Základní otázky v novele insolvenčního zákona zůstávají nevyřešeny

Průměrná vymáhaná částka se v roce 2014 pohybovala kolem 78 tisíc korun. Foto: archiv

I přes vypořádání připomínek k novele insolvenčního zákona, kterou předkládá Ministerstvo spravedlnosti (MS), zůstávají mnohé zcela základní otázky nevyřešené. Dokládají to i připomínky, které vznesl například Nejvyšší soud ČR a další místa. Ministerstvo si v argumentaci nejednou protiřečí.

Ministerstvo spravedlnosti například uvádí, že jednou z problematických oblastí, které navrhuje cestou konkrétních legislativních změn napravit, je nedostatečná transparentnost insolvenčních řízení. Ta by účinně bránila a předcházela korupčním praktikám. Opačného názoru je nicméně Nejvyšší soud ČR, podle nějž „novela povede naopak ke zhoršení transparentnosti insolvenčního řízení a k usnadnění pokusů o jeho zneužití k cílům, jimž neslouží, a to zejména v souvislosti se změnami, jež mají vést k systémovému nezveřejňování údajů v insolvenčním rejstříku.“

Neefektivní návrhy

Dalším z uváděných důvodů je nemožnost regulovat či jakkoli postihovat tzv. oddlužovací agentury. Přitom ale ona„řada případů“ zmiňovaná MS představovala loni pouhých 17% ze všech podaných insolvenčních návrhů, tedy jenom každý šestý návrh. „Jakkoli jsou počty odmítnutých insolvenčních návrhů relativně vysoké (není ovšem zohledněno, v kolika případech šlo o opakované insolvenční návrhy stejného dlužníka, což v praxi není ojedinělé), pořád to znamená, že důvod odmítnout dlužnický insolvenční návrh nebyl v roce 2012 dán u 86 % případů a v roce 2013 a 2014 shodně u 84 % případů (tedy u výrazné většiny dlužnických insolvenčních návrhů). Nápad zavést plošně povinnost povinného zastoupení dlužníka, který s insolvenčním návrhem spojil návrh na povolení oddlužení, ve světle těchto čísel vyznívá absurdně,“ uvádí k tomu NS.
Zdůvodnění navíc uvádí i vyslovené nepravdy. Podle MS jsou chybné skutkové okolnosti či informace způsobilé přivést dotčené osoby do ještě tíživější situace, než v jaké se před započetím spolupráce s těmito komerčními subjekty nacházely. Přitom chybné skutkové okolnosti mohou maximálně vést k prohlášení konkursu, což ale nevylučuje následný úspěšný návrh na povolení oddlužení.

Dalším uvedeným důvodem pro vypracování novely má být nedostačující ochrana před podáváním tzv. „šikanózních insolvenčních návrhů“ Jak ale uvádí NS ve svých připomínkách, na posouzení tzv. předběžného věřitelského návrhu má přitom soud lhůtu do konce nejblíže následujícího pracovního dne. „Jsme přesvědčeni, že v praxi bude posuzování předběžného věřitelského návrhu, kterým chce MS situaci řešit, v tak krátké době neefektivní; jakkoli ve své podstatě může být přínosné, v konečném důsledku řešení pravděpodobně nepřinese. Zavádět plošná pravidla pro řešení situací, jež se v příslušném soudním řízení vyskytují jen nahodile nebo ojediněle, je kontraproduktivní. Ostatně tento nesystémový přístup povede k velkým interpretačním problémům a vrátí do insolvenčního práva šikanózní postupy známé z dob účinnosti zákona o konkursu a vyrovnání vymýcené právě insolvenčním zákonem,“ uvádějí soudci NS.

Popření filosofie zákona

Problematické je samotné vypořádání připomínek tam, kde MS námitkám částečně vyhovělo. Například nové určení místní příslušnosti insolvenčního soudu bude vycházet u podnikatelů zapsaných v obchodním rejstříku ke lhůtě šesti měsíců od podání návrhu. MS tak ustoupilo ze svého původního návrhu, aby se toto ustanovení týkalo všech úpadců bez rozdílu. Navrhovaná změna tak zavádí nerovnost při posuzování insolvenčních návrhů, nemluvě o tom, že už nemáme „obchodní rejstřík“.
Pořád přitom zůstane zachován problém rozhodování nepříslušného soudce a soudu, což kritizovala řada připomínkových míst již v kontextu původního návrhu, který s touto úpravou počítal u všech osob. Navíc na řešení těchto účelových přesunů jsou již dnes instituty v Občanském soudním řádu.

Rozporované připomínky dokonce ze strany MS popírají základní filosofii, na níž je postaven insolvenční zákon. Tou je zákonná možnost odvolat na nejbližší schůzi věřitelů soudem určeného insolventního správce. Ministerstvo ale přichází se změnou, která spočívá v tom, že insolvenční správce, který popře pohledávku, se stane odděleným správcem ve vztahu k této pohledávce.
Podle MS by se tím mělo zabránit „účelovému odvolávání insolventního správce.“ Jenže střetem zájmů je každý incidenční spor. Navržená úprava presumuje jednak účelové jednání věřitele i správce, přestože toho může kdykoli soudce, i bez návrhu, odvolat. MS si zároveň protiřečí, když konstatuje, že pokud je spor v rukou insolvenčního soudu, pak není navržená úprava nutná.

Problém s veřejnými zakázkami

Ani tam, kde MS částečně vyhovělo připomínkám, nedává ústupek logiku. Dle nového znění návrhu bude soud oprávněn při splnění kvalifikovaných okolností rozhodnout v jednodenní lhůtě o nezveřejnění insolvenčního návrhu v insolvenčním rejstříku, a to až po 7 dní od podání insolvenčního návrhu. Účinky zahájení insolvenčního řízení podáním insolvenčního návrhu však zůstávají zachovány.
Problémem je, kdo se o těch účincích dozví, když návrh nebude zveřejněn. Pokud někdo bude jednat v rozporu s tím, že na dlužníka byl podán insolvenční návrh, a vznikne mu tím škoda, bude ji logicky požadovat po státu. Další část problému se týká veřejných zakázek, kde je podmínkou, že na účastníka není vedeno insolvenční řízení.  Není tak jasné, jak se výběrová komise dozví, že nevybrala vítěze, na kterého někdo den před tím podal insolvenční návrh.

Dušan Šrámek