Analýza: Nečasova křivá výpověď před soudem. Kde udělal žalobce chyby?

Expremiér Petr Nečas Foto: archiv

V kauze expremiéra Petra Nečase, odsouzeného trestním příkazem za křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek, bude nařízeno hlavní líčení. V obžalobě se objevilo několik nejasností. Například, že kromě obecných náležitostí dokazování dle § 89 trestního zákoníku, podle ustálené judikatury, musí orgány činné v trestním řízení otázku viny posuzovat zcela samostatně. Nestačí pouze závěr soudu z oddělené trestní věci o tom, že svědek učinil nepravdivou nebo nevěrohodnou výpověď. Což státní zástupce, který si pouze „vytáhl“ spis z jiné věci, neučinil.

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal před více než měsícem expremiéra Petra Nečase vinným z křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Křivou výpovědí měl u soudu chránit svou někdejší ředitelku kabinetu, dnes manželku Jana Nečasovou (dříve Nagyovou).

Soud rozhodl o Nečasově potrestání trestním příkazem. Podle obžaloby, kterou zpracoval Obvodní státní zástupce pro Prahu 1 Jan Lelek, měl Nečas dvakrát nepravdivě svědčit v kauze zneužití Vojenského zpravodajství, a to ve prospěch své současné manželky.

Odsouzený trestním příkazem může podat proti rozhodnutí soudu odpor. Petr Nečas České justici potvrdil, že tak učinil. Pokud je odpor podán, trestní příkaz se tím ruší a soud nařizuje ve věci hlavní líčení, na kterém bude celá věc řádně projednána.

Dnes už zrušený trestní příkaz uložil Petru Nečasovi roční podmínku a peněžitý trest 100 tisíc korun. Proti příkazu si podal odpor i žalobce Jan Lelek. Důvody, proč jej napadl, jsou podle něj formální. Soud totiž Nečasovi uložil s peněžitým trestem i náhradní tříměsíční trest vězení pro případ, že by expremiér částku nezaplatil.
Společně s roční podmínkou to dohromady činí případných patnáct měsíců vězení, přičemž trestní řád povoluje uložit trestním příkazem maximálně roční podmíněný trest. V hlavním líčení Nečasovi hrozí až tři roky vězení.

Podle § 164/1 trestního řádu měly být v Nečasově kauze vyhledány důkazy k objasnění všech základních skutečností, důležitých pro posouzení případu. Obžalobu lze podat pouze tehdy, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud.

Z textu odůvodnění obžaloby, i z její návrhové části, ale bohužel vyplývá, že nové dokazování vlastně vůbec nebylo provedeno. Žalobce si opatřil „jen“ částečnou kopii trestního spisu z oddělené trestní věci Vojenského zpravodajství a opatřil si tzv. osobní výkazy obviněného. Žádné jiné důkazy státní zástupce Jan Lelek nepředkládá. Obžalobu tedy podal pouze na základě důkazů a závěrů z oddělené trestní věci, nikoliv z nového vyšetřování.

Pokud jde ale o trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 346/2a tr. zákoníku, tak orgány činné v trestním řízení musí, kromě obecných náležitostí dokazování dle § 89 tr. zákoníku a ustálené judikatury, otázku viny posuzovat zcela samostatně. V žádném případě nestačí pouze závěr soudu z oddělené trestní věci, že svědek učinil nepravdivou nebo nevěrohodnou výpověď.

V tomto novém dokazování by podle platné judikatury mělo být zcela nepochybně prokázáno, a to nezávisle na závěru původního soudu, že se obviněný trestného činu skutečně dopustil, a také to zda případně nespáchal jiný trestný čin. Z textu obžaloby se ale bohužel nedá vyčíst, zda tyto kroky státní zástupce učinil. Z dikce obžaloby vyplývá, že spíše ne.

Státní zástupce v obžalobě odkazuje pouze na výpovědi svědků z kauzy Vojenského zpravodajství, ačkoliv tyto výpovědi nelze v jiné trestní věci jako přímý důkaz nikdy použít. Je možné je pouze přečíst jako listinné důkazy podle § 213 tr. řádu.

Na několika místech v odůvodnění obžaloby státní zástupce argumentuje listinou – tiskovým prohlášením Petra Nečase z roku 2013, které vydal po policejním zásahu na Úřadu vlády. „Přestože jsem o tomto konání nevěděl, hluboce toho lituji a omlouvám se všem, kterých se mělo týkat. Nikdy bych nepřipustil zneužití zpravodajských služeb k osobním a politickým účelům,“ vzkázal prostřednictvím tiskové zprávy Nečas. „Žádné sledování neprobíhalo,“ prohlásil později u soudu. Obhajoba tvrdila, že Vojenské zpravodajství „prověřovalo nebezpečí“ týkající se Nečasovy rodiny v době, kdy jeho vláda řešila další smlouvu na pronájem stíhaček Gripen. Nelze proto Nečase s prohlášením z roku 2013 a jeho výpovědí (dle žalobce křivou) u soudu konfrontovat, protože ono prohlášení nemá povahu přímého důkazu. Důkazem může být totiž jen výpověď svědka po řádném poučení a nikoliv jeho mediální výstupy.

Je důležité upozornit na to, že výrok obžaloby Petra Nečase pro křivou výpověď je rozsáhlý, ačkoliv by měl být stručný a výstižný (aby byla zachována totožnost skutku), jak ukládá
§ 177 trestního řádu. Připomeňme naposledy, že v odůvodnění obžaloby Petra Nečase chybí nové důkazy, které měly být provedeny v souladu se zásadami pro dokazování u tohoto typu trestné činnosti, a které by měly spolehlivě prokazovat vinu obviněného.

Samosoudce může podle § 314e odst. 1 trestního řádu vydat trestní příkaz jen tehdy, jestliže je skutkový stav spolehlivě prokázán právě opatřenými důkazy. Které „spolehlivě opatřené nové důkazy“ umožnily státnímu zástupci podat obžalobu, a soudci vydat trestní příkaz, kromě přiloženého vyšetřovacího spisu z policie a bez originálu spisu z kauzy Vojenského zpravodajství, není z dokumentů obžaloby ani verdiktu soudce bohužel jasné.

Je proto nutné si klást otázku, proč žalobce Jan Lelek postavil Petra Nečase před soud, když si neopatřil žádný nový důkaz. Jestliže totiž pracuje pouze s takzvanými odvozenými důkazy, tak ty k podání obžaloby postačovat nemohou.

Soud, který takovouto formu obžaloby akceptoval, si přidělal práci. Bude totiž muset po podání odporu provést celé dokazování místo státního zástupce sám. To znamená, že bude muset vyslechnout všechny obžalované z kauzy Vojenského zpravodajství jako svědky, eventuálně i další osoby, a opatřit si sám důkazy tak, aby mohl rozhodnout, že Nečas u soudu v kauze Vojenského zpravodajství skutečně křivě vypovídal.

Jan Hrbáček