Přehledně: S přijetím demise či odvoláním ministra váhali i Havel a Klaus

Bývalý prezident Václav Klaus Foto: archiv

Prezident Miloš Zeman podle premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD) opustil nadstranický přístup a straní hnutí ANO. Pokud Zeman ministra financí Andreje Babiše (ANO) neodvolá, premiér se bude chtít sejít kvůli dalšímu postupu s ústavními právníky a experty. Řekl to dnes v televizi Prima. Přinášíme proto výběr případů, kdy prezident republiky váhal s přijetím demisí či návrhů na odvolání ministrů. Prezident Miloš Zeman plánuje rozhodnout až po návratu z Číny po 18. květnu:

Prezident Václav Havel


Demise Jana Kalvody (ODA)

Ministr spravedlnost Jan Kalvoda (Občanská demokratická aliance – ODA) podal demisi v prosinci 1996 poté, co přiznal, že neoprávněně užíval titul JUDr. Prezident, který se tehdy zotavoval z operace zhoubného plicního nádoru, Kalvodu vyzval, aby svou demisi ještě zvážil. V lednu 1997, poté, co se Havel zotavil a hovořil s Kalvodou, jeho demisi přijal.

Demise Jana Rumla (ODS)

Prezident Václav Havel odmítl přijmout demisi ministra vnitra za ODS Jana Rumla, který se rozhodl dobrovolně odejít v době chystané rekonstrukce kabinetu Václava Klause (ODS; Ruml svůj záměr opustit exekuitvu již dříve avizoval). Prezident v květnu 1997 Rumla požádal, aby ve funkci setrval, jelikož se tehdejší předseda sněmovního branného a bezpečnostního výboru Petr Nečas (ODS), který měl Rumla nahradit, nečekaně kandidatury na tento úřad vzdal. Ruml Havlově žádosti vyhověl a zůstal v čele resortu do listopadu 1997.

Demise Josefa Zieleniece (ODS)

Havel váhal s přijetím demise ministra zahraničí Josefa Zieleniece (ODS), který se v říjnu 1997 rozhodl rezignovat (i na post místopředsedy ODS) v souvislosti se svojí nespokojeností s poměry v ODS. Prezident nakonec demisi přijal s tím, že důvody jeho odchodu chápe. Havel poté řekl, že zprvu nechtěl Zieleniecovu demisi přijmout proto, že nenalezl žádné jeho pochybení ve výkonu funkce. Zieleniecova demise odstartovala proces vedoucí k pádu vlády v čele s Václavem Klausem (ODS).

Demise Jiřího Skalického (ODA)

Ministr životního prostředí Jiří Skalický (ODA) podal demisi v únoru 1998. Havel ho nejprve požádal, aby prozatím demisi stáhl. O několik dní později Skalický předal premiéru Josefu Tošovskému demisi znovu a prezident ji týž den přijal. Skalický rezignoval na své vládní funkce kvůli nejasnostem ve financování ODA, které byl předsedou.

Prezident Václav Klaus


Odvolání Jiřího Rusnoka a jmenování Milana Urbana (oba ČSSD)

Premiér Vladimír Špidla (ČSSD) 14. března 2003 odeslal na Hrad žádost o odvolání ministra průmyslu Jiřího Rusnoka a jmenování Milana Urbana na Rusnokovo místo. Prezident Klaus reagoval vyhlášením, že Špidlovi vyhoví, ale nejprve chce vědět, jestli Urban ovládá alespoň jeden světový jazyk a zda je změna vlády konečná. Klaus Urbana nakonec jmenoval 19. března poté, co mu Špidla sdělil, že žádné další změny neplánuje a mluvčí vlády oznámila, že Urban mluví anglicky a francouzsky.

Demise ministrů KDU-ČSL a US-DEU

Zřejmě nejvýraznější roli ve vztahu k vládě sehrál prezident Klaus v březnu a dubnu 2005 v období vládní krize způsobené nejasnými majetkovými poměry premiéra Stanislava Grosse (ČSSD). Prezident odmítl přijmout demise tří ministrů za KDU-ČSL a jednoho za US-DEU, a tím znemožnil Grossovi rychlou rekonstrukci kabinetu. Grossův kabinet nakonec padl a ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU se dohodly na nové vládě v čele s Jiřím Paroubkem (ČSSD). Svým odmítnutím přijmout demise tehdy Klaus znovu otevřel diskuse o ústavním rozsahu prezidentských pravomocí.

Odvolání ministrů za Věci veřejné (VV)

Premiér Petr Nečas (ODS) doručil 11. dubna 2011 prezidentovi rezignaci ministra dopravy Víta Bárty a návrh na odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše (všichni za VV). Změna měla ukončit krizi, kterou rozpoutala informace o tom, že ministr dopravy a neformální lídr VV Bárta údajně uplácel své stranické kolegy. Klaus poté oznámil, že demisi ani návrhy na odvolání zatím nepřijme a očekává od premiéra a vládních stran plán dalšího fungování vlády. K přijetí odvolání Johna a Dobeše Klause vyzývala i opoziční ČSSD. Spory ukončila dohoda koaličních stran ODS, TOP 09 a VV o výměně dvou ministrů. Dobeš ve vládní funkci nakonec zůstal. Ve vládě zůstal i John, přišel však o funkci ministra vnitra (tím se stal Jan Kubice) a zůstal vicepremiérem a stal se předsedou nově vytvořeného Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí. Vládu opustil Bárta, nahradil ho Radek Šmerda. Klausův postup znovu otevřel diskuse o rozsahu prezidentských pravomocí.

(čtk, epa)