Prouza: Návrh novely zákona o významné tržní síle je paskvil

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ve své kanceláři. Foto: Jiří Reichl, ED

Lže šéf Svazu obchodu cestovního ruchu Tomáš Prouza o návrhu nových pravidel omezujících zneužití významné tržní síly na trhu s potravinami? Proč jeho komentáře vyvolávají takové emoce u ministra zemědělství Miroslava Tomana nebo u Potravinářské komory ČR? To jsme se snažili podrobněji popsat zde, nyní k tématu přinášíme rozhovor přímo s Tomášem Prouzou. Hovořili jsme však nejen o významné tržní síle, ale i o konkurenceschopnosti českých zemědělců a potravinářů, snaze vlády zamezit vstupu na český trh potravinám tzv. dvojí kvality nebo o jeho zkušenostech ve vedení svazu evropských obchodníků EuroCommerce.

Chystanou novelu zákona o významné tržní síle, o které si teď budeme povídat, jste mediálně zviditelnil svou přestřelkou s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem o tom, zda v obchodech skončí či neskončí slevové akce. Opravdu skončí?
Opravdu skončí.  Zákon měl původně kopírovat evropská pravidla, která říkají, že dohody o spolupráci mezi potravináři a obchody mají být součástí smlouvy, což dává možnost prověřit, zda jsou férové. Místo toho zákon k mému překvapení rovnou řadu věcí zakazuje. Zakazuje dohody o množstevních slevách, což je základ podnikání od prvobytně pospolné společnosti. Zakazuje společné financování slev a reklamy. Pokud tento návrh zákona o zdražování potravin projde, tak slev bude logicky výrazně méně a největší dopad to bude mít na české značkové výrobky. Obchodní řetězce zároveň zachovají slevy na své privátní značky, protože tím propagují samy sebe, zatímco značkových potravin se bude prodávat méně.
Podle ministra Tomana i Potravinářské komory však nic takového nehrozí. Zákon pouze upravuje náležitosti smlouvy, která má být v případě mimořádné prodejní akce sepsána.
To by byla pravda, kdyby ministerstvo přesně opsalo evropskou směrnici. Pokud ale úprava říká, že se zakazuje náhrada nákladů na slevy nebo platby za reklamu, tak to není úprava ale zákaz. Protestují proti tomu i velké potravinářské firmy, a tak je otázkou, koho v té debatě vlastně Potravinářská komora skutečně zastupuje. Na většinu jejích členů ty návrhy mají negativní dopad.
K tomu se ještě vrátíme. Text novely se původně připravoval v široké spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO), Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), Potravinářskou, Agrární a Hospodářskou komorou a dalšími včetně SOCR. Co se stalo, že najednou všichni ten předpis tak zásadně připomínkují?
Půl roku jsme intenzivně pracovali na kompromisním textu. Debatami o každém slově jsme strávili mnoho hodin. Začátkem léta jsme se dohodli na kompromisním a férovém znění, se kterým všichni uměli žít. A rozjeli jsme se na prázdniny. Pak někdo musel zaklepat na dveře ministra Tomana, protože ten z ničeho nic přikázal novelu přepsat tak, aby podporovala jedinou část zemědělsko-potravinářského řetězce, a to velké české potravináře. Výsledná úprava nechrání české zemědělce, nepomáhá výrobcům inovativních potravin, nepomáhá obchodu a jediný, komu do vyjednávání dává výhody, jsou právě ti velcí čeští potravináři.
Jakým způsobem?
Především z toho návrhu vypadl základ celé předchozí dohody, a to, že se zákon bude vztahovat na velké obchody i velké potravináře. Tím by ochranu před nekalými obchodními praktikami získali především menší čeští zemědělci, kteří dnes žádnou ochranu před tlakem dominantních odběratelů nemají. Velcí potravináři mají významnou tržní sílu, a pokud jsou jediným odběratelem malého zemědělce, tak ten nemá šanci si cokoli vyjednat. To je klíčová věc, která vypadla. Já chápu, že se velcí potravináři báli, aby najednou nebyli pod drobnohledem, protože by jim to výrazně zkomplikovalo život. Ale celá dohoda stála na tom, že se má chránit vždy ten menší – zemědělec vůči velkému potravináři, malý potravinář vůči velkému obchodu, malý obchod vůči velkému potravináři. Vždy jsme chtěli, aby stát dokázal vyhodnotit, kdo je ten slabší a pomoci mu. Ministr zemědělství se ale rozhodl, že si malí zemědělci ochranu nezaslouží.
Novela tedy upravuje pravidla pouze pro odběratele – obchodní řetězce a nikoli pro dodavatele – potravináře. V souladu se směrnicí ale není ani samotná definice subjektu, který má významnou tržní sílu…
Přesně tak. Novela zachovává podmínku minimálního obratu 5 miliard korun, ale podle směrnice se má stát podívat na každého s obratem nad 2 miliony eur, tj. přibližně 50 milionů korun, a posoudit, kdo je v daném obchodním vztahu silnější a kdo slabší. Takhle z toho vypadává řada firem, které by pod drobnohledem měly být. Mimochodem Úřad vlády ve svých připomínkách říká jasně – toto není transpozice dané směrnice.
Novela definuje onu obratovou hranici jako čistý obrat za prodej potravin a služeb s tím spojených. Dokáže obchodní řetězec oddělit obrat, který se se týká pouze potravin a služeb s tím spojených, od obratu z prodeje drogerie, oblečení apod.?
To bude samozřejmě velmi složité a přidělá zbytečnou práci ÚOHS jako dozorovému orgánu. Ten zákon by měl být co nejjednodušší – pokud se jedná o obchod s převažujícím podílem potravin, tak ať se do toho počítá celý jeho obrat. To je daleko jednodušší, než složitě prokazovat, jestli něco bylo faktura za potraviny nebo ne. Původní dohoda počítala s konsolidovaným obratem dané firmy. To je jednodušší – a je také možné to snadno zkontrolovat.

