
„Unikát, který jistě nemá v této zemi obdoby. Likvidátor HPH přitom lživě šíří mezi akcionáři podezření, že nešlo o žádnou půjčku, ale legalizaci výnosů z majetku ukradeného Viktorem Koženým a jeho obchodním partnerem Borisem Vostrým. Odmítá zároveň proplácet náklady na činnost orgánů společnosti, zakazuje právníkům společnosti poskytovat orgánům HPH právní rady a představenstvu i dozorčí radě znemožnil používat kancelář společnosti, takže jednání obou orgánů se musí uskutečňovat v různých restauračních zařízeních,“ popisuje nastalou situaci předseda představenstva.
Žaloba na odvolání likvidátora byla podána, soud potrvá léta
Jak představenstvo, tak i dozorčí rada jsou podle Staňka přesvědčeny, že likvidátor Častorál je nezpůsobilý pro funkci likvidátora, a navíc mají podezření, že se svěřeným majetkem nenakládá s péčí řádného hospodáře. Argumentuje tím, že do funkce likvidátora HPH byl soudem jmenován v roce 2000 a pro společnost nezískal sebemenší prospěch, zatímco náklady na likvidaci HPH dosud představují podle odhadu až 80 milionů a HPH je dnes na pokraji insolvence.
„Je vskutku záhadou, jak mohl být soudem určen likvidátorem do společnosti HPH, když nikdy neprovedl žádnou likvidaci. Z jediné společnosti, ve které jako likvidátor působil, byl po třinácti letech soudem odvolán pro naprostou neschopnost,“ dodává Staněk.
Jediným možným východiskem je z pohledu představenstva likvidátorovo odvolání. Dozorčí rada již příslušný návrh podala, další postup ale i při optimistickém odhadu představuje zhruba čtyři roky soudních řízení. Do té doby ale může dávno Harvardský holding skončit v insolvenci, a tím skončí i naděje akcionářů na vyplácení likvidačního zůstatku.
I s ohledem na chaotická soudní rozhodnutí je evidentní, že do podobných problémů se může dostat jakákoliv jiná společnost. U HPH je na problém více vidět, protože jde z hlediska majetku i počtu poškozených o největší pomník z časů kupónové privatizace. Případ může vrhat i stín na činnost likvidátorů jako takových. Zatímco exekutoři či insolvenční správci jsou dnes pod tlakem na změnu právního prostředí, likvidátoři pozornosti unikají, ačkoli rozhodují o srovnatelných majetcích. „Měl jsem v této věci nedávno schůzku na ministerstvu spravedlnosti, a myslím, že je vůle situaci řešit,“ naznačuje Staněk. „Nepochybně by se měl stát začít dozoru nad likvidátory věnovat komplexněji.“
Dušan Šrámek
