Státní zastupitelství ve světle proměn? Bradáčová, Pospíšil a spol. vzpomínali na boj o moc s Veseckou a Rampulou

Na právnické fakultě diskutovali Jiří Pospíšil, Lenka Bradáčová, Josef Baxa nebo Jan Lata Foto: Facebook J. Pospíšila

Převažující obsah středeční panelové diskuse nad knihou státního zástupce Jana Laty k jeho knize Státní zastupitelství ve světle proměn – drama o čtyřech dějstvích? Příběh boje o moc a o peníze s dobrým koncem: Renata Vesecká a Vlastimil Rampula byli poraženi a vymazáni z povrchu zemského. Dobro v podobě Jiřího Pospíšila, Lenky Bradáčové a Pavla Zemana zvítězilo nad zlem, k čemuž zcela nezávisle dopomohl Josef Baxa. Historii píší vítězové, je známý fakt. Poražení nebyli přizváni.

Panelovou diskusi v prostorách pražské právnické fakulty pořádal studentský spolek Common Law Society, jehož pozvání kromě autory knihy státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Jana Laty přijali rovněž předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, vrchní státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze Lenka Bradáčová a poslanec Evropského parlamentu za TOP09 Jiří Pospíšil. „Bez těchto čtyř panelistů by tvář státního zastupitelství vypadala jinak,“ zaznělo na úvod od moderátora akce státního zástupce Ondřeje Šťastného, člena Mediální komise Unie státních zástupců.

Poté se ujal slova autor knihy státní zástupce NSZ Jan Lata, který osvětlil vývoj a vnímání státního zastupitelství kolem roku 1989. Podle jeho slov se tehdejší prokuratora stala jedním ze symbolů komunistického režimu, proto bylo přistoupeno k její transformaci ve státní zastupitelství. Nová instituce však byla slabá, stala se součástí moci výkonné a neměla taková oprávnění jako bývalá prokuratura – v podstatě mělo státní zastupitelství pouze podávat obžalobu. Takže se dostalo podle Jana Laty do role pouhých pošťáků. „Zlom nastal až za Marie Benešové,“ řekl na úvod žalobce.

Baxa: Prokuratura v čele s Liborem Grygárkem

V pravěké historii státního zastupitelství pokračoval Josef Baxa: „My kdo pamatujeme dobu před rokuem 89 víme, že, jestli z něčeho šla hrůza, tak z prokuratury,“ řekl. Podle jeho slov však „hněv společnosti devadesátých let směřoval proti soudům a prokuratura zůstávala v závětří“. Byl to soudci, kteří museli procházet zkoumáním minulosti a renominacemi před Českou národní radou.
Státní zástupci přišli na řadu až v roce 1994 a renominace se odehrávaly jen na úrovni ministerstva spravedlnosti. Soudy se budovaly jako nezávislá soustava a nabíraly nové, do té doby netušené pravomoci. „Tyto pravomoci se musely od někde brát a braly se od prokuratury,“ uvedl Josef Baxa. To způsobilo frustraci, protože co dosud rozhodoval prokurátor, najednou rozhodoval soudce,  vysvětlil.

Po rozpadu Československa vznikl první vrchní soud a Nejvyšší státní zastupitelství v té době nikoho nezajímalo. Podstatná byla Generální prokuratura na Náměstí Hrdinů, současné vrchní státní zastupitelství, tehdy v čele s Liborem Grygárkem.
Když došlo ke změně trestního řádu, došlo i ke změně poměrů a státní zástupci se skutečně stali pošťáky. V čele  generální prokuratury  se střídaly nevýrazné osoby, pokud se vynechá Pavel Rychetský a Ludvík Brunner. K tomu přišel problém s platy, což mělo za následek „hezké vztahy“ mezi státními zástupci a soudci. Navíc ministři spravedlnosti začali razit teorii prostupnosti.

Také podle Josefa Baxy se situace změnila nástupcem Marie Benešové do funkce nejvyšší státní zástupkyně: Od nástupu Marie Benešové a Renaty Vesecké se začala soustava dívat do vyšších pater politiky. Avšak nezvládla to. „Soustava státního zastupitelství měla hvězdné hodiny, kdy mohla ukázat, že je na svém místě, avšak tyto hvězdné hodiny nevyužila. Je dobře, že tyto věci někdo napsal, než je zapomeneme,“ řekl Josef Baxa, který byl v devadesátých letech trestním soudcem v Plzni.