Milý obchode…

Už jste zmínil, že návrh zakazuje sjednávat náhradu nákladů na slevy na potraviny prodané v mimořádné prodejní akci. Jak to probíhá teď? Proč je to problém?
Obchod se s výrobcem potraviny dohodne, že prodá výrazně větší objem dané potraviny a výměnou za to nakoupí tuto potravinu za výrazně nižší cenu. Velmi často je součástí takové dohody i domluva na společném financování reklamy. Obchodní řetězec má třeba 30ti vteřinový spot v televizi, kde jsou ukázány tři výrobky ve slevě a určitý jogurt je tam vidět sedm vteřin. Tak se dohodnou, že výrobce zaplatí třeba těch sedm vteřin spotu. Je to propagace jeho výrobku a výrobce má reklamu v televizi za mnohem lepších podmínek, než kdyby si ji tam objednával sám.
A jak je to s platbami za reklamu? Podle Potravinářské komory je novela nezakazuje, ale pouze vylučuje z obchodních smluv na dodávky zboží, protože mají být součástí samostatných smluv o reklamě, které lze zkontrolovat.
Tohle tvrzení Potravinářské komory mě mate  – říká jednu věc, ale v návrhu novely je něco jiného. Možná skutečně chtěla, co říká, ale někdo to do zákona napsal špatně. Možná je to chyba legislativců, kteří nechápou, jak byznys funguje, možná to je záměr jednu věc říkat a druhou dělat.  Pokud to ale myslela vážně, mohla o tom s námi diskutovat více než půl roku a mohli jsme najít jasné a srozumitelné formulace. Místo toho předstírala jednání, a pak zkusila protlačit jinou verzi novely. A amatérsky napsanou.
Novela má zabránit zneužití významné tržní síly při prodeji potravin. Ale čí vlastně? Ilustrační foto: Pixabay.com
Takže novela platby za reklamu zakazuje.
Přesně tak. Ministerstvo zemědělství vlastně říká: milý obchode, jestli chceš udělat slevy a propagovat je, tak si to zaplať všechno sám a výrobek nakoupíš za plnou cenu. Ale to je nesmysl. Pokud odeberu víc zboží, tak mám přeci právo na slevu z ceny, protože odebírám výrazně víc. A potravinář se rozhodne, zda na to přistoupí. Ministerstvo zemědělství tvrdí, že potravináři jsou k některým věcem nuceni. Nechápu, proč z nich dělá nesvéprávné chudáky, vždyť mohou kdykoliv říct ne. Problém je totiž jinde – u řady potravin nejsou potravináři schopni nabídnout stejnou cenu jako jejich konkurenti třeba z Německa nebo z Rakouska. Obchody pak stojí před složitým rozhodováním. Chtějí nabízet české potraviny, ale často tak musí činit za cenu vyšší než u potravin z Německa nebo Rakouska.
Čím to je?
Máme tady spoustu výborných výrobců, jen u výrobků pod privátními značkami řetězců každý rok vyvezeme české potraviny za 20 miliard korun. Ale někteří naši potravináři jsou výrazně méně konkurenceschopní. Často zanedbali digitalizaci a modernizaci, chybí jim schopnost rychle reagovat na požadavky zákazníků. Jedním z důvodů je špatně nastavený dotační systém. V západní Evropě nebo i v Polsku je daleko větší podíl investičních dotací. Zemědělci i potravináři musí více inovovat a modernizovat. V Čechách se ale v naprosté většině jedná o provozní dotace udržující status quo. Podívejme se třeba na jatka v Německu, která jsou plně automatizovaná. Ze začátku je to sice investičně náročné, ale ten robotický nůž porcuje maso 24 hodin, 7 dní v týdnu, takže je nakonec levnější než český (nebo ukrajinský) řezník, který pracuje ručně.
Může tedy novela vést k tomu, že na pultech našich obchodů přibude zahraničního zboží nebo privátních obchodních značek?
Pokud ten návrh projde ve stávající podobě, bude mít tři důsledky. Za prvé vyšší ceny, protože zmizí výrazná část slev. Za druhé dlouhodobý růst podílu privátních značek, protože obchody budou chtít za vlastní peníze propagovat vlastní značky, nikoli cizí. A za třetí výrazný nárůst dovozu, protože bude smysluplnější domluvit se se zahraničním dodavatelem než s tím českým. To vše jde proti zájmům českého zemědělství a potravinářství, které by měl ministr zemědělství hájit.
A nemalujete trochu čerta na zeď? Opravdu v takové míře hrozí, že se obchody nedohodnou s českým potravinářem, když tolik chtějí prodávat české produkty?
Děje se to už teď. Vidím to poslední týdny třeba při vyjednávání dodávek másla na Vánoce. Je už smutnou tradicí, že čeští dodavatelé zkouší v této době nejenom zvedat ceny, ale také diktovat, za jaké ceny se má výrobek prodávat zákazníkům. To je praktika, kterou žádný zahraniční dodavatel ani nezkusí, protože je v totálním rozporu se zákonem. Takže některé obchody reagují tak, že máslo v prosinci dovezou z Německa nebo Rakouska. Za nižší cenu a bez snahy diktovat ceny na pultech.
Tím se dostáváme k dalšímu navrhovanému zákazu, a to zákazu množstevních slev. To je ale v podstatě běžná praxe…
Rád bych potkal autora tohoto paragrafu. Zasloužil by si nominaci na Nobelovu cenu za ekonomii. Zkouší zakázat něco, co fungovalo už v době kamenné.

