Neděle, 3. července, 2022

Překvapivý rozsudek v kauze Vidkun. K ovlivňování vyšetřování nedocházelo. Policista byl odsouzen za „vnitřní pocit“

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Kauza Vidkun hýbala léta českým veřejným míněním. Šlo v ní o údajné ohýbání policejního vyšetřování v Olomouckém kraji. Kauza byla také jedním z iniciátorů konce Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu plukovníka Róberta Šlachty. Jak se ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, jak jej prezentoval ÚOOZ, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů. A překvapivý je i rozsudek, ve kterém místo nepodmíněných trestů padaly podmínky. Zejména jeho odůvodnění.

Kauza Vidkun měla být podle předpokladů výkladní skříní Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Jak se nakonec ukázalo, nakonec nejde o závažný kriminální případ s korupcí v pozadí, ale o válku policajtů, s níž souvisí velmi tvrdé vyřizování účtů.

Soudní líčení, v němž čelili obžalobě z dva někdejší vysoce postavení policisté Karel Kadlec a Radek Petrůj, vlivný olomoucký podnikatel Ivan Kyselý a bývalý hejtman Jiří Rozbořil (ČSSD), trvalo půldruhého roku.

Radek Petrůj byl zproštěn v plné míře a znovu nastoupil k policii. Karel Kadlec a Ivan Kyselý byli zproštěni z pěti bodů obžaloby.

Kyselý byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s tříletou zkušební dobou a pokutě 2 100 000 korun.

Karel Kadlec odešel s dvouletou podmínkou a čtyřletým odkladem, pokutou 144 000 korun a zákazem zaměstnání v bezpečnostních sborech po dobu 4 let.

Exhejtman Jiří Rozbořil byl odsouzen k dvouletému trestu s podmíněným odkladem na 3 roky a pokutě 180 000 korun.

Připomeňme, že Kadlec, Kyselý a Rozbořil strávili tři měsíce ve vazbě a vyšetřování bylo prezentováno tak, že jde o velmi závažné zločiny.

Soud zároveň neuznal pět bodů obžaloby.

Žalobce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Miroslav Stoklásek nakonec před soudem navrhl tři podmíněné tresty a pětiletý trest vězení. Nejvyšší trest žádal pro bývalého krajského policejního náměstka Karla Kadlece.

Stoklásek tvrdil, že prokázal, že bývalý policejní náměstek Karel Kadlec „soustavně, dlouhodobě a záměrně poskytoval informace z devíti trestních kauz“ podnikateli Ivanu Kyselému. Je důležité podotknout, že Ivan Kyselý je letitým přítelem a obchodním partnerem někdejšího ministra vnitra Ivana Langera. A právě někdejší vlivný politik ODS Langer, který do funkce šéfa ÚOOZ uvedl už zmiňovaného Róberta Šlachtu, byl primárním targetem detektivů ÚOOZ. Toho detektivové vedené šéfem ostravského ÚOOZ Jiřím Komárkem, zadrželi, provedli domovní prohlídky v Praze a Olomouci, ale nakonec neobvinili. Šlachta a Komárek loni kandidovali ve volbách do Poslanecké sněmovny s hnutím Přísaha.

Zneužíval získané informace ve svůj prospěch

Ekonomický deník nyní získal odůvodnění rozsudku v kauze Vidkun, které je velmi zajímavé. K ovlivňování vyšetřování policie totiž vůbec nedocházelo.

Ekonomický deník se bude věnovat Karlu Kadlecovi, který byl podle ÚOOZ a žalobce klíčovou postavou kauzy.

„Mgr. Karel Kadlec opakovaně jako příslušník Policie České republiky, zastávající funkci náměstka ředitele Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba, v rozporu s ustanoveními zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, zákona o Policii České republiky, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými
osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, nejméně od února 2015 do srpna 2015 v Olomouci a na dalších místech České republiky soustavně a pravidelně záměrně poskytoval Ivanu Kyselému a v jedné trestní věci i Jiřímu Rozbořilovi konkrétní informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.),“ konstatuje v odůvodnění rozsudku předseda senátu Martin Lýsek.

Takto měl Karel Kadlec jednat s vědomím, že Ivan Kyselý získané informace může dál využít k posílení vlivu svého a Kadlece a předá je případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji.

„A činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK díky vlivu jiných osob, přičemž Karel Kadlec věděl či byl srozuměn s tím, že uvedené informace Ivan Kyselý či Jiří Rozbořil sdělí či mohou sdělit dalším nepovolaným osobám a že sdělení uvedených informací může vést k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti,“ popsal trestnou činnost Karla Kadlece soudce Martin Lýsek.

Trestný čin – vnitřní pocit

V bodě 603 odůvodnění rozsudku pak soudce Lýsek rozvíjí svůj původní popis Kadlecovy trestné činnosti. A „natvrdo“ konstatuje, že, zjednodušeně řečeno, k ovlivňování vyšetřování případů, které bylo stěžejním bodem obžaloby, nedocházelo.

„Motivace Karla Kadlece k jednání, které je mu kladeno za vinu, respektive k jednání, za které je obžalovaný Karel Kadlec odsuzován, je základním stavebním kamenem jeho trestní odpovědnosti. Soud po provedení veškerých audiozáznamů k důkazu, a to jak z rozhovorů mezi obžalovanými Karlem Kadlecem a Ivanem Kyselým, ale i Karlem Kadlecem a Radkem Petrůjem
(a dalšími osobami), nabyl přesvědčení, že rozhovory o aktuálně probíhajících trestních kauzách (ale i vztazích osob v policii a politice) obžalovaný Kadlec vedl s obžalovaným Kyselým nikoliv proto, že by chtěl reálně nezákonně ovlivnit nějaké konkrétní řízení ve prospěch kohokoliv
stojícího mimo struktury Policie České republiky,“ konstatuje dále předseda soudního senátu.

Soud podle Martina Lýska neidentifikoval jakýkoliv úkon, kterým by obžalovaný Karel Kadlec (či Radek Petrůj) vyhověl přání (či žádosti) Ivana Kyselého či kohokoliv jiného a nezákonně tak změnili postup policejního orgánu (KROK) v konkrétní trestní věci.

„Jde spíše o vnitřní pocit a motivaci všech hlavních aktérů z jejich vzájemného (pro všechny přínosného) vztahu, pocit Karla Kadlece, že je součástí širšího okruhu osob, které mají potenciál mít věci (např. policii z pohledu personálního) pod kontrolou, vyvěrající ze ´světa´, ve kterém
Karel Kadlec profesně vyrůstal a jeho přesvědčení o tom, jak ´věci fungují´. Z rozhovorů lze ve vztahu ke Karlu Kadlecovi dovodit dva základní závěry. Jednak Karel Kadlec měl vnitřní pocit, že má důvod být za svůj postup v kariéře a svou současnou funkci někomu zavázán (Ivanovi Kyselému, Jiřímu Rozbořilovi, Ivanu Langerovi, či komukoliv jinému…),“ tvrdí dále soudce.

V tomto kontextu je podle soudce „zcela nepodstatné, zda k takovému pocitu měl nějaký reálný důvod, resp. zda kariérní postup a současnou funkci skutečně někdo zařídil či protlačil (vůbec není prokázáno, že by za ´náměstkování´ Karla Kadlece mohla tajemná SMSka od Ivana Langera, či že by za setrváním Karla Kadlece ve funkci stál vliv Jiřího Rozbořila, např. díky blízkému vztahu s Liborem Krejčiříkem Bývalý šéf olomoucké krajské policie – pozn. red.), Ivanem Langerem apod.)“.

„Pro závěry soudu zcela postačuje prokázaný fakt, že si to obžalovaný Karel Kadlec myslel,“ argumentuje soudce Martin Lýsek.

Odposlechnuto v hospodě

Závěr, že se Karel Kadlec cítil být někomu zavázán, lze podle soudce doložit hned na několika místech odposlechů.

Pátého ledna 2015 v rozhovoru Ivan Kyselý Kadlecovi říká „.. že dva Ivani si tě (tam) dosadili“ a reprodukuje rozhovor s někým, kdo říká „po Olomouci se traduje, že si prý toho náměstka podrželi“.

Čemuž má Kadlec neartikulovaně přitakávat.

V rozhovoru 23. února 2015 Ivan Kyselý navozuje dojem, že se zasadil o Kadlecovu funkci.

V rozhovoru 26. února pak Kyselý o tom, že v rozhovoru s Ivanem Langerem uvedl, že „víš co tam Karla podrželo, ne tvoje jméno, ale X a Rozbuška“.

Představu Karla Kadlece o tom, že s vlivnými je třeba být zadobře, podle soudce ilustruje například otázka na Kyselého ze 13. března. „Přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu Kaštilovou, abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu Jirkovi ne, co myslíš?“. A na to Kyselý odpovídá „Já bych moc netlačil“.

Hejtman Jiří Rozbořil 3. srpna 2015 v restauraci Potrefená husa Kadlecovi řekl: „Já jsem to dělal pro Ivana… …Sliby se mají plnit, takže já jsem splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že je tady klid, že to funguje a pro
mě to tím haslo“ a následně říká „neciťte to jako závazek“.

Tuto skutečnost, potvrzují dle soudu rovněž výpovědi Ivana Kyselého (na záznamech hovořili o zachování funkčního zařazení Kadlece) nebo Jiřího Rozbořila (potvrdil, že Kadlec měl skutečně pocit, že mu má být zavázán).

Pasáž z obžaloby v kauze Vidkun. Nekvalitní odposlechy čistil policii technik České televize. Foto: Jan Hrbáček

Věděl, že půjde info dál

Dalším, podle soudu z rozhovorů odvoditelným závěrem, je vědomost Karla Kadlece o tom, že informace sdělované Ivanu Kyselému „půjdou dál“ (resp., že s tím byl Karel Kadlec srozuměn).

Vyplývat to má například z těchto odposlechů:

V rozhovoru dne 26. 2. 2015 Ivan Kyselý sděluje Kadlecovi „my jsme ti praví, kteří dáváme Rozbořkovi informace“; případně ze sdělení „aby to Rozbuška nepochopil jinak, a když nebude mít zrovna Krejčiříka, že ho obcházíme a víš on se na něho ptal, Chovanec se ptal na Rozbušky, jak ti dva fungují a takový věci… Karel teďka poslední dobou nedává informace, já říkám, ne ty musíš dávat informace“.

Bývalý náměstek olomoucké krajské policie Karel Kadlec vychází z jednací síně. Vlevo státní zástupce Miroslav Stoklásek. Foto: Jan Hrbáček

Podle soudu muselo být Karlu Kadlecovi zřejmé, že informace proudí od Kyselého dál, např. k Ivanu Langerovi, případně ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD)

Svět, ve kterém obžalovaní v době popsané v obžalobě žili, lze podle soudu namátkově ilustrovat na růžných prohlášeních.

Kyselý: „Ivan chce zjistit, kdo řídí Laubeho“ (26. 2. 2015),

Kyselý: „Krejčiřík je s Rozbuškovu, ten, trošku jsou na blíže“ (26. 2. 2015).

„Jakkoliv soud nepovažuje za a priori problematické angažmá Karla Kadlece na nepersonálních otázkách bezpečnostních sborů, přesto všechny rozhovory o volných místech, změnách na pozicích funkcionářů, doporučených jménech, případně o tom, kdo je čí kamarád (ať již v policii či v politice) jen dokreslují celkový obraz prostředí, ve kterém se Karel Kadlec pohyboval a jeho přesvědčení o tom, že i o jeho setrvání na funkci či kariérním postupu rozhoduje to, koho zná, kdo ho zná a jaký vztahu s vlivnými lidmi z prostředí udržuje,“ tvrdí v odůvodnění Kadlecovy viny soudce Lýsek.

Z konglomerátu rozhovorů mezi obžalovanými vzal soud za prokázané, že
Karel Kadlec v rozhovorech s Ivanem Kyselým hovořil o postupu policejního orgánu v trestních kauzách proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci náměstka ředitele KROK díky vlivu jiných osob,

A až jako vedlejší produkt svého jednání vnímal informace náhodně sdělované Ivanem Kyselým, které však zásadním způsobem nevyužíval pro zákonný postup policejních orgánů v předmětných věcech.

Dělal jsem to samé, co ÚOOZ

Jenže Karel Kadlec před soudem argumentoval tím, že schůzky realizoval kvůli operativně-pátrací činnosti. Tedy, že konal v podstatě tutéž činnost jako detektivové ÚOOZ, kteří kauzu Vidkun rozpoutali.

„K obžalobě sděluji, že jsem si s inženýrem Kyselým povídal o kauzách, které byly notně medializovány a veřejně známy. Nikdy jsem Kyselému nevyzradil žádnou informaci, která by byla veřejně neznámá nebo neznámá jemu. Nikdy jsem nevyzradil žádnou informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel trestního řízení. Naopak jsem se s Kyselým bavil zcela záměrně a jak plyne ze spisového materiálu, tak Kyselý mi dával celou řadu informací důležitých pro policii, které jsem následně předával k prověření sděloval,“ začal Karel Kadlec svoji závěrečnou řeč.

Kadlec podotkl, že z dokazování u soudu vyplynulo to, že celá řada jeho sdělení Kyselému, které státní zástupce považuje za vyzrazování informací, byla lží a fabulací a neměla s žádným trestním řízením nic společného.

„Nebo neobsahovala žádný reálný stav s konkrétním trestním řízením, nebo byla mediálně známá a tudíž se nemohlo jednat o informaci z trestního řízení. Neposkytl jsem informaci, která by byla způsobilá ohrozit účel nějakého trestního řízení,“ tvrdí Kadlec.

Soud upozornil, že v přípravném řízení vypovídal velmi extenzivně. Doufal totiž, že policie nebo žalobce porovná jeho výpověď s konkrétními spisy, v nichž mu klade za vinu jejich ovlivňování.

„Očekával jsem, že policejní orgán či státní zástupce prověří mou výpověď s konkrétními spisy, které mi klade v jednotlivých skutcích za vinu. Očekával jsem, že prověří medializaci v kontextu se zachycenými výroky a prověří, zda Kyselému takové informace nebyly známy a budu moci zdůvodnit, který můj zachycený výrok byl způsobilý ohrozit účel trestního řízení. O to jsem policejní orgán žádal a žádný takový výrok mi předložen nebyl. Pokud by se tak stalo, tak bychom tady nestáli,“ apeloval na soud Kadlec.

Podle něj je velmi zvláštní, že státní zástupce jeho operativní práci bez jakéhokoliv prověření hodnotí zcela opačně jak činnost bývalého šéfa ostravského ÚOOZ Jiřího Komárka.

„Který si navíc veškeré informace, které zanesl do svých záznamů vymyslel s jasným účelem, aby nás mohl poškodit a zahájit úkony trestního řízení a hodnotí je (státní zástupce – pozn. red.) tak, že Komárek mohl lhát, protože zjišťoval důležité informace. To je pro mne naprosto nepochopitelné, protože touto perspektivou jsou pro pana státního zástupce informace, které jsem získával já k závažným kauzám, které poškozovaly veřejné rozpočty, špatné a mé jednání je kriminalizováno,“ kroutil hlavou nad konstrukcí obžaloby bývalý policejní náměstek.

Po provedeném dokazování bylo podle něj zcela jasně prokázáno, že žádné informace z trestních řízení vedených na Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality nebo Generální inspekce bezpečnostních sborů nezískával bez toho, že by je potřeboval pro služební potřebu. „Neexistuje pro to jediný důkaz. Naopak je jasně prokázáno na pořízených odposleších a výslechy svědků, že jsem vedení ÚOKFK předával poznatek v rámci realizace Tesco SW a vedení GIBS poznatek na diskreditaci policejního prezidenta,“ uvedl Kadlec.

Nejsou záznamy

Soud ale Kadlecovo tvrzení o operativně-pátrací činnosti nepřijal.

„Podstatnou indicií o tom, že nešlo o operativně pátrací činnost, resp. získávání policejních poznatků z prostředí, je skutečnost, že o získání jednotlivých poznatků od Ivana Kyselého neexistují žádné úřední záznamy, či jiné doklady, které by dokládaly cílenou ´zpravodajskou´ činnost Karla Kadlece; s poznatky a informacemi, které Karel Kadlec získal se nepracovalo
prokazatelným způsobem. Součástí důkazního řízení se nestala a nebyla zajištěna ani žádná osobní pomůcka (sběrný arch, evidovaný sešit apod.), v nichž by si Karel Kadlec poznatky systematicky zapisoval a nadále s nimi pracoval,“ tvrdí soud.

