Nejvyšší soud (NS) vyhověl dovolání dvou generálů, Rostislava Mazurka a Radoslava Rotrekla, kteří se u soudů domáhali doplacení ušlých příjmů. O ty měli přijít v souvislosti s nezákonným trestním řízením, které skončilo až v roce 2014 zásahem NS. Ten tehdy vyhověl stížnosti pro porušení zákona, kterou v jejich prospěch podala ministryně spravedlnosti Marie Benešová.
Rostislav Mazurek byl v letech 2003 až 2006 ředitelem Sekce plánování sil Generálního štábu Armády ČR. Radoslav Rotrekl pracoval jako jeho zástupce. Oba generály, kteří jsou dnes již ve výslužbě, obvinila policie v roce 2008 v souvislosti s nákupem propagačních předmětů pro armádu v řádu statisíců korun. Podle orgánů činných v trestním řízení byly totiž tyto předměty, až na výjimky, nepotřebné. Zatímco prvoinstanční soud oba muže zprostil, odvolací soud jim uložil podmínky. Při projednávání stížnosti pro porušení zákona u NS pak na adresu celého trestního řízení padlo přirovnání k poměrům, které v trestní justici panovaly v padesátých letech.
Soudy pak v následně oběma generálům přiřkly poměrně vysoké odškodnění, když bylo konstatováno, že trestní řízení způsobilo mimořádný dopad do osobního života obou mužů, kteří sloužili v armádě celý profesní život.
Problém ovšem nastal ohledně výpočtu ušlých příjmů za období, kdy byli trestně stíháni. Oba totiž čekala další kariéra. A to jak postup v rámci Armády ČR, tak následně v zahraničí: měli nastoupit na strategickém velitelství NATO v belgickém Monsu a ve Washingtonu.
A právě otázka potenciálně ušlých příjmů, o které údajně přišli v důsledku trestního řízení, se stala předmětem sporu, který nyní rozhodoval v dovolacím řízení NS.
Prvoinstanční i odvolací soud totiž dospěly k závěru, že oba generálové by v zahraničí měli tabulkově nižší platy, něž kterých dosahovali v ČR. A na příplatky a diety, které jsou v takovém případě náležitostí spojenou s vysláním vojáků na tyto posty do zahraničí, nelze pohlížet jako na ušlý příjem. Tyto náhrady podle soudců totiž mají náležet pouze těm, kteří byli skutečně přiděleni k výkonu práce v zahraničí. Náhrady nejsou výdělkem, neslouží k rozmnožení majetkové sféry, ale ke kompenzaci zvýšených nákladů na život v cizině. Pokud tedy žalobci do zahraničí vysláni nebyli, nevznikly jim zvýšené životní náklady a nevyplacením náhrady zvýšených životních nákladů jim nevznikla škoda, uzavřely soudy.
Senát NS v čele s předsedou Pavlem Simonem však dospěl k jinému závěru a v této části rozhodnutí soudů zrušil.
Podle NS totiž soudy měly platové podmínky obou generálů posuzovat podle zákona o vojácích z povolání, nikoliv odhadovat potenciální příjem, kterého by dosahovali, nebýt trestního stíhání. V tomto případě tedy měl základní výpočet vycházet z průměrného příjmu za předchozí kalendářní čtvrtletí.
NS také naznačil soudům cestu, jak postupovat ohledně dalších tvrzených nároků. „Vzhledem k tomu, že jde o zjištění pravděpodobného výdělku z hrubého platu, který by zaměstnancem byl v rozhodném období „zřejmě dosažen“, soud tu přihlíží nejen k obvyklé výši jednotlivých složek platu zaměstnance, ale také k tomu, jakým způsobem byla v rozhodném období odměňována práce, kterou měl zaměstnanec konat, jaké měl podle platných předpisů pobírat „pohyblivé“ složky platu (odměny), jaké měl zaměstnavatel v rozhodném období prostředky pro poskytnutí odměn svým zaměstnancům apod.; v tímto způsobem vymezeném rámci se soudu současně ukládá přihlédnout rovněž k platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby zjištěný hrubý plat byl vskutku „pravděpodobný“, tedy takový, jaký by zaměstnanec zřejmě dosáhl, kdyby pracoval (kdyby mu zaměstnavatel umožnil řádný výkon práce),“ uzavřel své rozhodnutí NS.
Věc nyní znovu posoudí Obvodní soud pro Prahu 2.
Petr Dimun