Problém českého resortismu

Asi jste ale spokojen, že do návrhu byl zařazen odstavec, podle něhož je nepřípustné zakazovat obchodu dovézt potravinu stejného výrobce do Česka z jiné země. Měla by tak skončit praxe, kdy byl obchod nucen nakupovat u lokálního distributora potravinu, která se mohla lišit od její německé verze například složením. Nepatří toto ustanovení ale spíše do obecnějšího předpisu, například na ochranu spotřebitele?
Zákon o významné tržní síle má zaručit kvalitu hospodářské soutěže. Aby ten velký nemohl tlačit na menšího až za hranici únosnosti. Proto tam tento zákaz teritoriality zcela logicky patří, protože umožňuje dovézt lepší variantu stejného výrobku. Za podobné nekalé praktiky už Evropská komise udělila pokuty, např. 200 milionu eur firmě Anheuser-Busch. Zákon se týká vztahů v hospodářské soutěži, nikoli vztahu potravina a zákazník, což náleží do oblasti ochrany spotřebitele. Potravináři ale brutálně tlačí na to, aby ten návrh ze zákona vypadl, protože se bojí toho, že by ztratili schopnost parcelovat evropský trh na různé části.
Toto ustanovení je součástí boje ministra Tomana proti tzv. dvojí kvalitě potravin. Ve sněmovně již leží novely zákona o potravinách a o ochraně spotřebitele, které přímo zakazují uvádět na trh v různých státech EU potraviny a další výrobky stejně značené ale s odlišným složením.
Uvidíme, jak ty novely dopadnou. Myslím si ale, že to měla vláda řešit jedním předpisem, a to zákonem pro ochranu spotřebitele pro všechny výrobky bez rozdílu. Z pohledu zákazníka je tato dvojí úprava zvláštní, zejména když budou jiná pravidla pro potraviny a jiná třeba pro prací prášky. A zmíněný zákaz teritoriality se vztahuje jen na potraviny a nikoli třeba na drogerii. Přitom rozdíly ve složení se objevily právě například i v pracích prášcích a běžně se stává, že zahraniční novinky výrobci kosmetiky do českých drogerií pustí až za rok či dva po uvedení v západní Evropě. Proto měla být jedna společná úprava pro hospodářskou soutěž a jedna pro ochranu spotřebitele. To je ale bohužel problém českého resortismu. Něco řeší ministerstvo zemědělství, něco ministerstvo průmyslu a obě vlastní novelou. Místo toho, aby se dohodli.
Když jsme spolu hovořili na jaře, kritizoval jste, že podle zákona o významné tržní síle je možné si cenu dohodnout jen na tři měsíce, zatímco dodavatelé by ji rádi fixovali na rok, aby měli jistotu, že mohou investovat. Novela zákona nabízí nově možnost garance kupní ceny „prostřednictvím způsobu výpočtu kupní ceny“. Je to změna k lepšímu?
Je to určitě lepší. Ale toto ustanovení relativizuje hned to následující, které uvádí, že je možné kdykoliv vyvolat jednání o změně ceny. Opravdu dlouhodobou garanci nechtějí jen obchody, ale i řada potravinářských firem nebo banky, pokud mají poskytnout úvěr na nějakou modernizaci. Obchod je přitom připraven tyto garance dát na základě nějakého vzorce až na další tři roky. Pokud to lze ale takto zpochybnit, jakou to dává jistotu všem stranám?

