Plénum Ústavního soudu Foto: Ústavní soud

Pokus o vtip či sarkasmus. Pět soudců ostře zkritizovalo rozhodnutí svých kolegů

Ústavní soud dříve nebyl tak zdrženlivý a vyhýbavý. Pět soudců Ústavního soudu tvrdě zkritizovalo usnesení týkající se věkové hranice 70 let pro výkon funkce soudce. „Stejně tak považujeme za spíše nepodařený pokus o vtip konstatování, že „domnělá neústavnost nevytváří v postavení žalobce žádnou nejistotu“. Jistě, žalobce má jistotu, že jeho funkce k uvedenému datu skončí. Podstata věci však přece spočívá právě v tom, že tuto úpravu považuje za protiústavní (!),“ píší soudci v disentu, který opět obnažuje atmosféru na Ústavním soudu, o které se v kuloárech mluví již delší dobu.

Původní soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček předložil zamítavý nález, tedy rozhodnutí s plnou vahou a jasným stanoviskem, potvrzujícím současný stav. Plénum návrh neschválilo, novou zpravodajkou se stala Milada Tomková, která připravila odmítavé usnesení. Společně se většinou soudců dospěla k závěru, že okresní soud nebyl v pozici, aby se mohl trváním soudcovského mandátu zabývat, nemohl tedy podat ani návrh na zrušení právní úpravy.

Čtěte také: Ústavní soud odmítl návrh na zrušení věkové hranice 70 let pro soudcovskou práci

Podle Šimíčka, Jaromíra Jirsy, Pavla Šámala, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka se ale měl ÚS problematikou věcně zabývat a vyhlásit jasný a závazný nález. Na věkové hranici by se nic nezměnilo, ale bylo by evidentní, jaký je postoj ÚS. „Dovedli bychom ještě pochopit, když by většina pléna dokázala odůvodnit, že procesní cesta, zvolená žalobcem a následně okresním soudem, sice není možná, nicméně je myslitelná nějaká procesní cesta jiná. Nic takového však Ústavní soud ani nenaznačil. Učinil tak ze sebe zcela nepatřičně průvodce, který upozorňuje: Tudy ne, přátelé! – aniž by však alespoň naznačil schůdnou cestu jinou,“ zlobí se disentující soudci.

ÚS má hledat způsoby, nikoliv důvody

Úkolem ÚS je primárně hledat způsoby, jak se návrhem věcně zabývat, a nikoliv důvody, pro které se této svojí povinnosti zbaví, stojí v odlišném stanovisku soudcovské menšiny. Kritizuje také to, že většina nenavrhla jinou právní cestu, jak by mohl soudce dosáhnout přezkoumání věkové hranice. Možnost, že by se například po zániku funkce dobýval do své kanceláře, vyvolal zásah justiční stráže a pak podával správní žalobu, označili za fantasmagorickou. „

Za nekorektní také považují poznámku učiněnou v tom smyslu, že si soudce, který žalobu podal, ze soudů dělá „právní poradnu“. „Tak to přece není: v daném případě podal žalobce žalobu, a jelikož považuje aplikovanou zákonnou úpravu za protiústavní, navrhuje její zrušení. Žalobce má proto o daném stavu zcela jasno a je úkolem okresního soudu – a následně Ústavního soudu – mu poskytnout odpověď, zda má pravdu, anebo se mýlí,“ stojí v usnesení pětice soudců.

Závěr většiny pléna, který vylučuje možnost domáhat se cestou určovací žaloby vyslovení závěru, že funkce soudce nezaniká, za současné akceptace civilní soudní ochrany ve věcech platu a kárných opatření, proto pětice soudců považuje za nekonzistentní a věcně neudržitelný. „Vždyť přece ani plat soudce není soukromoprávní povahy, jelikož je také dán přímo zákonem (zákon č. 236/1995 Sb.) a za situace, kdy se soudci v minulosti domáhali doplacení rozdílu platu, na který podle zákona neměli nárok, tyto návrhy zdejší soud neodmítl pro chybějící aktivní legitimaci navrhujících obecných soudů, nýbrž je projednal věcně a většinově jim vyhověl a napadenou zákonnou úpravu zrušil, čímž vytvořil podmínky pro následné vyhovění podaným žalobám. Přitom povaha věci byla obdobná: civilní žalobou se vytvořil procesní prostor pro podání návrhu Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení platné zákonné úpravy,“ stojí ve stanovisku.

To končí poznámkou o gruzínském filmu Pokání z roku 1984. Je zakončen scénou, kdy se babička ptá místní cukrářky, jestli se touto cestou dostane ke kostelu Bohorodičky. Po negativní odpovědi reaguje: „K čemu je taková cesta, co nevede ke chrámu?“ „K čemu je ÚS, který se vyhýbá odpovědím na položené otázky a řešení problémů?,“ uzavřeli přehlasování ústavní soudci.

U ÚS věkové omezení neplatí, řada bývalých i současných soudců sedmdesátku během mandátu překročila. Například předsedovi Pavlu Rychetskému je 78 let.

(epa, čtk)