Pátek, 28. ledna, 2022

Nejen ministerstvo, ale i vláda v režimu nouzového stavu omezila provoz lanovek a vleků nezákonně, konstatoval soud

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Omezení provozu lanových drah a vleků, k němuž přistoupila letos v zimě vláda a posléze Ministerstvo zdravotnictví (MZd), bylo nezákonné. K tomuto závěru dospěl senát Městského soudu v Praze (MS) v čele s předsedkyní Vierou Horčicovou. Soud posuzoval žalobu provozovatele lanové dráhy na Sněžník v Dolní Moravě na Ministerstvo vnitra (MV), v níž tvrdil údajný nezákonný zásah policie

Žalobu podal provozovatel lanové dráhy v březnu letošního roku, přičemž soud řízení v souladu s pandemickým zákonem přerušil, neboť u Nejvyššího správního soudu (NSS) probíhala řízení týkající se několika mimořádných opatření MZd, jež byly předmětem žaloby.

Senát Viery Horčicové přitom v aktuálním rozhodnutí vyslovil nezákonnost nejen samotného zásahu policie, k němuž mělo dojít 11. a 12. února, ale za nezákonné označil jak opatření MZd, která rušil v minulosti opakovaně NSS, tak krizová opatření vlády v režimu nouzového stavu, jež jim předcházela.

Soud nejprve došel k závěru, že nezákonný zásah policie nepředstavoval jen samotné „návštěvy“ policistů ve zmíněné dva dny, ale byl trvající a pokrýval celé období platnosti jednotlivých navazujících opatření, která provoz vleků a lanovek omezovala. „Žalobkyně přitom nebyla práva podnikat ve vztahu k lanové dráze Sněžník zbavena trvale. V důsledku příkazu Policie ČR k ukončení provozu lanové dráhy bylo její právo podnikat pouze omezeno, a to na určitou dobu, která uplynula zrušením zákazu provozu lanovek a lyžařských vleků. Zásah Police ČR proto z těchto důvodů nemá charakter jednorázového zásahu, u kterého případně mohou trvat jeho důsledky. Zásah Policie ČR vůči žalobkyni tedy byl svou povahou trvajícím zásahem, jehož trvání bylo ukončeno právě okamžikem, kdy bylo definitivně zrušeno příslušné ustanovení posledního právního aktu, který zákaz provozu lanovek a lyžařských vleků v nezměněné podobě obsahoval,“ konstatuje se v odůvodnění rozhodnutí.

Proto soud zkoumal zákonnost jednotlivých opatření, která se provoz lanovky v daném období omezovala.

Na sjezdovkách v Dolní Moravě se minulou zimní sezonu lyžovalo minimálně

V případě mimořádných opatření MZd, která platila od dubna poté, co skončil nouzový stav, měl MS situaci ulehčenou, neboť za nezákonné je označil již NSS.

V případě krizových opatření vlády, která platila od února do dubna se musel soud zabývat tím, zda má pravomoc k jejich přezkumu.

A zde dospěl k závěru, že takovou pravomoc má. „V dané věci je nesporné, že krizové opatření č. 78, krizové opatření č. 126, krizové opatření č. 197, krizové opatření č. 217, krizové opatření č. 298 a krizové opatření č. 315, jímž byla prodloužena účinnost krizového opatření č. 298, jsou právními předpisy sui generis, neboť ve vztahu ke všem těmto krizovým opatření se tak Ústavní soud výslovně vyjádřil (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 8/21, bod 11 až 20, 30 a 31). Soud tedy může postupem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy posuzovat jejich soulad se zákonem (a na základě argumentu a minore ad maius též ústavním zákonem) nebo s mezinárodní smlouvou,“ uvádí se k tomu v odůvodnění rozhodnutí.

Soud k přezkumu opatření přikročil i přesto, že byla napadena u Ústavního soudu. „Ačkoliv v případě všech výše uvedených krizových opatření byl podán Ústavnímu soudu návrh na jejich zrušení, v žádném z řízení vedených před Ústavním soudem ke zrušení některého z těchto krizových opatření jako celku ani jeho části zahrnující čl. I odst. 3 písm. k), tedy části relevantní pro toto řízení, nedošlo. Ustanovení čl. I odst. 3 písm. k) je v případě všech krizových opatření v tomto řízení i nadále potenciálně aplikovatelné. Soud proto v souladu s čl. 95 odst. 1 Ústavy přistoupil k posouzení souladu jednotlivých krizových opatření se zákonem a popřípadě ústavním zákonem,“ konstatoval soud.

Ten v rozhodnutí dále zmínil nález ÚS týkající se maloobchodního prodeje z 22. února letošního roku, přičemž o stejné principy, o které opřel ÚS své rozhodnutí v této věci, opřel soud i svou argumentaci ohledně nezákonnosti omezení týkající se vleků a lanovek.

„Z důvodu absence odůvodnění krizového opatření č. 78 tak není možné posoudit, proč byl tento zákaz provozu lyžařských vleků a lanových drah v tomto krizovém opatření stanoven právě v uvedeném rozsahu, proč byl právě tento rozsah nezbytný ani proč nebylo možno přistoupit k jinému a méně robustnímu zásahu do základního práva žalobkyně na podnikání,“ vysvětluje se v odůvodnění. Vzhledem k tomu, že navazující krizová opatření trpí stejným deficitem, jsou taktéž nezákonná a v řízení o nezákonném zásahu je tudíž soud neaplikoval.

Protože podle soudu od počátku zásahu Police ČR a po celou dobu jeho trvání absentovaly zákonné právní předpisy, tedy krizová opatření vlády, tak mimořádná opatření MZd, které by stanovily zákaz provozu lyžařských vleků a lanových drah, provoz lanové dráhy Sněžník tak za tohoto stavu věci nemohl probíhat v rozporu s veřejným pořádkem. A proto podle soudu nelze považovat zásah Policie ČR (od 11. února do 9. května) za zákonný, neboť jím nebylo odstraňováno porušení vnitřního pořádku. „Tímto zásahem proto Policie ČR zasáhla nezákonně (3. podmínka) do práva žalobkyně podnikat garantovaného v čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,“ uzavřel soud.

Ten přisvědčil i druhé námitce žaloby, která spočívala v tom, že v omezujících opatřeních stanovená výjimka, vztahující se na vleky a lanovky sloužící jako dopravní prostředky podle příslušného zákona, byla neurčitá a mohla se tudíž vztahovat i na lanovku na Sněžník. Její provozovatel totiž den před zásahem policie uzavřel s obcí Dolní Morava smlouvu na provoz lanovky za účelem „dopravní služby turistického významu“ podle občanského zákoníku a zákona o drahách.

Podle soudu ovšem v odůvodnění příslušných opatření není žádné vysvětlení, které by rozsah této výjimky definovalo a vyloučilo z ní provozovatele lanové dráhy, který poskytuje právě služby dopravy turistům. „Z odůvodnění žádného z krizových opatření ani mimořádných opatření takový závěr dovodit nelze, neboť jejich odůvodnění se výkladem tohoto těchto ustanovení ani výjimek v něm uvedených nezabývají. Ze samotného znění těchto ustanovení přitom nelze takový kategorický závěr učinit,“ uzavírá soud.

Petr Dimun

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY