Anketa: Jak po roce hodnotíte akreditační novelu insolvenčního zákona?

Akreditační novela začala platit před rokem 1. července 2017 Foto: archiv

Názory na to, jak se v praxi projevila tzv. akreditační novela insolvenčního zákona, která vstoupila v platnost před rokem, se liší. Odborníci oslovení Českou justicí se shodují na tom, že zatočila s různými pochybnými společnostmi, které do té doby poskytovaly právní služby spojené s oddlužením. Zástupci justice si ale stěžují, že nedošlo k odbřemenění soudů nebo dochází k pozdnímu podávání korporátních návrhů.

Tomáš Zadražil, místopředseda Krajského soudu v Ústí nad Labem
Tzv. akreditační novela insolvenčního zákona účinná od 1. 7. 2017 zásadním způsobem změnila insolvenční řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením. Povinné zpracování insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení osobou mající k tomu potřebné znalosti se projevilo ve snížení počtu odmítaných insolvenčních návrhů. V důsledku této novely též došlo k poklesu nápadu insolvenčních návrhů, byť ani v současnosti rozhodně nejsou počty nově napadlých insolvenčních věcí zanedbatelné (u Krajského soudu v Ústí nad Labem činí za poslední měsíce průměrný nápad cca 280 insolvenčních věcí měsíčně). Došlo rovněž k výraznému snížení počtu soudních jednání v insolvenčních věcech, a to o přezkumná jednání v oddlužení.

Místopředseda ústeckého krajského soudu Tomáš Zadražil Foto: archiv

K zamýšlenému odbřemenění insolvenčních soudů však nedošlo. Je tomu tak zejména proto, že zůstal plně zachován soudní přezkum insolvenčními správci prováděných přezkumů v oddlužení a soud nadále zůstal orgánem odpovědným za správnost přezkumu, jakož i za zvolený způsob oddlužení (nerozhodnou-li o způsobu oddlužení věřitelé). V důsledku této novely tak nedošlo k odbřemenění soudů od přezkumů v oddlužení, ale toliko ke změně podoby této agendy. Stávající podoba procesu přezkumu pohledávek v oddlužení přitom představuje pro insolvenční soudy výrazně větší zátěž, než přezkum prováděný při přezkumném jednání před touto novelou, což je dáno zejména tím, že v případě zjištěných nedostatků musí soud správce vyzývat na provedení oprav a následně kontrolovat, zda byly řádně provedeny. Tomuto procesu rovněž nijak nepomáhají problémy s formuláři, v nichž dochází při jejich zpracování ke změnám v údajích (je lhostejné, zda jsou tyto problémy způsobeny jejich přílišnou interaktivností nebo jinými důvody). V době předchozí přitom bylo možné většinu písařských chyb či jiných drobnějších nedostatků vysvětlit a odstranit přímo při přezkumném jednání v jednací síni.

Zdeněk Strnad, místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích
Akreditační novelu považuji jednoznačně za krok správným směrem – směrem k moderní a efektivní insolvenci. Ať už jsou to namátkou změny v samotném insolvenčním procesu, opatření proti účelovým změnám sídel úpadců s cílem založit příslušnost u toho „správného“ soudu, prevence před insolvenční šikanou či nekalými praktikami ohledně pohledávek, ale především pasáž týkající se oddlužení a snaha zamezit dalšímu obchodování s chudobou a zneužívání tíživé životní situace dlužníků tak zvanými „oddlužovacími agenturami“.

Soudce Zdeněk Strnad Foto: archiv

Akreditační novela ale představuje pouze jeden z mnoha kroků, které nás na této cestě ještě čekají. Nechytejte mě, prosím, za slovo, ale mám pocit, že u nás stále ještě zdokonalujeme parní stroj, zatímco Evropa i svět jsou již dávno elektrifikované. A vůbec nemluvím o rychlosti. Spolehlivě se navíc dostáváme z bodu A
do bodu B.
Jen mi přijde, že je to celé – ve srovnání se světem – poměrně drahé a „energeticky“ strašně náročné. Zbytečně plýtváme silami.  Noví lidé i prostory už navíc začínají být v justici nedostatkovým zbožím. A stávající personál je dlouhodobým přetížením skutečně unaven. Opusťme proto konečně již století páry! Elektrifikujme naše insolvenční tratě, vybudujme na nich vysokorychlostní koridory a na klíčových křižovatkách posilme roli soudce a insolvenčního správce. Hledejme procesní kapacity insolvenčního aparátu v širším slova smyslu (zejména v justici, u insolvenčních správců, u sepisovatelů návrhů) v průběhu celého procesu oddlužení (od zásadního zjednodušení vlastního návrhu na povolení oddlužení, přes zefektivnění procesu oddlužení a snížení jeho administrativní náročnosti až po racionalizaci podmínek splnění oddlužení a osvobození dlužníka od zbytku nesplacených dluhů). Proč? Protože nástupiště budou už brzy díky chystané „oddlužovací“ novele přelidněná!“

Tomáš Valášek, výkonný ředitel Insolvence 2008
V souvislosti s akreditační novelou insolvenčního zákona mohu poznamenat, že se podařilo omezit praxi tzv. oddlužovacích šmejdů, tedy poskytovatelů oddlužení, kteří inkasovali za sepsání návrhu na oddlužení nehorázně vysoké částky v řádech několika desítek tisíc korun. Na druhou stranu stále bohužel není adekvátně ohodnocen advokát či insolvenční správce, který jedná v intencích zákona. Pokud má být jím vyhotovený soupis kvalitní, vyžaduje určitou odbornou zkušenost a je i časově náročný. A v případě pochybení či porušení předpisu při jeho vyhotovení hrozí správci pokuta až 5 000 000 Kč. Proto mi odměna za tuto činnost ve výši zhruba 4 000 až 6 000 Kč nepřipadá adekvátní a vůbec se nedivím, že komerční subjekty nemají o tuto práci zájem.

Tomáš Valášek Foto: archiv

Co se nepovedlo? Za velmi problematické a nevyhovující považuji elektronické formuláře, jejichž prostřednictvím jsou insolvenční správci povinni posílat na soud svá podání. Jsou nedotažené a stále obsahují mnohdy kritické chyby. Od podzimu loňského roku byl opraven pouhý jeden formulář. Ministerstvo spravedlnosti tedy zřejmě čeká na nový eISIR, který by podobné nedodělky obsahovat neměl. Naše společnost Insolvence 2008 se podílela na vzniku podobného řešení na Slovensku, takže jsme připraveni při tvorbě českého eISIRu podat pomocnou ruku. Rovněž věřím v brzké odstranění bariér v elektronické komunikaci mezi soudy a insolvenčními správci.“

Markéta Puci, mluvčí Městského soudu v Praze
Tzv. akreditační novela insolvenčního zákona změnila předně řešení úpadku oddlužením. Došlo k významnému snížení odmítnutí insolvenčních návrhů s návrhem na povolení oddlužení pro vady, zjevně, z důvodu obligatorního zpracování insolvenčního návrhu specializovanými subjekty. Lze zaznamenat pokles insolvenčních návrhů, avšak souvislost s tzv. akreditační novelou se jeví jako diskutabilní. Pravděpodobněji je pokles způsoben očekáváním přijetí novely insolvenčního zákona – řešení úpadku oddlužením tzv. nulovou variantou, kdy dojde k enormnímu navýšení počtu insolvenčních návrhů v případě jejího schválení. Pokud novela schválena nebude, dojde k navýšení počtu insolvenčních návrhu jako v minulých letech. Prakticky nulové konání přezkumných jednání v insolvenčním řízení, avšak snížení administrativní zátěže se nekoná. Ba naopak došlo k jejímu zvýšení v důsledku kontroly zprávy o plnění oddlužení a zprávy o přezkumu, kdy je zapotřebí detailně kontrolovat každou jednotlivou položku, výši pohledávky, zda insolvenční správce zohlednil změny nastalé v důsledku např. popření pohledávky, změny v osobě věřitele.“

Michal Žižlavský, předseda insolvenční sekce České advokátní komory
Akreditační novela je zbrklá norma. Bohužel svou úrovní nenavázala na insolvenční zákon z roku 2008, který znamenal kvalitativní přelom ve vývoji českého insolvenčního práva. Novela nevyhodnotila komplexně poznatky z aplikace insolvenčního zákona v letech 2008 až 2017. Je odtržena od reality. Některým problémům se věnuje, jiné ovšem nevnímá. Svou celkovou nevyvážeností neposouvá právní úpravu na vyšší stupeň. Některé dílčí klady však má. Je to například přísnější postih šikanózních insolvenčních návrhů a zavedení neveřejného miniprocesu pro odmítání zjevně bezdůvodných návrhů. Negativně naopak hodnotím to, že se novela vůbec nezabývá hlavním problémem, který praxe ukázala. Tím jsou opožděné korporátní insolvenční návrhy. Zatímco institut oddlužení spotřebitelů funguje a věřitelé získávají v průměru více než 50 % svých pohledávek, korporátní úpadky představují vážný problém. Věřitelé získávají v konkurzech v průměru jen jednotky procent svých pohledávek.

Předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců JUDr. Michal Žižlavský Foto: archiv

Velkou novinkou je zavedení negativní domněnky úpadku  podnikatelů. V praxi se s ní zatím příliš nepracuje a na hodnocení kvality této změny si ještě budeme muset počkat. Pravdou ale je, že tato radikální změna nebyla dostatečně diskutována v právních kruzích. Obávám se, že nebyly domyšleny všechny její právní důsledky. Například dopady do sporů o navrácení majetku vyvedeného z korporací před zahájením insolvenčního řízení. Z ostatních změn hodnotím kladně ještě zavedení  povinného sepisu návrhů na povolení oddlužení advokáty. To, že mohou návrhy sepisovat i akreditované osoby, ale považuji za nesystémové řešení. Neziskové organizace by neměly nahrazovat profesionální práci advokátů, stejně jako například chirurgů. To, že jde o bezplatnou alternativu je iluze. Činnost neziskovek vždy někdo platí. Musíme se  ptát kdo a proč. Standardním řešením bezplatné právní pomoci je zabezpečení práva chudých prostřednictvím České advokátní komory. Novela jako celek nenaplnila očekávání praxe. Její kvalitu poznamenala neochota předchozího ministra komunikovat s představiteli právnických profesí.
Novele chybí nadhled a jasná vize. Jde o prostý souhrn nápadů, který mi tak trochu připomíná situaci, kdy kočička a pejsek pekli dort.

Lukáš Zrůst, insolvenční správce
Novelizace provedená zákonem č. 64/2017 Sb má jistě své velké klady, ale jako každá věc na světě, má i své zápory.  Je v některých místech revoluční, ale má i svá slabá místa. Kladem je bezesporu novelizace  § 7b  odstavce 1, tzv. prevence forum shopingu, podle níž pro insolvenční řízení proti dlužníku, který je zapsán v obchodním rejstříku, je příslušný soud, v jehož obvodu byl obecný soud dlužníka ke dni, který předchází o šest měsíců okamžik zahájení insolvenčního řízení; není-li takový soud, je příslušný soud podle věty první.
Novelizace   § 34 odstavec 3, který říká, že byl-li insolvenční správce odvolán postupem podle § 29 z funkce, insolvenční soud jej s jeho souhlasem ustanoví odděleným insolvenčním správcem k přezkumu pohledávky, kterou před svým odvoláním popřel, a k vedení s tím souvisejících incidenčních sporů a uplatňování majetkových práv vůči věřiteli, který hlasoval pro jeho odvolání z funkce, nestanoví-li insolvenční soud jinak, což je jistě dobré pro případy, kdy má dojít k převolbě „nepohledného“ správce, jež se si „dovolil“ popřít pohledávku.
Novelizace  § 29 odstavce 1, tedy změna kvóra pro převolbu správce pro případ oddlužení, kdy kromě nadpoloviční většiny pohledávek, musí být pro převolbu i nadpoloviční většina „hlav“, tedy je-li způsobem řešení úpadku oddlužení, je toto usnesení přijato, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, jejichž pohledávky počítané podle výše (§ 49 odst. 1) zároveň činí nadpoloviční většinu přihlášených pohledávek.
Novelizace § 372 provedená zákonem č. 64/2017 Sb. je poměrně revoluční a přináší do insolvenčního řízení kontinuitu a efektivitu. Jedná se o situaci, kdy do funkce prvního insolvenčního správce banky, spořitelního a úvěrního družstva, ale rovněž do funkce předběžného správce banky, spořitelního a úvěrního družstva ustanoví insolvenční soud mimo standardní proces ustanovování insolvenčního správce osobu, která v době rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce, resp. předběžného insolvenčního správce banky, spořitelního nebo úvěrního družstva vykonává činnost likvidátora této instituce, je-li zvláštním insolvenčním správcem. Jak přiléhavě uvádí důvodová zpráva, likvidátor má nejlepší přehled o situaci v dotčené finanční instituci, a pokud vyhodnotí, že byly naplněny podmínky úpadku, je povinen podat insolvenční návrh. Proces vypořádání pohledávek a dluhů finanční instituce ve fázi po zahájení insolvenčního řízení bude kontinuální a likvidátor, který bude následně ustanoven do funkce insolvenčního správce, nebude potřebovat dodatečný čas na seznámení se s finanční situací úpadce, což usnadní další průběh insolvenčního řízení. Úprava přináší lepší koordinaci likvidace a insolvence, neboť některé povinnosti likvidátora a insolvenčního správce jsou obdobné (např. účetní závěrky, zmapování situace a majetku finanční instituce, případná aktivace Garančního systému finančního trhu apod.). V případě, že likvidátor bude pokračovat jako insolvenční správce, bude výhodou rovněž související úspora nákladů hrazených z majetku finanční instituce. V neposlední řádě toto ustanovení zvyšuje dohledovou pravomoc České národní banky, jelikož insolvenční správce bude současně ve funkci likvidátora pod dohledem České národní banky.
Nejsilnějším záporem z pohledu insolvenčního správce jsou samozřejmě formuláře, tyto měly ambici insolvenčním řízení pomoci a zrychlit jej, ale opak se stal pravdou. Bohužel jej zpomalily a fungují špatně.
Zastropování odměny za zpracování insolvenčního návrhu a velké sankce zpracování „špatného“ prakticky zmrazilo podávání insolvenčních návrhů.
Diskutabilní jsou novelizace v oblasti hlasovacích práv. Tato významná část si novelizaci zasloužila a praxe ukáže, nakolik je šťastná.
Co se týče přesunu přezkumných jednání ze soudu na insolvenční správce jsou naše zkušenosti zatím spíše dobré, kdy pouze pár dlužníků odmítá insolvenčního správce vzít, jako autoritu a termíny přezkumných jednání berou spíše jako variabilní a často jim je zhatí například hezké počasí a nutnost návštěvy plovárny v parných dnech.“

Dušan Šrámek