Chybí analýza dopadů

Přináší novela něco pozitivního?
Ne. Pokud by ministerstvo čistě transponovalo evropskou směrnici, tak je to dobrá změna. Ale ministerstvo předložilo paskvil, který neuvěřitelným způsobem směrnici ohýbá. Zakazuje věci, které směrnice umožňuje, i když je někdy podmiňuje písemnou dohodou. Zatím to vede k velké panice, a to zejména u našich dodavatelů. Budou se muset přejednat miliony smluv, což připouští i ministerstvo zemědělství. To přinese vysoké a bezdůvodné náklady. Nemluvě o tom, že návrh novely poškozuje zejména české potravináře a omezí jejich prostor pro rozvoj.
Nové smlouvy mají začít platit nejpozději do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Dá se to stihnout?
Ne. Po poslední novele se smlouvy upravovaly zhruba rok. Ministerstvo tím zvyšuje náklady všem stranám. A dobře to ví, ale nechce to přiznat. Vždyť nevznikla ani analýza dopadů, která je jinak povinnou součástí každého legislativního procesu (pro tento předpis udělila ministryně spravedlnosti Marie Benešová jako předsedkyně Legislativní rady vlády výjimku – pozn.red.). Podle mě ministerstvo nemělo odvahu ukázat černé na bílém, kolik ta jejich novela bude všechny stát.
Připomínkové řízení k novele skončilo v polovině října. Už víte, jak ministerstvo s tím množstvím připomínek naloží?
Jsem velmi zvědavý, jak si poradí. Ukázalo se, že velké problémy mají s novelou i ostatní – MPO, ÚOHS, Úřad vlády a další, včetně výrobců potravin, protože ministerstvo opravdu předložilo něco, co je v rozporu se směrnicí a pravidly českého legislativního procesu. Nejrozumnější by asi bylo tuto nepovedenou novelu prostě stáhnout, vrátit se k  původnímu návrhu a ten společně dopracovat. Vždyť od začátku roku se všichni snažili nějaký kompromis najít a po těžkých jednáních k němu skutečně došli. Ministerstvo pak přišlo s textem, který všechny poškozuje.
Proto jste se rozhodl českou veřejnost na novelu upozornit, pro některé až trochu agresivně, silným výrokem o konci slev a zhoršením situace českých důchodců? Musel jste vědět, že tohle média zaujme.
Já si nemyslím, že říkat pravdu je agresivní kampaň. Ministerstvo zemědělství by samo mělo otevřeně přiznat, k čemu novela povede. Anebo by mělo připustit, že někdo udělal chybu a že to tak nemysleli. Já pořád čekám na to, až ministr Toman jasně řekne, jestli chce lidem zdražit potraviny a pomoci několika vybraným českým potravinářským firmám anebo jestli to byla chyba jeho podřízených, kteří třeba z nezkušenosti špatně pochopili text evropské směrnice.
Na jaře jste hovořil o plánech připravit společně s ministrem Tomanem nějakou obecnou úpravu slevových akcí. Znamená předložená novela, že k žádné dohodě nakonec nedošlo?