Jenže Kadlec naopak tvrdí, že si záznamy pořizoval, jenže kniha s nimi při vyšetřování kauzy zmizela.

Soud pak pokračoval:

„Ze svědeckých výpovědí policistů ani z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by jim Karel Kadlec předal jakoukoliv formální, relevantní informaci získanou od Ivana Kyselého, která by pro zpracovatele konkrétního trestního spisu představovala použitelnou informaci pro trestní řízení. Z důkazního řízení rovněž nevyplývá, že by se Karel Kadlec zpětně u zpracovatelů konkrétních případů zajímal, jak bylo naloženo s informací, kterou tímto způsobem získal. Postup Karla Kadlece byl rovněž v rozporu
s interními předpisy v tom směru, že pokud Ivana Kyselého považoval za významný informační zdroj, tak bylo jeho povinností jej po třech měsících zaevidovat jako informátora. Předávání skutečných a relevantních informací z policejních spisů není možno ospravedlnit jako využití operativní legendy, když takovýto postup byl například svědkyní Eichlerovou označen za
výjimečný, když svědkyně popisovala využití operativní legendy nebo kombinace tak, že jsou běžně využívány v konkrétním probíhajícím trestním řízení a jsou zpravidla vázány na další operativní úkony (např. použití informátora), legenda by měla být předem schválena a povolena,
bývá použita i další technika, např. záznamové zařízení apod.,“ argumentoval dále soud.

Faktem podle soudu zůstává, že Karel Kadlec nebyl formálně řídícím policistou, jehož primárním úkolem byla práce s informátory, resp.
získávání informací z prostředí. To samozřejmě nepopírá možnost každého policisty pracovat s informacemi, které náhodně získá.

Jenže přitom naprosto identicky postupoval šéf ostravského ÚOOZ Jiří Komárek, iniciátor kauzy Vidkun, nebo šéf ÚOOZ Róbert Šlachta. Oba s informátory velmi intenzivně pracovali, přestože byli na manažerských pozicích, stejně jako Kadlec.

A Ekonomický deník tomu má řadu důkazů.

Stejně jako Kadlec se i Šlachta stýkal s lidmi politiky a byznysu. A lze stěží očekávat, že by vedl rozhovory na jiné bázi, než jako olomoucký policista.

„To, co je teď u soudu jako Vidkun je light verze, toho, co jsme měli nasbíráno za informace. Mělo by to být úplně jinak a skončit úplně jinak. Mohu jenom litovat, že lidé, kteří tyto informace měli a na těchto kauzách dělali, tak už je nedotáhli. To byl cíl celé reorganizace policie. Už tehdy jsem upozorňoval, že ty kauzy budou přesně takto dopadat,“ řekl před časem Ekonomickému deníku Róbert Šlachta.

Škoda, že se veřejnost Šlachtovu hard verzi už nedozví. Před soud se totiž dostala slátanina, postavená na hospodských kecech, špatně nahraných odposleších. Soud měl dle dikce rozsudku hodně co dělat, aby vymanévroval z vazebního stíhání, které se uvaluje v závažných případech, aby se nakonec aktéři případu na státu nehojili.

Když si totiž nezaujatý čtenář přečte primární úřední záznamy v kauze Vidkun, sdělení obvinění a další konstrukce, musí nabýt dojmu, že šlo o mafii prorostlou do policie. Což se ale vůbec neprokázalo.

Kauzu Vidkun bude řešit Vrchní soud v Olomouci. Exhejtman Jiří Rozbořil, bývalý olomoucký krajský policejní náměstek Karel Kadlec a vlivný podnikatel Ivan Kyselý, kteří byli prvoinstančně odsouzeni k podmíněným trestům, ale i státní zástupce VSZ v Olomouci Miroslav Stoklásek, se proti rozhodnutí nalézacího soudu odvolali. Znám už je senát odvolacího soudu, datum veřejného zasedání zatím ne.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY