Plénum Ústavního soudu Foto: Ústavní soud

Protiústavní jednání? Vyšší soudní úředník zamítl návrh na zastavení exekuce

Vyšší soudní úředník vydal usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. Přestože se tak děje celkem běžně, Okresní soud v Liberci takové jednání nyní rozporuje a chce kompetence úředníků řešit až u Ústavního soudu. Podle jeho návrhu vyšší soudní úředník takto nesmí jednat, neboť je to v rozporu s Ústavou i Listinou. Návrh na stůl dostal soudce zpravodaj Pavel Rychetský.

Usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce vydal vyšší soudní úředník podle ustanovení § 11 písm. g) zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství.
Podle tohoto ustanovení může vyšší soudní úředník v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním provádět veškeré úkony soudu prvního stupně, s výjimkou rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nebo pověřování soudního exekutora a nařizování exekuce k vymožení peněžitého plnění, je-li exekučním titulem exekutorský zápis nebo notářský zápis včetně rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí, nebyl-li návrh podán oprávněným nebo soudním exekutorem, popřípadě bylo-li proti návrhu podáno odvolání.

Exekuci provádí kladenský exekutor Petr Kučera. Rozhodnutí vyššího soudního úředníka zrušil po odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci. Okresní soud připomíná, že dříve takové samostatné rozhodování vyšších soudních úředníků shledávaly odvolací senáty v pořádku. Nyní se však jejich postoj změnil a současný názor odmítá, že by vyšší soudní úředník mohl rozhodovat o zastavení exekuce. Takových rozhodnutí přitom okresní soud vydal rukou vyšších soudních úředníků celou řadu.

Soud poté argumentuje nálezem ÚS Pl. ÚS 31/10 ze dne 22. 5. 2013. Ústavní soud v něm vyjádřil zásadní rozdíly mezi postavením vyšších soudních úředníků a soudců. Poukázal na rozdíly mezi nimi z hlediska trvalosti funkce, neodvolatelnosti, hmotného zabezpečení, neslučitelnosti funkcí a dalšího. Nález uvádí, že vyšší soudní úředníci mohou konat úkony, které nepřekračují jejich pomocnou roli při výkonu soudnictví. Přitom právě rozhodnutí o zastavení exekuce je samostatným rozhodováním ve věci samé. Na druhou stranu vyšší soudní úředníci například rozhodují o platebních rozkazech, což je obdoba téhož. Proto je podle Okresního soudu v Liberci nutné tento kompetenční spor vyřešit.

Okresní soud v Liberci má nyní za to, že vyšší soudní úředníci nemohou samostatně rozhodovat o zastavení exekuce a že úředníkovi nepřísluší, aby rozhodoval ve věci samé nezávisle na soudci a vykonával úkony, které překračují pomocnou roli vyššího soudního úředníka při výkonu soudnictví. Podle soudu je ustanovená v rozporu s Ústavou, konkrétně článkem 94, který říká, že „zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci“ a „zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané“. Dále je podle libereckého soudu pasáž zákona v rozporu s Listinou základních práv a svobod a popírá právo na spravedlivý proces.

Navrhovatel závěrem žádá, aby Ústavní soud zrušil celé ustanovení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., protože vzhledem k jeho formulační konstrukci nelze zrušit pouze jeho relevantní část.

Vláda bude na příštím zasedání rozhodovat o tom, zda do sporu vstoupí jako vedlejší účastník. Navrhuje proto přijmout usnesení, podle kterého do jednání vstoupí a které zpochybňuje aktivní legitimaci Okresního soudu v Liberci v celé věci. Z usnesení, které má Česká justice k dispozici vyplývá, že kabinet navrhuje zamítnutí návrhu i vzhledem k podstatě věci.

Eva Paseková