Příští týden to bude devět let, kdy policisté tehdejšího Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod dozorem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci (VSZ), provedli zatýkání a domovní prohlídky v případu, který nakonec vedl k pádu vlády Petra Nečase. Policisté tehdy zabavili majetek v hodnotě bezmála 150 milionů korun, a to v podobě zlata, bankovek a akcií. Podle soudu už není důvod nyní majetek zadržovat, státní zastupitelství si však myslí opak. Jako první o tom informovaly Seznam zprávy.
O navrácení desítek akcí, zlata i hotovosti v hodnotě přibližně 150 mil. Kč rozhodl 11. května předseda senátu Městského soudu v Praze (MS) Tome Frankič. Jeho senát totiž 4. března zprostil obvinění všechny obžalované v tzv. případu Chambon. V něm vedle podnikatelů Romana Janouška, Luboše Paška a Petra Ullricha figurovali ještě lékaři Soňa Peková a Tomáš Kozák. Právě s tímto případem spojily orgány činné v trestním řízení v roce 2017 majetek zabavený při domovních prohlídkách v roce 2013.
Soudce Frankič odůvodnil rozhodnutí o zrušení zajištění majetku i omezení výkonu akcionářských práv velice prostě, neboť s ohledem na zprošťující rozsudek již podle něj nadále není k zajištění a omezení práv důvod.
S rozhodnutím ovšem nesouhlasí státní zástupce VSZ v Olomouci Alexandr Dadam. Je skutečností, že Dadam se proti zprošťujícímu rozsudku v březnu odvolal namístě, aniž by vyčkal písemného odůvodnění rozhodnutí. Učinil tak přesto, že se jednalo o případ složitý, během jednání soudu prakticky žádný důkaz nesvědčil pro verzi obžaloby a sám se ve složité materii, kombinující lékařské postupy a zdravotní politiku, během jednání soudu ne vždy přesvědčivě orientoval.
Proti odblokování majetku si Dadam podal stížnost k Vrchnímu soudu v Praze (VS). V ní především napadá to, že se jedná o rozhodnutí předčasné, neboť zprošťující rozsudek není pravomocný. K tomuto logickému argumentu však přidává Dadam ještě další důvod, totiž že soud nepřihlédl k délce, po kterou je majetek zajištěn. Jednoduše řečeno, že majetek obviněných už je zajištěn tak dlouho, že není kam spěchat. „Nelze nepřihlédnout též ke skutečnosti, že Městský soud v Praze při svém rozhodnutí neřešil hledisko časové, tedy délku vedeného řízení ani délku existujícího zajištění a jejich přiměřenost vůči závažnosti vyšetřované trestné činnosti tak, jak předpokládá judikatura Ústavního soudu ČR, ale své rozhodnutí opřel pouze a jedině o skutečnost, že ve věci došlo k vyhlášení rozsudku podle § 226 písm. b) trestního řádu,“ uvádí Dadam ve stížnosti z 23. května.
Navrhuje proto VS v Praze, aby rozhodnutí MS v Praze z důvodu „absence hlubších úvah“ a jako nepřezkoumatelné zrušil.
Petr Dimun