Poslední jednání k tomu jsme měli někdy počátkem jara. Tehdy ministerstvo financí jasně řeklo, že úpravu slev má předložit ministerstvo zemědělství a musí to udělat v souladu s evropskou směrnicí. A ministr Toman se z té debaty nakonec úplně stáhl. Podobně jako z diskuse o tom, jak více propagovat české potraviny. Chtěli jsme pořádat pravidelné týdny českých potravin a přišli jsme i s dalšími návrhy, ale nic se neděje. Přitom to byly věci, které by českým zemědělcům a potravinářům výrazně pomohly.
Připravovali jste něco s Potravinářskou komorou?
Ano. A poměrně do detailu jsme řešili, na jaké české potraviny podporu soustředit. Je mnohem přínosnější prodat třeba kilo sýra, ve kterém je 12 litrů mléka, než udělat akci na jeden litr mléka. Dali jsme dohromady podporu českých cechovních norem na výsekové maso. Podobně jsme s Agrární komorou připravili poměrně detailní návrh, jak podpořit produkci českých výrobců masa. Jak totiž ukázal i dubnový nález Nejvyššího kontrolního úřadu, objem národních dotací stoupá, ale soběstačnost u českého masa, hlavně vepřového, nikoli. Došli jsme složitě k nějakému kompromisu, který jsme chtěli slavnostně představit letos v srpnu na Zemi živitelce v Českých Budějovicích. A ministr Toman zase mlčel. Rád bych věděl, proč ministerstvo tyto konkrétní návrhy na pomoc českým zemědělcům nepodpořilo.
Vysvětlení pro to nemáte?
Já mám pocit, že ministerstvo zemědělství došlo k tomu, že by to vlastně bylo moc práce.

Proč jste tam u vás úplně jiní?

Na jaře jste byl zvolen viceprezidentem evropského svazu obchodníků EuroCommerce. Co to pro Vás znamená a jaké Vám to zatím přineslo zkušenosti?
Je zajímavé pozorovat rozdílný přístup jednotlivých členských států v rámci stejné debaty o tom, jak pomoci malým zemědělcům či potravinářům. Státy západní Evropy se snaží o nějakou dohodu v rámci celého řetězce, pracují s fakty, existují tam dohody o tom, jak má obchod dostat na pult lokální potraviny. A proti tomu stojí střední a východní Evropa s lobbistickými aktivitami svých velkých zemědělsko-potravinářských baronů, kteří si chrání svůj tržní podíl i před zahraniční konkurencí. A tyto státy nejsou schopné dohadovat se smysluplně a dělat kompromisy, které pomohou těm nejzranitelnějším.
Dá se to ještě svést na dědictví minulosti? 30 let po Sametové revoluci?
Myslím, že ano. Speciálně pro Českou a Slovenskou republiku je dominance velkovýrobců a velkoproducentů typická. Tím se velmi lišíme od západní Evropy. Tam je snaha pomoci těm malým patrná, u nás se stát snaží ochránit ty velké, aby se měli pořád dobře.
Jak to vidí Vaši kolegové ze střední a východní Evropy?
Vnímají to podobně. Často jsme za exotická zvířátka, a to nejenom při diskusi v rámci EuroCommerce, ale i když se potkáváme s lidmi z Evropské komise. Pořád se ptají, proč jste tam u vás úplně jiní? Proč jste tak ochranářští? Na Slovensku musela Evropská komise zastavit pokusy o velmi podivnou legislativu. V Rumunsku je to podobné. Je to smutné a vadí mi to. Vidím, že na západ od nás se umí dohodnout a dělat smysluplné věci a v České republice to pořád nejde.

Helena Sedláčková, Ekonomický deník