Po třech letech NS opustil předseda senátu Miloš Pól, dojíždění bylo neúnosné

Soudce Miloš Pól Foto: NS

Ke konci roku 2017 odešli od Nejvyššího soudu tři z celkového počtu 68 jmenovaných soudců. Vedle manželů JUDr. Danuše a JUDr. Zdeňka Novotných se na vlastní žádost vrací po třech letech působení v Brně zpět ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích předseda senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu Mgr. Miloš Pól. Česká justice vám nabízí rozhovor, který soudce poskytl čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS.

Z osobních důvodů žádáte o návrat ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Proč jste se rozhodl odejít z místa, které je pro většinu soudců považováno za vrchol jejich profesní kariéry?
Hovořím-li o osobních důvodech, mám na mysli zejména to, jakým způsobem, pro mě již neúnosným, zasahuje dojíždění, respektive každotýdenní odloučení, do rodinného a manželského života a jaký to vše vyvolává pocit nepohody. Vnímám, že řadě kolegů to nevadí nebo jsou dokonce spokojeni, já k nim ovšem nepatřím. Inu, každému vyhovuje něco jiného, já jsem postupem doby seznal, že i přesto, že lze práci soudce Nejvyššího soudu považovat za profesní maximum, není to v životě jediná hodnota, okolo které by se vše mělo točit. Ostatně zůstávám dál soudcem, byť na soudě nižšího stupně, což je změna, nikoli osobní tragédie.

Jak složité je pro soudce z jižních Čech dojíždět za prací do Brna? Bydlíte na Strakonicku, kde jste začínal anebo jinde v jižních Čechách?
Na okresní soud ve Strakonicích jsem nastoupil v roce 1993 a v souvislosti s přeložením k odvolacímu soudu v roce 2000 jsem se odstěhoval do Českých Budějovic. Neměl jsem s tím problém, ve Strakonicích jsem nebyl doma a dojíždět každý den za prací jsem nechtěl. Pokud jde o dojíždění do Brna, pak jedinou rozumnou alternativou je osobní automobil. Cestovat z Českých Budějovic do Brna pravidelně vlakem nebo autobusem je podle mého názoru neúnosná ztráta času, i tak strávím za volantem, případně jako spolujezdec, tedy zcela neefektivně, přibližně jeden den v měsíci.

Jak dlouho jste o návratu uvažoval? Bylo to okamžité rozhodnutí anebo „zrálo“ delší dobu?
Rozhodnutí vrátit se do Českých Budějovic nebylo dílem okamžiku, nýbrž šlo o proces, na jehož konci bylo poznání, že tento způsob života není pro mě, zkrátka negativa převážila. Myslím přitom, že tři roky působení u Nejvyššího soudu jsou dostatečně dlouhá doba k tomu, abych mohl říci, že jsem vše zvážil dostatečně pečlivě.

Jak Vaše rozhodnutí vnímají kolegové v senátu? Jak jej vnímá rodina?
Kolegové příliš rádi nejsou, protože jsme si v senátě jak po lidské, tak i po pracovní stránce „sedli“, což je pro senátní práci nesmírně důležité. Zároveň ale vnímám, že mou osobní situaci dobře chápou, ostatně o mém odchodu jsme v minulé době vícekrát mluvili, takže věděli, že to přijde, jen by byli raději, kdyby k tomu došlo později. Manželka můj odchod z Brna vnímá s úlevou.

U Krajského soudu Vás čeká návrat k odlišnému způsobu rozhodování, těšíte se na něj?
U odvolacího soudu jsem působil 13 let a spíše jsem měl a dodnes někdy mám problém neuvažovat jako odvolací soudce. Práce odvolacího soudce, mohu-li to hodnotit bohatší o „dovolací“ zkušenost, mi byla v mnohém bližší, byť je nepochybné, že práce na Nejvyšším soudě má některé nezanedbatelné výhody, zejména že se o dovolání rozhoduje bez nutnosti nařizovat jednání.

K Nejvyššímu soudu jste byl jmenován k 1. lednu 2015. Předpokládáte, že se vracíte na místo, které se za tu dobu vlastně až tolik nezměnilo?
Prakticky po celou dobu jsem byl s kolegy z Krajského soudu v Českých Budějovicích v kontaktu a velmi pravděpodobně bych se měl vracet do senátu, z něhož jsem na stáž k Nejvyššímu soudu v roce 2014 odcházel. Vracím se tedy do prostředí, které znám a žádné významné změny neočekávám.

Co Vám práce u Nejvyššího soudu dala? Po čem by se Vám mohlo po odchodu z Nejvyššího soudu stýskat?
Je toho mnoho, například mám dojem, že snad konečně umím napsat rozhodnutí, mohl jsem si vyzkoušet styl práce, který je naprosto odlišný od toho, na co jsem byl na nižších stupních zvyklý, ale hlavně jsem potkal řadu skvělých kolegů, nejen v senátě 28 Cdo, po kterých se mi bude stýskat, což je ovšem dobrý důvod proč se pravidelně účastnit, již jako host, kolegií, jejichž atmosféra mi také bude chybět.


Miloš Pól vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1996 byl soudcem Okresního soudu ve Strakonicích, od 1. srpna 1999 předsedou tohoto soudu. V roce 2000 se stal soudcem Krajského soudu v Českých Budějovicích. K 1. lednu 2015 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu, k 1. lednu 2018 odchází zpět ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.


Rozhovor vedl Petr Tomíček pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS