Legislativní opatření, která mají ulevit dlužníkům či soudům, zatěžují v poslední době insolvenční správce. Myslí si to předseda Spolku Severočeských insolvenčních správců Pavel Körner. České justici řekl, jak po více než roce platnosti hodnotí poslední novelu insolvenčního zákona.
Jak hodnotíte po téměř roce a půl novelu insolvenčního zákona? S jakými nejčastějšími problémy se v souvislosti s novými pravidly pro oddlužení setkáváte?
Správci se potýkají především se setrvalým nárůstem administrativní zátěže či spíše byrokracie. Již novela insolvenčního zákona v roce 2017 znamenala pro správce obrovský nárůst agendy. Novele se říkalo odbřemeňovací, neboť měla odbřemenit soudy. Stalo se tak ale převážně „zabřemeněním“ správců.
Na tento trend navázala novela insolvenčního zákona v roce 2019 současně se kterou vešla v platnost nová vyhláška o standardech výkonu funkce správce. Ačkoli v některých oblastech tato vyhláška toliko zakotvovala již běžnou praxi, především v oblasti dozoru správce nad dlužníkem přinesla správcům nový obrovský objem administrativní agendy. Správce se tak stává částečně i pracovní agenturou dlužníka, detektivní agenturou, úřadem práce a finančním úřadem dohromady. V posledních letech tak typicky platí, že každé opatření, které má ulevit dlužníku, soudu či snad dokonce věřiteli, znamená nárůst agendy pro správce.
Správci rovněž čelí skutečnosti, že typický dlužník nadále vstupuje do oddlužení nedostatečně poučen sepisovatelem návrhu. Jak se s tím vypořádáváte?
K mnoha sepisovatelům návrhů se patrně ještě nedostala informace o tom, že již není oddlužení splátkovým kalendářem, ale toliko v kombinaci se zpeněžením majetkové podstaty, natož aby znali institut chráněného obydlí a způsob jeho výpočtu. Mnoho dlužníků tak nadále s překvapením zjišťuje, že oddlužení jim majetek nejen nezachrání, ale spíše urychlí jejich zpeněžení. Svoji zlost si pak vylévají především na správci.
Dlužníci se nadále prostřednictvím sepisovatelů návrhů domáhají nižší než zákonem stanovené srážky, jejíž úprava rovněž doznala změny novelou insolvenčního zákona. Domáhají se zbytečně, neboť ustanovení bylo zpřísněno. Výsledkem je obvykle toliko nárůst administrativní zátěže pro správce, který dlužníka dodatečně poučuje o tom, co měl již udělat sepisovatel návrhu, a následně se k žádosti dlužníka vyjadřuje. Roste i administrativa soudu či dokonce odvolacího soudu, který o žádosti dlužníka rozhoduje.
Nový institut podřízené pohledávky sice klade na správce větší nároky při přezkoumání pohledávky, ale pro dlužníka je to jednoznačně pozitivní přínos. Věřitelé se s tímto institutem naučili pracovat, ale objevují se i věřitelé, kteří se jej snaží obcházet a vymýšlejí pojmy typu „nová jistina“ jen proto, aby si navýšili nepodřízenou část své pohledávky.
Jaký dopad měla novela pro věřitele?
Na uspokojení věřitelů měla dopad smíšený. Uspokojení věřitelů zcela jistě snížila možnost zkráceného tříletého oddlužení a také nový institut podřízenosti uspokojování některých pohledávek. Ke snížení uspokojení věřitelů dochází rovněž u dlužníků podnikatelů, kde postup výpočtu srážky je ve srovnání s dlužníky zaměstnanci podstatně mírnější. Vedle toho prolomení 30 % minimální hranice uspokojení nemuselo nutně vést ke snížení uspokojení věřitelů, neboť do oddlužení nově mohou vstoupit dlužníci, kteří na něj dříve nedosáhli. Věřitelé v tomto případě v oddlužení obdrží alespoň něčeho, zatímco mimo oddlužení by takovýto dlužník patrně zůstal v šedivé či černé zóně ekonomiky, kde by nebylo možno provádět srážky z příjmů žádné a věřitelé by nebyli uspokojeni nijak.
Větší negativní dopad na uspokojení věřitelů měla dle mého názoru letošní změna způsobu výpočtu zabavitelné části příjmu. Navýšení nezabavitelné části příjmů vedlo ke snížení zabavitelné části a tedy i k nižším uspokojením věřitelů a to průřezově u všech trvajících oddlužení.
Ale i na věřitele dopadá nárůst administrativní zátěže. Nově musí do přihlášky pohledávek rozdělit své nároky na podřízené a nepodřízené a v případě nesprávného výpočtu čelit výzvám insolvenčního správce či dokonce se svých nároků domáhat v incidenčních sporech. Výsledek takovýchto incidenčních sporů je nejistý, jako je tomu vždy u každého novelizovaného ustanovení zákona.