Bradáčová: Generační konflikt byl nezvratný

Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčové nejprve popsala, jak přišla do soustavy státního zastupitelství v roce 1998 a zklamaná chtěla po třech měsících odejít. „Moje představa o žalobě byla zcela odlišná od reality,“ uvedla s tím, že v rodině neměla nikoho z justice, kdo by jí realitu přiblížil a sama sebe označila ve vztahu k roku 1998 za naivní. „Po třech měsících jsem se rozhodla, že čtvrtý měsíc už tam nebudu,“ řekla Lenka Bradáčová a přidala příhodu, jak se tehdy přihlásila k soudu, prošla řízením a na otázku „který soud v Praze chcete“, řekla, že žádný: „Řekla jsem, že žádný, protože jsem státní zástupce a odešla jsem středem,“ popsala Lenka Bradáčová. „Pak přišla představa, že se ve státním zastupitelství musí něco změnit,“ pokračovala ve vypravování.

Lenka Bradáčová s Jiřím Pospíšilem Foto: Facebook J. Pospíšila
Lenka Bradáčová s Jiřím Pospíšilem Foto: Facebook J. Pospíšila

Podle jejích slov se v devadesátých letech rozešly platy státních zástupců a soudců a nastal exodus státních zástupců zejména do advokacie, kam šli dřívější státní zástupci vydělat peníze na restitučních kauzách. „Nepřicházeli noví lidé. Ztratila se celá generace,“ uvedla Lenka Bradáčová. „Uvnitř státního zastupitelství byl nevyhnutelný generační konflikt,“ řekla.  „Pro mě bylo přirozené, že o vazbě rozhoduje soudce a že příkaz k domovní prohlídce rozhoduje soudce,“ řekla s s tím, že to nebyl přirozený stav pro staré státní zástupce – někdejší prokurátory.
Pak noví lidé začali konečně přicházet a generační konflikt byl podle jejích slov nezvratný. Tato nová vlna nastala v roce 2003, když se stala náměstkyní Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a přinesla s sebou nový pohled na to, jak by mohlo státní zastupitelství fungovat. Samotný konflikt přišel podle jejích slov v letech 2008, 2010 a 2012.

Pospíšil: Když jsme odvolávali pana Rampulu

Poté pronesl úvodní slova poslanec Jiří Pospíšil (dříve ODS, nyní TOP09), který byl právě v uvedených letech ministrem spravedlnosti za ODS. „Trpím velkou skepsí. Jsme pořád na křižovatce. Pro mě jde o střet o podobu právního státu,“ řekl s tím, že když se podívá na problémy Německa a Rumunska, tak se „naše problémy blíží Rumunsku“. „Období, kdy jsme spolupracovali s Lenkou já vidím jako střet moci politické a justiční. Podařilo se personálními změnami prolomit situaci a státní zastupitelství je vnímáno jako kvazijustiční orgán s právem na nezávislost. Je to kvazijustiční orgán s významnými pravomocemi,“ uvedl Jiří Pospíšil s tím, že z tohoto hlediska ho zklamalo usnesení sněmovní vyšetřovací komise k reorganizaci policie, která dala ministru spravedlnosti za úkol odvolat vrchního zástupce.

„Je třeba přijmout nový zákon o státním zastupitelství, který je však v nedohlednu – je třeba přijmout nová jasná pravidla pro odvolávání státních zástupců a kariérní řád, ale ta poptávka klesá. Když jsme odvolávali pana Rampulu, tápali jsme, nový zákon o státním zastupitelství byl nepředvídatelný. Úprava pro odvolání vedoucího státního zástupce je nejasná,“ uvedl Jiří Pospíšil, který dodal, že je rád, že se generační obměna podařila a že státní zastupitelství zaštiťují lidé reprezentující odbornost a mravní bezúhonnost. „Pro mě vysokou,“ dodal k nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi a vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové. „Mrzí mě, že veřejný zájem na nezávislém státním zastupitelství, jaký byl v době Čunka, klesá,“ uzavřel.

