Za tureckým prezidentem Erdoganem, předsedou vlády a ministry spravedlnosti a ministrem zahraničí dnes míří generální tajemník Rady Evropy Thorbjørn Jagland. Erdoganovy Dekrety, umožňují věznit lidi bez soudu a bez přístupu k advokátovi třicet dní. Bez soudu bylo uzavřeno 1 125 sdružení, 105 nadací, 10 odborových organizací, 15 univerzit, 934 soukromých škol a 35 soukromých zdravotnických zařízení a jejich majetek propadl státu.
Mám vážné obavy, uvedl dokonce několikrát v závěru minulého týdne komisař pro lidská práva při Radě Evropy Nils Muižnieks v prohlášení k situaci v Turecku. „Zaznamenal jsem, že Turecko předložilo formální oznámení o pozastavení Evropské úmluvy o lidských právech podle Článku 15 Úmluvy. Jak jsem vyjádřil už v předešlém stanovisku, nemám žádné sympatie se spiklenci, kteří se pokusili o puč. Jsem přesvědčen, že ti, co se aktivně pokusili svrhnout demokracii, musí být potrestáni. Rovněž nezpochybňuji právo Turecka vyhlásit stav ohrožení ani pozastavit Úmluvu. Ale musím stejně jako generální tajemník Rady Evropy zdůraznit, že toto pozastavení Úmluvy není bez hranic. Evropský soud pro lidská práva je jedinou autoritou, která určí, zda opatření přijatá během výjimečného stavu jsou v souladu se Soudem,“ uvedl komisař.
Čtěte také: Prohlášení Nejvyšších soudů k situaci v Turecku
Jak dále komisař zdůraznil, kritéria, která v této souvislosti Soud používá, mají prokázat do jaké míry jsou opatření pozastavující Evropskou úmluvu o lidských právech a základních svobodách vynucená naléhavostí situace. Proto podle něho Evropský soud pro lidská práva v takové situaci používá test nezbytnosti a přiměřenosti. „Bude samozřejmě výhradně na Evropském soudu pro lidská práva aby rozhodl, zda jsou v Turecku přijímané Dekrety v souladu s Úmluvou. Mám však velmi silné obavy,“ řekl komisař.
Mám velké obavy z mučení lidí v Turecku
Poté komisař dal příklad krutého zacházení s lidmi, kterého se Turecko dopouštělo už v minulosti: „Evropský soud pro lidská práva měl už v minulosti příležitost přezkoumávat opatření přijatá Tureckem během výjimečného stavu a zjistil, že například držení podezřelého čtrnáct a více dní v detenci bez přístupu k soudci nebylo vynuceno naléhavostí situace. Soud shledal, že takové věznění bez přístupu k soudu uvrhá osoby do zranitelnosti nejen narušením jejich práva na svobodu, ale rovněž je vystavuje mučení,“ uvedl s odkazem k rozsudku Evropského soudu pro lidská práva Aksoy v. Turkey z 18 prosince 1996.
Je proto zarážející ve světle tohoto případu, že současné Dekrety umožňují úřadům věznit lidi bez přístupu k soudu až na třicet dní. „Tato doba je výjimečně dlouhá a bude aplikována nejen na podezřelé z pokusu o převrat, ale na všechny osoby podezřelé ze zapojení do teroristických činů a organizovaného zločinu během výjimečného stavu. Mám rovněž obavy o praktické aplikaci tohoto opatření s ohledem na nálezy Evropského výboru pro prevenci mučení z roku 2013, podle kterých podezřelí v Turecku nemusí mít ve všech případech přístup k právníkovi. To vše je varující ve světle obav v souvislosti s podezřením z mučení, které jsem vyjádřil v předešlém prohlášení,“ prohlásil ve svém stanovisku k situaci komisař Rady Evropy.
Věznění, rušení pasů, zabírání majetku, beztrestnost úředníků
Poté komisař pro lidská práva vyjádřil své stanovisko k Dekretům, jejichž prostřednictvím turecký prezident Erdogan momentálně vládne. Ke každému přiřadil Článek Úmluvy, který je Dekrety porušen: „Shledávám, že výše zmíněné Dekrety obsahují několik dalších aspektů, která vyvolávají velmi vážné otázky, zda jsou v souladu s Evropským soudem pro lidská práva a s principy vlády práva, dokonce i když se vezme v úvahu pozastavení Úmluvy:
1. Omezení práva na přístup k advokátovi včetně omezení důvěrnosti vztahu klienta s advokátem pro osoby detenci, což může značně ovlivnit podstatu práva na spravedlivý proces, omezení práva návštěvy (Článek 6)
2. Rozsah Dekretu, který se týká nejen pokusu o převrat, ale také boje proti terorismu obecně. Tresty předpokládané Dekretem pro fyzické i právnické osoby se týkají nejen členství nebo účasti v teroristické organizací, ale rovněž kontaktů s takovou organizací (Článek 1, 2, 3 a 4)
3. Zjednodušené řízení vedoucí k propuštění soudců včetně soudců Ústavního soudu a Nejvyššího soudu bez důkazů a přezkumu (Článek 3).
4. Okamžité uzavření 1 125 sdružení, 105 nadací, 10 odborových organizací, 15 univerzit, 934 soukromých škol a 35 soukromých zdravotnických zařízení. K tomu poznamenávám, že to není činnost těchto těles, která je zakázána nebo podrobena kontrole. Tyto organizace jsou rozpouštěny a jejich majetek automaticky propadá státu. Dekret dále umožňuje zrychlené administrativní řízení za účelem rozpuštění dalších organizací (Článek 2) a zjednodušené řízení k ukončení pracovního poměru kteréhokoli veřejného zaměstnance bez možnosti odvolání a bez důkazů (Článek 4), automatické zrušení pasů osob, které jsou vyšetřovány nebo obviněny, a to bez soudního příkazu (Článek 5).
Další varovná okolnost Dekretu je fakt, že stanoví kompletní právní, administrativní, trestnou a finanční beztrestnost úředníků jednajících v jeho rámci (Článek 9) a skutečnost, že soudy nebudou mít moc zastavit žádné z jeho ustanovení (Článek 10), dokonce ani kdyby seznaly, že opatření jsou protiprávní.
Mezi Tureckem a Francií je rozdíl
Bojím se proto, že kombinace takto extrémně širokého rozsahu opatření a administrativní moci má dopad na jádro lidských práv a eroze domácí soudní kontroly může vyústit v situaci, kdy jsou přímo narušeny základy vlády práva, a kdy Evropský soud pro lidská práva bude čelit obrovskému množství nových případů z Turecka, konstatoval ve stanovisku komisař.
Podle dalších slov komisaře pro lidská práva je rozdíl mezi situací v Turecku a ve Francii, neboť instituce ve Francii stále fungují: „Turecké pozastavení Úmluvy není první, se kterým se setkávám, kritizoval jsem například využití výjimečného stavu ve Francii ve smyslu nezbytnosti, přiměřenosti a účelnosti. Zatímco mnoho mých obav o Francii je stále platných, přesto říkám, že důležitá kontrola a vyváženost byly ve Francii rychle nastoleny justicí, oběma komorami francouzského parlamentu, Národním institutem pro lidská práva a ombudsmanem,“ uvedl.
Vyzývám turecké úřady, aby vzaly v úvahu tyto velmi vážné obavy, které jsou míněny v duchu konstruktivního dialogu s výhledem vyhnout se budoucímu porušování lidských práv během velmi obtížného období, kterým Turecká právě prochází, uzavírá své stanovisko komisař Rady Evropy pro lidská práva Nils Muižnieks.
Irena Válová