Jak se změnilo složení resp. Kvalita dlužníků?
Přibylo dlužníků, kteří by dříve nedosáhli na minimální 30 % uspokojení. Přibylo dlužníků po výkonu trestu, u kterých dluhy typicky narostly přese všechny meze, když po dobu výkonu trestu příslušenství nadále přirůstá ale dlužník má minimální či spíše žádnou možnost umořování závazků. Narostl rovněž podíl dlužníků podnikatelů nebo bývalých podnikatelů, kteří dříve nedosáhli 30% hranice uspokojení nezajištěných věřitelů. Vyjasnily se a zpřístupnily vstupní podmínky pro oddlužení podnikatelů. Vedle toho způsob výpočtu zabavitelné části příjmu je pro podnikatele příznivější než pro zaměstnance. Do budoucna lze bohužel očekávat, že ekonomická krize způsobená koronavirem uvalí do dluhové pasti i osoby jinak zcela zodpovědné. Ruku v ruce s tím vzroste i počet oddlužení a tedy zátěž pro celý insolvenční systém.
Zaznamenali jsme, že se objevují problémy s dlužníky, kteří nedoloží pravidelný výdělek, ale pouze „darovací smlouvu“, tedy příjem od třetí osoby. Jak velký problém to podle Vás je v praxi?
Darovací smlouva jako dodatečný příjem či snad dokonce jako jediný příjem pro oddlužení je dlouhodobou zavedenou praxí. Umožňuje vstup do oddlužení dlužníkům, kteří by se do oddlužení jinak nerekrutovali. Pro věřitele je mnohdy lepší alespoň nějaké uspokojení v oddlužení než žádné uspokojení od dlužníka bez oficiálního postižitelného příjmu. Jak často tito dlužníci s darovací smlouvou mají jiné příjmy z šedé či snad černé ekonomiky, lze těžko odhadovat. Patrně ano. Je to však otázka spíše na nastavení sociálního systému či snad dokonce pro orgány činné v trestním řízení.
Jak hodnotíte nové formuláře pro oddlužení?
Používáme ty, které jsou povinné, tedy všechny. Pro praxi jsou některé části formulářů nevyhovující, což se často nahrazuje samostatným podáním soudu volnou formou. Formuláře jsou uživatelsky nepřívětivé. Při jejich vyplňování úpí nejen správci ale i věřitelé či dlužníci. Představuji si, že obdobně úpí i zaměstnanci soudů při jejich zpracovávání. Pro dlužníky (ale i věřitele) jsou formuláře mnohdy nesrozumitelné, pokud si je snad vůbec jsou schopni v elektronické podobě otevřít. Toužebně očekáváme formuláře nové, naše Unie spolků insolvenčních správců v tomto směru nabídla Ministerstvu spravedlnosti pomoc při jejich tvorbě či testování.
Jak hodnotíte spolupráci se soudy? Jak soudy dodržují lhůty i v souvislosti s koronavirovými opatřeními?
Spolupráce se soudy je příkladná. Insolvenční soudy jsou abnormálně zavaleny a krátce před zhroucením. Jejich provoz stojí a padá na obrovském pracovním nasazení jak soudců, tak i nižšího a středního soudního personálu. Přes všechno jejich nasazení soudy typicky doručují správcům přihlášky pohledávek se zpožděním, často několikaměsíčním. S tím se správci musí vyrovnat, jako se správci musí vyrovnat s dlouhou řadou jiných komplikací.
Jak se změnily podmínky dlužníků co se týče příjmů v souvislosti s koronavirem?
U mnoha dlužníků došlo k výraznému poklesu příjmů, buď jsou v pracovní neschopnosti či jsou placeni na úrovni 60 % jejich mzdy. Ti, co byli ze zaměstnání propuštěni, si však často celkem rychle novou práci nalézají.
Spíše pozorujeme, že koronakrize vede zaměstnance k větší flexibilnosti na trhu práce při hledání zaměstnavatele a současně k větší zodpovědnosti vůči svému stávajícímu zaměstnavateli. Dlužnici se tak obecně s koronakrizí vypořádávají spíše úspěšně. Možná je to i tím, že navýšení nepostižitelné částky příjmů obecně vede dlužníky k větší motivovanosti opatřit si vyšší či alespoň nějaký příjem, buď lépe pracovat u svého zaměstnavatele či si najít jiného zaměstnavatele či dokonce u dlouhodobě nezaměstnaných se snad zapojit od pracovního procesu.
PhDr. Pavel Körner, Ph.D.
Je předseda Spolku Severočeských insolvenčních správců, ekonom, insolvenční správce a emeritní bankéř. Je také ohlášený společník ve společnosti AAA INSOLVENCE OK v.o.s..
Eva Paseková