Odvolání Rampuly je důkaz nezávislosti soudu

Ve vypravování o devadesátých letech pak pokračoval Josef Baxa, který popsal podle svých slov každodenní zkušenost se státním zástupci u hlavního líčení: „Státní zástupce vydávali největší úsilí, aby neusnuli,“ řekl. Poté citoval některé výroky státních zástupců z té doby: „Když prokurátor pronáší závěrečnou řeč, tak obžalovaný musí slyšet umíráček.“ Nebo výrok jisté státní zástupkyně: „Jsem naštvaná, musím být u soudu a stojí mi práce.“ „To opravdu mluvíme o devadesátých letech,“ zdůraznil Josef Baxa. „Dnes vidím úplně jiné typy. Byl jsem nadšen z výkonu Romana Kafky (lihová aféra – pozn. autorky). Soudy takovým konfliktem jako státní zastupitelství neprošly, což je podle Josefa Baxy škoda.

Ombudsmanka Anna Šabatová Foto: archiv
Ombudsmanka Anna Šabatová Foto: archiv

Poté reagoval na výroky Jiřího Pospíšila o „odvolávání pana Rampuly“: „To, že jste v případě Rampuly tápali a nevěděli jste, jak to dopadne, tak to je důkaz o nezávislosti Nejvyššího správního soudu,“ řekl.

Arif Salichov se pohádal s Marií Benešovou

Lenka Bradáčová poté na výzvu popsala vznik stavovské organizace Unie státních zástupců: „Důvod byl praktický – napravit platové poměry. Tento hlavní důvod spojil vedoucí státní zástupce,“ uvedla s tím, že na samém počátku byla organizace zmítána různými názory a spory, což se projevilo například v jednání tehdejšího předsedy Arifa Salichova: „Salichov nepředal funkci, protože na shromáždění přišla Marie Benešová, se kterou byl ve sporu,“ vysvětlila, co se také dělo.

Na výroky moderátora, že to byla právě Benešová, která vstoupila do sporu s tehdejším ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, který „agresivně vstoupil do kauzy katarského prince“ Bradáčová uvedla, že pustí-li se hlava soustavy do střetu s politikem, nemůže vyhrát. Podle jejích slov je řešením nový zákon o státním zastupitelství, který uzákoní funkční období a konkrétní podmínky odvolání přezkoumatelné kárným senátem.

Pavel Kučera, Marie Benešová, Ištvan a Rampula

Na žádost moderátora, aby Josef Baxa poskytl pohled na někdejšího soudce Nejvyššího soudu Pavla Kučeru, který zveřejnil svůj právní názor na případ katarského prince a jasně dal najevo, že Pavel Němec má pravdu, Josef Baxa uvedl, že mu toto cestování v čase „aktuálně připomínají články Zdeňka Koudelky“. „Já jsem to považoval na naprosto skandální. Cítili jsme, že se děje něco vážného, když dal v šanc svoji pověst,“ řekl k jednání Pavla Kučery Josef Baxa.

K tomu se rovněž vyjádřil Jiří Pospíšil. Podle něho byl v tomto případě využit paragraf, který měl sloužit jinému účelu, ale katarský princ byl vydán do oblasti, kde mu nic nehrozilo. „Nechci zde říkat, že někdo rozhodoval pod vlivem něčeho,“ komentoval to Pospíšil, který zdůraznil, že vnímání justice veřejností je citlivá věc a že má rád Marii Benešovou. „Její příběh možná vedl k tomu, že další šéf sklonil hřbet,“ řekl Jiří Pospíšil, podle kterého se ukázalo, že odvolat nejvyššího státního zástupce lze jedním škrtnutím pera.

Jejím úspěchem je velká novela trestního řádu a zákona o státním zastupitelství, podotkl moderátor, na což reagoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Jan Lata. Podle něho novela trestního řádu zdůraznila roli státního zastupitelství jako pána trestního řízení a novela zákona o státním zastupitelství umožnila odvolání vedoucího státního zástupce „pokud závažně“ poruší povinnosti, ale nikdo nevěděl, co to je. Ukázalo se to až při odvolání Ivo Ištvana a Vlastimila Rampuly.

Demise Otakara Motejla a Jaroslav Bureš

Podle komentáře Josefa Baxy měl nový trestní řád přenést těžiště řízení před soud. Podle jeho slov šlo o pokus změnit poměry vzniklé ještě v 50. a 60. letech minulého století, kdy se celé přípravné řízení odehrávalo jen v policejních orgánech.Účelem bylo, aby každý dělal, co umí nejlépe, řekl a upozornil na další zvláštní jev: „Byly zde dvě policie,“ řekl k situaci, kdy existovala kriminálka a Úřad vyšetřování, přičemž jedni policisté uměli vyšetřovat a druzí psát na psacím stroji a měli právnické minimum.

Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká Reprofoto: ČT
Bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká Reprofoto: ČT

Josef Baxa rovněž upozornil, že nový trestní řád neprošel na poprvé a kvůli tomu dal demisi ministr spravedlnosti Otakar Motejl. „Největšími odpůrci nového trestního řádu byla právě policie a státní zastupitelství,“ připomněl, že tento zákon prošel s minimálními změnami a celkem bez povšimnutí až za ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše. „Nefungovalo to, jak jsme si představovali,“ zhodnotil aplikaci zákona.

Vzplanul odpor k Vesecké, Bašný potrestán, Křivanec odvolán

Poté se panelové diskuse přenesla do období Renaty Vesecké. „V druhém funkčním období jsem se rozhodl, že budu razantnější,“ řekl k tomu Jiří Pospíšil, který byl v té době ministrem spravedlnosti, přičemž odkázal na své tehdejší rozhovory v tisku. K tomu, že odvolal vrchního státního zástupce Ivo Ištvana pak poukázal na svůj nízký věk s tím, že člověk se vyvíjí a jinak vnímá situaci nyní a jinak ve třiceti letech.

Lenka Bradáčová pokračovala popisem situace v Unii státních zástupců, která se rozdělila na dva tábory a mezi státními zástupci vznikl zásadní rozpor. Na jedné straně stáli ti, kteří žádali změny a na druhé straně proti nim ti, kteří žádali klid na práci. V takové atmosféře zvítězila v tajné volbě  a stala se prezidentkou Unie státních zástupců. „V tajném hlasování jsem s velkou převahou vyhrála,“ řekla s tím, že podstatné bylo, jak výtečnými kolegy ji poté obklopili. „Byla to doba spolupráce a partnerství, jaká se nebude opakovat. Bylo to devět velmi pevných osobností,“ řekla.

K případu Jiřího Čunka se vrátil státní zástupce NSZ v Brně Jan Lata: Ukázala se výhoda státního zastupitelství oproti prokuratuře, když NSZ „do Čunka nemohlo“. Podle jeho slov začal odboj a pád důvěry k Vesecké.

Situaci ilustroval Jan Lata příběhem současného náměstka vrchní státní zástupkyně v Praze Adama Bašného: Na konferenci Amnesty International řekl, že kauza Čunek zasadila ránu české justici, za což byl potrestán, připomněl. To vedlo Jiřího Pospíšila k odvolání tehdejšího krajského státního zástupce Jiřího Křivance, vyložil události tehdejší doby.

Přichází Pavel Zeman, který neseděl kdesi na okresu

Podle Lenky Bradáčové Unie státních zástupců následně vyzvala Renatu Veseckou, aby opustila svůj post. Ukázalo se, že je spousta státních zástupců, kteří s ní nesouhlasí. V té době se odehrála věc, která otřásla mnohými státními zástupci, když si Vesecká pozvala vedoucí státní zástupce ke kulatému stolu a chtěla od nich slib poslušnosti, že se nebudou vyjadřovat k případu Čunek. Podle popisu událostí Lenkou Bradáčovou mezi státními zástupci zahořel nesouhlas, protože Vesecká je nutila překročit hranici nutné poslušnosti. „Řada státních zástupců řekla této zemi, že není všechno dovoleno.“

Poté příběh začal spět ke svému dobrému konci. Rozhodování se ujal ve svém druhém funkčním období ministra spravedlnosti Jiří Pospíšil za ODS, který si dal podmínku, že do vlády půjde pouze když mu bude umožněno udělat personální změny ve vedení státního zastupitelství. „Premiér s tím souhlasil,“ řekl Jiří Pospíšil. Na otázku, kde našel nového nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, uvedl Jiří Pospíšil, že Pavel Zeman do funkce nechtěl a šlo o týdny přemlouvání. „Já se mu nedivím, měl rozjetou kariéru v Eurojustu, jeho děti začali v zahraničí studovat na kvalitních školách. Po mnoha týdnech souhlasil a byla to od něho odvaha. Pro mě byl nespojen s oběma tábory, ale ideově souhlasil s reformním hnutím tábora Bradáčové, uměl tři jazyky a neměl celá léta odsezená na okresu.

Vlastimil Rampula odvolán, dopadlo to dobře

Na výzvu moderátora k Josefu Baxovi, aby popsal svoji důležitou roli v odvolání vrchního státního zástupce Vlastimila Rampuly, Josef Baxa uvedl: „My jsme tu věc velmi poctivě v senátu projednali, konfrontovali jsme se s věcnými a právními důvody, které byly v návrhu,“ řekl Josef Baxa. Podle jeho slov pokud by se izoloval každý jeden Rampulův čin z návrhu, pak by to k jeho odvolání nevedlo, ale v komplexu a k přihlédnutí k tomu okolí, bylo rozhodnuto o odvolání. „Měli jsme pocit, že to může být rozsudek, který se nezkonzumuje jednorázově,“ vysvětlil Josef Baxa.

K tomu Jiří Pospíšil dodal: „Bylo to velmi odvážné rozhodnutí, když si uvědomíme, že my jsme to v první instanci prohráli,“ řekl s tím, že mohla nastat výměna ministra spravedlnosti a jiný ministr by řízení zastavil. Městský soud v Praze podle jeho slov návrh na odvolání analyzoval a nalezl pouze spoustu drobných skutků. „Tehdy jsem si myslel, že budu odvolán. Dopadlo to dobře,“ uzavřel debatu Jiří Pospíšil.

Číše vína na závěr

V obecenstvu bylo možné vidět náměstka VSZ v Praze Bašného nebo někdejšího náměstka ministerstva spravedlnosti Františka Korbela či novináře Petra Uhla s veřejnou ochránkyní práv Annou Šabatovou jakožto i advokáty ze spolupořádající AK Weil, Gotshal & Manges, s.r.o. Debaty se naopak nezúčastnil  nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman.

Už v úvodu byli všichni účastníci pozváni Unií státních zástupců na číši vína po skončení na oslavu nové knihy Jana Laty o zápasu o státní zastupitelství.


Toto o knize uvádí nakladatelství Auditorium, které knihu vydalo v roce 2016:

Transformace justice patří mezi nejvýznamnější změny, k nimž v Československu po sametové revoluci dojít. Klíčovou se v tomto směru stala proměna prokuratury na státní zastupitelství. Ve své knize se autor zamýšlí nad bouřlivým vývojem státního zastupitelství v uplynulém čtvrtstoletí. Vedle procesu proměny prokuratury na státní zastupitelství a souvisejících legislativních otázek, které doprovázely polistopadovou diskusi o směřování státního zastupitelství a jeho místu ve strukturách justice, autor popisuje zásadní milníky v tomto vývoji. Připomíná mimo jiné i známé mediální kauzy („justiční mafie, katarský princ, David Rath, Nagyagate“ ad.), stejně jako některé osobnosti české justice i politiky, které zasáhly do diskusí o struktuře a fungování státního zastupitelství. Zastavuje se tak nad působením Marie Benešové, Pavla Němce, Otakara Motejla, Renaty Vesecké, Vlastimila Rampuly, Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a dalších. Podrobně se věnuje zejména působení Renaty Vesecké ve funkci nejvyšší státní zástupkyně, jejíž problematické kroky vzbudily mezi státními zástupci nebývalý odpor, jenž nakonec přispěl k jejímu odvolání a emancipaci státního zastupitelství od světa politiky.

http://www.auditorium.cz/statni-zastupitelstvi.php


Irena Válová