Soudce Martin Valehrach Foto: Ivan Holas

Průtahy ve více než stovce případů. NSS u soudce Valehracha schválil dohodu o vině a trestu

Zkrátit samotné řízení před soudem je hlavním cílem institutu dohody o vině a trestu. V případě soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 Martina Valehracha to bylo více než na místě – kárný návrh mu totiž vytýkal průtahy ve více než půldruhé stovce projednávaných případů. Z Brna nakonec odejel s dvacetiprocentní srážkou platu na dobu osmi měsíců.

Nejvyšší správní soud v případu liknavého soudce opět nerozhodoval o samotném návrhu na kárné opatření, ale pouze schvaloval dohodu o vině a trestu, kterou mezi sebou uzavřeli kárný navrhovatel a kárně obviněný. Institut zakotvený v Trestním řádu lze totiž za jasně definovaných podmínek přiměřeně aplikovat rovněž na další typy řízení včetně kárného. Poprvé se tak stalo u soudkyně Ilony Miklové.

JUDr. Valehrach přitom nestál před kárným senátem poprvé. Už před dvěma a půl roky čelil kárné žalobě se 244 případy průtahů, tehdy byl ve standardním řízení shledán vinným. Postih byl ovšem poměrně mírný – desetiprocentní srážka platu na půl roku, a to i přesto, že se stejným problémem se soudce potýkal už v závěru svého šestnáctiletého působení na Městském soudu v Praze (to byl zřejmě také hlavní důvod, proč byl odtud koncem roku 2013 přeložen na Obvodní soud pro Prahu 8, kde svoji kariéru začínal). Kárný senát tehdy přihlédl k polehčujícím okolnostem, zejména k tomu, že Valehrach se snažil svá pochybení napravit a počet nedodělků během řízení snižoval.

Postupem času ale jeho aktivita opět poklesla a spisů, kde v průběhu několika měsíců neprovedl žádný úkon, znovu přibývalo. Už při prvním řízení kárný žalobce uvedl jako hlavní důvod syndrom vyhoření dnes osmapadesátiletého soudce, který svou funkci vykonává přes dvaatřicet let. Zlepšení po prvním kárném opatření bylo jen dočasné, a když počet nedodělků dosáhl hrozivého čísla 152 dlouhodobě netknutých spisů, podalo vedení soudu v říjnu loňského roku další kárnou žalobu.

Od prvního návrhu se ovšem podstatně lišila. Obsahovala totiž velmi detailně zdůvodněnou žádost o poskytnutí lhůty na vypracování dohody o vině a trestu podle § 314 Trestního řádu, kterou v kárném řízení umožňuje § 25 zákona č. 7/2002 Sb. o soudech a soudcích. Žádost kárný senát letos v lednu akceptoval a poskytl přiměřenou lhůtu na vypracování dohody, přestože v tomto typu řízení se jedná o zcela novou záležitost.

Kárný senát NSS Foto: Ivan Holas

Místopředseda ObvS Praha 8 Jiří Lochman upřesnil pro Českou justici, že hlavním smyslem bylo dát zkušenému soudci příležitost a motivaci ke zlepšení práce a urychlené nápravě. Ta by byla při standardním řízení mnohem obtížnější, protože všechny spisy by musely být jako důkazní materiál několik měsíců k dispozici NSS, zatímco během přípravy dohody s nimi mohl JUDr. Valehrach nadále pracovat. Proto také při jednání kárného senátu Mgr. Lochman uvedl, že většinu průtahů se podařilo odstranit – ze 152 věcí bylo v uplynulém půlroce 92 rozhodnuto pravomocně, 13 na nabytí právní moci čeká a stejný počet byl přerušen. Ve zbývajících 32 případech je buď nařízeno jednání, nebo probíhají další úkony. Nečinnost nebyla shledána ani v novém nápadu, průtahy nejsou ani ve věcech starších tří let, takže práce Valehrachova senátu se výrazně zlepšila.

Sám kárně obviněný během jednání pouze odkazoval na samotnou dohodu a vyjádření kárného navrhovatele. Potvrdil, že dohoda je mu zcela jasná, sám se podílel na jejím znění a uzavřel ji dobrovolně a bez nátlaku a jsou mu známy její důsledky – přiznáním viny a souhlasem s navrženým opatřením se vzdává práva na projednání kárného návrhu. Celé jednání tak i s téměř hodinovou přestávkou na poradu senátu trvalo sotva 90 minut, nejvíce času – téměř 20 minut – přitom zabral při vyhlášení rozhodnutí právě (byť pouze telegrafický) výčet všech případů s nedůvodnými průtahy. Tento rozsah zcela naplňuje podmínky pro kárné provinění soudce podle § 19/1 Zákona o soudech a soudcích, jako adekvátní shledal NSS i navržený trest dvacetiprocentní snížení platu na dobu osmi měsíců. Právě poměr mezi rozsahem provinění a dohodnutým opatřením zvažoval soud nejdéle – na jedné straně vzal v úvahu, že se jedná už o druhý postih a průtahy byly i tentokrát poměrně četné, na druhou stranu pak akceptoval přiznání viny a výrazné zlepšení práce od podání návrhu.

Ivan Holas