Odborníci na sociální problematiku označují velký počet exekucí za pandemii a zásadní překážku v zaměstnávání Foto: archiv

Exekutoři: Snížení tarifu přineslo méně komfortu pro účastníky řízení

Snížení exekutorského tarifu, ke kterému došlo od 1. dubna 2017 na podnět tehdejšího ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), znamená pro jednotlivé exekutorské úřady propouštění zaměstnanců či úpravu doby, kdy je možné telefonicky kontaktovat úřad, a celkovým snížením komfortu pro účastníky řízení. Shodli se na tom soudní exekutoři, které v této souvislosti oslovila Česká justice.

Jan Mlynarčík – Exekutorský úřad Jablonec nad Nisou, viceprezident Exekutorské komory
„Zřejmě stejně jako u ostatních kolegů se toto snížení neprojeví u cca 3% exekucí, které povinní hradí ve lhůtě třiceti dnů od doručení výzvy k dobrovolnému splnění pohledávky. U těchto exekucí jsou náklady opravdu minimální a exekutoři je po vymožení mohou ukončit. V ostatních případech jsou nařizovány exekuce u povinných, kteří mají více jak tři další exekuce, a u nich je toto snížení odměn soudních exekutorů více než citelné. Snížené odměny jsou nedostačující zejména v případech, kdy tyto exekuce jsou vedeny delší dobu. Podle uveřejněných statistik EK ČR činí průměrná doba trvání těchto exekucí 3 až 5 let, přesto naše odměny zůstávají stále stejné, resp. ve stejné výši. Po tuto dobu jsou soudní exekutoři povinni opakovaně zjišťovat aktuální majetkové poměry povinných, jsou povinni administrovat tyto exekuce, včetně vyřizování návrhů na odklad nebo návrhů na zastavení exekuce. V návaznosti na toto snížení a celkový pokles nařizovaných exekucí jsme byli nuceni přistoupit k nepopulárním opatřením v podobě snížení stavu našich zaměstnanců. Podle mne není řešením ani oddlužení povinných, kteří v případě schválení splátkového kalendáře po dobu pěti let splácí tyto minimální odměny, přestože soudní exekutoři hradí z těchto snížených odměn provoz svých exekutorských úřadů. V tomto smyslu je ze strany EK ČR opakovaně navrhováno, aby došlo k úplné změně v odměňování soudních exekutorů, kteří jsou na jedné straně povinni tyto exekuce vyřizovat a na straně druhé z těchto exekucí nemají žádný nebo jen velmi malý měsíční příjem. Na tomto nemůže nic změnit ani případná žádost o poskytnutí záloh oprávněnými. V souladu s již ustálenou judikaturou exekuční soudy vyžadují po soudních exekutorech, aby v případě zastavení těchto exekucí pro nemajetnost soudní exekutoři prokázali, že povinní nemají žádný postižitelný majetek, a že soudní exekutoři učinili všechno, co jim ukládá zákon. Tuto práci soudní exekutoři hradí právě ze snížených odměn a nelze je hradit z hotových výdajů. Možným řešením by bylo zpoplatnění některých úkonů, které soudní exekutoři musí provádět, aniž by za ně byla stanovena adekvátní odměna. V absolutních číslech došlo k celkovému snížení příjmů, resp. ekonomiky našeho úřadu.“

Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo
„Už v loňském roce jsem propustil některé zaměstnance, s některými dalšími jsem se dohodl na zkrácení úvazku a o dalších personálních opatřeních uvažuji. V souvislosti s těmito změnami jsem také upravil dobu, kdy je možné telefonicky kontaktovat úřad, čímž došlo ke snížení komfortu pro účastníky, zejména pro povinné. Díky tomu však nadále bezezbytku plníme všechny zákonné povinnosti v nadstandardních lhůtách. Obecně mě ovšem mrzí, že prostá „úředničina“ dostává přednost před individuální prací s povinnými. Zejména Ministerstvo spravedlnosti jako kontrolní orgán ovšem daleko více lpí na formalitách, než na efektivním provádění exekuční činnosti, nemluvě o tom, že jiné než formální věci zkontrolovat v podstatě ani neumí. S ohledem na snížení tarifu jsem rovněž omezil komfort zaměstnanců tím, že jsem uvolnil některé zbytné prostory. Obdobně byly optimalizovány některé další výdajové položky.
Celkovým důsledkem snížení tarifu je omezení vstřícnosti jednotlivých procesů ve vztahu k účastníkům řízení při zachování plné profesionality. Zatím. Je totiž otázkou, zda je takový stav dlouhodobě udržitelný. Už dnes čelím tlaku růstu mezd ve všech ostatních odvětvích a (ve spojení se systematickou dehonestací exekuční profese) zaměstnanci snadno dojdou, zejména ti kvalitní. Ve spojení s trvalým růstem cen energií, poštovného, pohonných hmot atd. povede snížení tarifu k postupnému omezení služeb soudních exekutorů.“

Petr Kučera – Exekutorský úřad Kladno
„V našem úřadě se snížil výnos z prováděných exekucí o 15%. a to vzhledem k tomu, že provádíme exekuce pro obce, kde je nižší vymáhaná částka.  Veškeré náklady se zvyšují, je nutné zvyšovat i mzdy, aby zaměstnanci neodešli do lépe placených míst. Po deseti letech činnosti mého úřadu bude nutné investovat do serverů a počítačů, ale není jisté z čeho investovat. Snížení tarifu ministrem Pelikánem bylo populistické plácnutí do vody, které přineslo pouze komplikace. Povinní si stále stěžují na vysoké náklady exekuce přes to, že odměna insolvenčnímu správci činí nejméně  55 000 Kč a nejmenší odměna exekutora je 6655 Kč.
Je nutné zahájit diskusi o tom, zda si stát přeje zachovat profesi soudního exekutora. Pokud ano, bude se muset stát podílet na nákladech exekuční činnosti, obdobně jako platí notářům i insolvenčním správcům za nemajetnost zemřelého, či dlužníka.“

Lukáš Jícha – Exekutorský úřad Přerov
„Drastické snížení odměn a náhrad z roku 2017 způsobují v praxi problémy zejména v případě, že i malá exekuce se zadrhne a není možné ji vymoci jednoduše úhradou. Většina exekucí není splněna dobrovolnou úhradou na výzvu exekutora. Naopak je exekuci třeba provádět delší dobu, více úkony nebo tyto opakovat. Ani u bagatelních pohledávek není výjimkou délka řízení překračující tři a více let. Ke konání  opakovaných úkonů jsme donucováni kárnou odpovědností za nečinnost. To způsobuje, že v mnoha  případech pak mzdové náklady spojené s prováděním takové exekuce převyšují stanovenou odměnu. Jestliže Ústavní soud dříve vyslovil názor, že by odměna exekutora měla odrážet složitost a délku řízení, pak by toto pravidlo mělo platit nejen pro snížení odměny exekutora o 50%, ale zároveň by mělo být umožněno zvýšení odměny stejně jako je tomu u notářů nebo advokátů. Totéž platí i o paušální náhradě nákladů řízení, kdy insolvenční správce má náhradu vázanou na délku řízení, přičemž po pětiletém oddlužení mu náleží náhrada 2,57 násobně vyšší než exekutorovi.“

Dušan Šrámek