Neděle, 3. července, 2022

Supertajný tým v BIS existoval. Prozradil to žalobce v kauze odposlechů lobbisty Janouška

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

V Bezpečnostní informační službě fungoval léta supertajný tým, do kterého přitékaly ty nejcitlivější informace. Tým podléhal bývalému řediteli Jiřímu Langovi a dle svědectví mu takzvaně kryl záda. Členové týmu měli přístup do všech databází BIS, a přestože byli zařazeni do odborů služby, jejich vedoucí neměli o náplni jejich práce ani ponětí. Tým sbíral informace, které by se dnes daly bez obtíží označit jako kompro materiály. Tajná služba tuto skutečnost léta bagatelizovala. Nyní ale byla existence týmu potvrzena v obžalobě úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška. Soudní líčení bylo vedeno z velké části v utajovaném režimu, ale informaci o existenci týmu zmínil v neutajené obžalobě žalobce Městského státního zastupitelství v Praze Michal Muravský.

Byl to nejtajnější tým, který kdy v českých zpravodajských službách existoval. Sice se o něm léta šuškalo, ale jeho existence nebyla nikdy oficiálně potvrzena.

Bezpečnostní informační služba zprávy o existenci supertajného týmu Z bagatelizovala. Nyní ale byla existence týmu Z oficiálně potvrzena v soudním líčení ohledně úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška, kde před senátem stanuli bývalý předseda Věcí veřejných Vít Bárta a exzpravodajec a policista Jan Petržílek. Podle obžaloby měl Petržílek předat Bártovi na večírku Bártovy bezpečnostní agentury ABL (dnes M2C – pozn. red.) CD s odposlechy Romana Janouška. Proti Bártovi a Petržílkovi svědčili dva utajovaní svědci.

Tým podle informací od bývalých příslušníků BIS vznikl v roce 2003. Informace z něj plynuly přímo k tehdejšímu řediteli služby Jiřímu Langovi a tým vedl bývalý příslušník komunistické Státní bezpečnosti (více podrobností níže – pozn. red.)

Autor textu byl důvěrníkem Jana Petržílka, proto nesmí prozradit informace, které se objevily v utajovaných částech soudního líčení. Existenci supertajného týmu ale potvrzují dostupné, neutajované výstupy ze soudu s Vítem Bártou a Janem Petržílkem.

Jan Petržílek (zády) a Vít Bárta (v zelené roušce) u soudu kvůli odposlechům lobbisty Romana Janouška. Foto: Jan Hrbáček

Nestandardní tým

Nyní Ekonomický deník cituje z neutajované obžaloby Michala Muravského, ve které zmiňuje fungování Jana Petržílka v BIS.

„Pokud jde o utajovaného svědka, jeho výpověď z června 2013 ho (Petržílka – pozn. red.) hrubě uráží, když tvrdí, že měl předávat nějaké CD disky veřejně, na večírku ABL, navíc před několika dalšími svědky. Pokud by toto jako důstojník BIS se 17-letou praxí udělal, bylo by to na psychiatrické vyšetření. Pokud jde o jeho odchod od BIS, na přelomu let 2011-2012 cítil potřebu změny. Měl také konflikty s vedením BIS. Náměstek pro operativu vykonával, co mu nařídil ředitel. To se týká i zřízení jistého nestandardního týmu v rámci BIS,“ napsal v neutajované obžalobě pražský žalobce Michal Muravský.

Dále pak Muravský řešil, kdo všechno mohl mít přístup k odposlechům Romana Janouška, které ze služby unikly.

Bývalý příslušník BIS a policie je od obvinění postaven mimo službu. Udělal si rekvalifikační kurz a pracuje jako řidič záchranář v Mělníku. Rozpadla se mu rodina. Foto: Jan Hrbáček

„K okolnostem pořízení předmětných informací se obviněný Petržílek vyjádřil ve výpovědi ze dne 9. 12. 2014. Označuje současně osoby, které měly přístup ke zpracovávaným datům v digitální podobě – členové (jeho – pozn. red.) týmu (8-10 osob), vedení odboru (2 osoby), analytici odboru (cca 12 lidí) a pracovníci IT v rámci odboru (cca 4 osoby) na objektu v Praze 8 a v Brně. Do složek mohli vstupovat i jiní důstojníci, pokud jim byla omylem ponechána přístupová práva. K datům měli také přístup pracovníci jednoho z odborů a domnívá se, že i nejvyšší vedení služby. Samozřejmě pak operátor a policejní útvar ÚZČ. Bylo také veřejným tajemstvím, že k jejich informacím a datům mají přístup pracovníci již dříve zmíněného nestandardního týmu. Kolegové z odboru často upozorňovali na porušování vnitřních předpisů pracovníky tohoto týmu. V souvislosti s odchody některých kolegů do civilu očekával vznik možného bezpečnostního rizika,“ napsal dále v neutajované obžalobě Michal Muravský.

