Liberecká soudkyně Lenka Zhoufová Foto: ČJ

Případ soudkyně Zhoufové posoudí Nejvyšší soud, Pavel Zeman nesouhlasí se zastavením stíhání

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nesouhlasí se zastavením stíhání liberecké soudkyně Lenky Zhoufové. Kvůli nezákonnému postupu při prodloužení vazby čelila obžalobě ze zbavení osobní svobody a zneužití pravomoci. Okresní soud v Mělníku stíhání zastavil například s ohledem na to, že Zhoufovou už potrestal kárný senát. Podle Zemana ale mělo stíhání pokračovat, vyplývá z dovolání k Nejvyššímu soudu, které je dostupné na webu žalobců.

Zhoufová podle obžaloby nejprve opomenula včas rozhodnout o prodloužení vazby muže stíhaného za distribuci drog. Poté rozhodnutí antedatovala, tedy označila dřívějším datem, aby formálně vyhověla zákonným lhůtám. U soudu prvního stupně poukazovala na velký tlak a vysoké pracovní vytížení.

Celé dovolání si můžete stáhnout zde.

Podle nejvyššího státního zástupce lze vytížením nebo nezkušeností omluvit to, že opomenula rozhodnout o dalším trvání vazby. „Nelze však jimi omlouvat navazující aktivní a vědomé jednání, jehož smyslem je v podstatě podvodné zastření předchozího pochybení,“ stojí v dovolání.

Kárný senát snížil Zhoufové plat na jeden rok o čtvrtinu. Přišla tak celkem o více než 250.000 korun na výplatní pásce. Podle Zemana to však nelze považovat za dostatečný postih, po kterém by už trestní stíhání bylo bezpředmětné. Poukázal v dovolání na význam ochrany osobní svobody.

„Je namístě trvat na potřebě důsledného postihu úmyslných protiprávních jednání úředních osob, které při zneužití pravomoci – bez ohledu na to, zda z důvodů korupce, neschopnosti, či krytí vlastního pochybení – v rozporu se zákonem činí taková rozhodnutí a úkony, jejichž důsledkem je úmyslné nezákonné zbavení osobní svobody jiného člověka,“ uvedl žalobce v dovolání.

Státní zastupitelství podalo proti rozhodnutí mělnického soudu stížnost, kterou Krajský soud v Praze zamítl. Zeman nyní žádá Nejvyšší soud, aby zrušil rozhodnutí obou stupňů a nařídil mělnickému soudu nové projednání kauzy. „Významné je současně to, že naznačené, ne zcela jasné úvahy stížnostního soudu, vzbuzují pochyby i pokud jde o způsob vyřízení věci. Soud prvého stupně totiž dospěl k závěru (respektive netvrdí opak), že k úmyslné trestné činnosti došlo a důvody pro zastavení trestního stíhání shledal ve fakultativní možnosti aplikace § 172 odst. 2 písm. b) trestního řádu. Pokud by však soud druhého stupně dospěl k závěru jinému, např. že jednání obviněné trestným činem není, jen stěží mohl akceptovat zastavení trestního stíhání obviněné z důvodu, jehož implicitním
předpokladem je, že k trestnému činu došlo a že trestní stíhání je neúčelné právě s přihlédnutím k postačujícímu rozhodnutí jiného orgánu o skutku obviněného,“ uvedl Zeman.

(čtk, epa)