Zástupci justice: Předsedové soudů podceňují problematiku sporů o děti

Právníci diskutovali na akci Pražského právnického jara

Vedení jednotlivých soudů nevěnuje dostatečnou pozornost sporům z oblasti rodinného práva. O dalším osudu dětí tak často rozhodují buď soudci nezkušení, nebo ti, kteří selhali při souzení jiných typů sporů. Soudům také chybí senáty specializované právě na opatrovnickou agendu. Na dnešním semináři v Senátu se na tom shodli prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová, ústavní soudce Tomáš Lichovník či místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.

„Problémy na opatrovnických úsecích považuji za nejzávažnější v justici, tyto úseky jsou nejvíce zatížené,“ uvedla Zemanová. Státní správa podle ní dostatečně nezareagovala na to, že po změnách zavedených novým občanským zákoníkem začalo opatrovnickým úsekům přibývat o 30 procent nových případů více. V těchto věcech přitom hraje rychlost rozhodování soudců stěžejní roli a jejich postup zásadně ovlivňuje další život dítěte.

„Mnoho soudních funkcionářů zanedbává otázku, kdo je vhodným soudcem na opatrovnickém úseku,“ upozornila Zemanová. To potvrdila Libuše Kantůrková ze Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců. „Soudí to mladí soudci bez profesních a životních zkušeností. Na agendu jsou také často překládáni soudci, kteří se neosvědčili v civilní nebo trestní agendě s tím, že tady nemají co zkazit,“ popsala. Poukázala také na to, že soudci, kteří se rodinnému právu věnují dlouhodobě, nemají šanci kariérního růstu – zůstávají na okresních soudech, protože na krajských až na výjimky neexistují senáty specializované na opatrovnickou problematiku.

Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová  Foto: Eva Paseková
Prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová Foto: Eva Paseková

Právě specializace je podle místopředsedy Nejvyššího soudu Fialy stěžejní pro kvalitní rozhodování. „Specializace je cesta, kdy bude soudce skvěle znát svou práci. Když někdo něco umí, dělá to nejen dobře, ale i rychleji,“ podotkl. Zemanová vznik specializovaných senátů na krajských soudech rovněž podporuje, připustila ale, že opatrovnický soudce by se tam musel věnovat nejen těmto řízením, ale i běžné občanskoprávní agendě.

Soudcovská unie se prý snaží předsedy soudů ke zřízení specializovaných senátů přesvědčit. Zástupce ministerstva spravedlnosti dnes uvedl, že ministerstvo to soudům nechce direktivně nařizovat vyhláškou, protože na každém soudu panují jiné podmínky.

Ústavní soudce Lichovník poukázal na specifickou roli času v rodinněprávních sporech. „Dětem běží čas jinak, je potřeba rozhodovat rychle. Co si s tím trochu protiřečí, je to, že soudce musí všechny účastníky vidět, slyšet, vyslechnout,“ řekl. Na rozdíl od jiných řízení navíc soudce nemá možnost využít zkráceného postupu, například rozhodnout bez jednání nebo vydat rozsudek pro zmeškání. „Téměř s každým rozhodnutím musí jít do soudní síně,“ poznamenal Lichovník. Sdružení rodinněprávních soudců ministerstvu navrhovalo, aby zvážilo, zda je veřejnost jednání účelná. Rekodifikační komise k občanskému soudnímu řádu se prý však ke změně nepřiklání.

Podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) není česká justice v rodinněprávních věcech „notoricky vleklá“. „Statistiky ukazují, že soudy jsou podobně rychlé jako v okolních zemích. Tím nechci říct, že nejsou excesy, že nejsou soudy a soudci, u kterých máme problém s délkou řízení,“ podotkl.

(čtk)