Žalobce tedy existenci super utajovaného týmu Z, který nazývá nestandardním, jako vůbec první osoba „natvrdo“ potvrdil.

Už konkrétně o týmu Z promluvil ve veřejné části soudního líčení s Vítem Bártou a Janem Petržílkem obhájce Michal Sýkora.

„Pan státní zástupce uvádí, že jediný, kdo měl neomezený přístup k těmto
odposlechům, byl pan Petržílek. To vyloženě není pravda, to je rozporováno provedeným dokazováním. Já bych rád upozornil na svědky pana Vránu (šéf ekonomického odboru BIS Stanislav Vrána – pozn. red.) a pana Rožnovského (člen ekonomického odboru BIS David Rožnovský – pozn. red.), kteří obecně k práci s nahrávkami uvedli, že přístup k nim měla řada osob. Bylo to vedení odborů, celý operativní tým, jejich nadřízení, jiné útvary jako například IT, servisní útvar BIS. Nevyloučil ani přístup týmu ´Z´. Navíc uvedl, že někdo mohl do svazku přistoupit i bez oprávnění,“ zkonstatoval Michal Sýkora, na líčení, na které měla přístup veřejnost.

Existence utajovaného nestandardního týmu, pracujícího ve prospěch tehdejšího ředitele služby Jiřího Langa tím byla definitivně potvrzena, i s jeho krycím jménem.

Šéf z StB

Jiří Lang po svém nástupu do křesla šéfa BIS v roce 2003 začal budovat silnou organizaci. Prostřednictvím svého náměstka Petra Špačka řídil celý zpravodajský výkon, což nebylo zcela standardní. Kvůli získávání citlivých informací vznikl zmíněný superutajený tým Z.

„Šlo o maximální a okamžitou informovanost o tom, co operativci nasbírají. Nečeká se na standardní zpracování analytiky, ale ihned se ve svodných událostech v týdenní frekvenci informuje Jiří Lang. Ten pak informace využívá při komunikaci s politiky. Ke svodce má samozřejmě přístup náměstek Petr Špaček i tým Z, druhá řídící struktura Langa,“ vysvětlil autorovi tohoto textu nejmenovaný bývalý příslušník kontrarozvědky v roce 2012, kdy autor o týmu Z poprvé informoval. Z taktických důvodů, protože byl zaměstnán ve státní službě, nechtěl tento zdroj veřejnosti prozradit identitu.

Tým Z byl podle dalšího bývalého příslušníka BIS zřízen kvůli utajení některých nepříliš obvyklých aktivit příslušníků služby. Členové týmu byli sice papírově vedeni na jednotlivých operativních odborech, ale v podstatě na svá oficiální pracoviště nedocházeli.

Tým dlouhou dobu vedl bývalý důstojník Státní bezpečnosti Vladimír Paleček (tomu se bude Ekonomický deník věnovat v dalším textu – pozn. red.), ten měl v roce 2012 odejít do penze a jeho místo měl zaujmout Jan Čech.

BIS v roce 2012 zprávy o týmu Z, který disponuje řadou poznatků, použitelných ke kompromitaci, popírala.

„Mohu ujistit, že v BIS neexistuje – a ani neexistoval – pracovní tým, který by se zabýval nezákonným sledováním politiků, lobbistů a novinářů. V této souvislosti doplňující poznámka. Nikdo, ať je jakékoli profese a v jakémkoli postavení, pokud není špion, terorista, neohrožuje demokratický systém, bezpečnost a ekonomické zájmy státu, nevyzrazuje utajované informace, není ve spojení s organizovaným zločinem ani v kontaktu s lidmi, kteří ve zmíněných oblastech nemají čisté svědomí, se nemusejí sebemenšího zájmu BIS o svoji osobu obávat,“ tvrdil tehdy mluvčí bezpečnostní služby Jan Šubert.

Myšlenka na tým Z – zvláštní – byla inspirována Holandskem, vznikla jakási kapesní tajná služba v tajné službě. Tým čítal kolem deseti příslušníků, těch nejprověřenějších a nejloajálnějších. Tým byl údajně zřízen kvůli konkrétním dysfunkcím státní správy a korupci. Měl široký záběr. Polovina týmu byla obsazena operativci, druhá analytiky.

Boční přístupy do spisů

„Měli boční přístupy do složek, takže se často zpracovatel svazku nedozvěděl, že mu v něm někdo listuje. Dlouhou dobu se to vůbec nevědělo,“ uvedl další ze zdrojů Ekonomického deníku.

Odposlechy se podle něj realizovaly mimo systém, bokem Útvaru zvláštních činností.

„Zařizovali je technici BIS,“ doplnil.

Utajovaný tým tajné služby měl sídlo v pražských Modřanech, v areálu odboru sledování BIS.

„K dispozici měl samostatnou počítačovou síť, především datový server, který byl umístěn v sedmém patře hlavní budovy BIS v pražských Stodůlkách. Čtyřicet až padesát procent pracovní náplně týmu tvoří odposlechy telefonních hovorů čelných představitelů státu, významných osob státní správy a byznysmenů. Druhou část práce, dvacet až třicet procent, tvoří informace ostatních operativních odborů BIS, k nimž má tým neomezený přístup. Třetí a nejproblematičtější částí je působení zpravodajských důstojníků týmu v prostředí. Kontrolní mechanismy jsou minimální, a proto dochází k některým selháním, kdy tito příslušníci realizují soukromé obchody,“ popsal už v roce 2012 bývalý zpravodajský důstojník.

Mluvčí BIS Jan Šubert nicméně v roce 2012 namítl, že služba nedisponuje žádnými závažnými poznatky o nestandardním chování svých příslušníků, jak naznačovala svědectví bývalých příslušníku služby.

„Důstojníci zpravodajské služby se při své práci běžně setkávají s lidmi z různého, tedy i z takzvaně rizikového prostředí. Služba nemá žádný poznatek, žádnou informaci, že by někdo ze zpravodajských důstojníků pracoval ve svůj prospěch – nebo ve prospěch jiných osob – proti bezpečnosti nebo ekonomickým zájmům státu, porušoval zákony, přísahu a interní předpisy služby. V tomto smyslu existuje v BIS řada kontrolních mechanismů. Patří mezi ně například odbor vnitřní bezpečnosti, zaměřený na odhalování postojů a činů, které odporují interním předpisům služby a jsou neslučitelné s postavením zpravodajského důstojníka,“ tvrdil v roce 2012 mluvčí služby Jan Šubert.

Zahlazení stop po činnosti supertajného týmu ale prý bylo podle svědků zevnitř služby technicky velmi jednoduché a při případné kontrole nebylo možné jeho aktivity zdokumentovat.

Bezpečnostní informační služba s k existenci super tajného týmu nechce vyjadřovat ani dnes.

„Na tento typ dotazů bohužel ze zákona odpovědět nemůžu bez ohledu na to, zda je jejich obsah reálný či nikoliv. Nevím, jakého období se dotazy mají týkat, ale zřejmě by šlo o něco staršího. Pak bych doporučil se obrátit na bývalého ředitele BIS pana Langa, který je nyní ředitelem NBÚ,“ zareagoval na aktuální otázky současný mluvčí zpravodajské služby Ladislav Šticha.

„Dobrý den, pane šéfredaktore, ve věci Vašich dotazů se, prosím, obraťte na Bezpečnostní informační službu. S pozdravem genmjr. Jiří Lang, ředitel Národního bezpečnostního úřadu,“ zareagoval následně bývalý šéf BIS Jiří Lang, dnes ředitel Národního bezpečnostního úřadu.

„Dobrý den vážený pane řediteli. Ta mne odkázala právě na vás. Co tedy s tím? Děkuji za reakci,“ odvětil autor tohoto textu.

„Dobrý den, pane šéfredaktore, nemůžu Vám radit, jak máte dělat svoji práci. S pozdravem genmjr. Jiří Lang,“ uzavřel komunikaci s Ekonomickým deníkem, druhdy informačně jeden z nejvlivnějších lidí v České republice.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY