Česká republika patří dlouhodobě v počtu vězňů mezi nelichotivé rekordmany. Náklady státu na výrazně represívní trestní politiku dosahují miliardových částek ročně a neustále rostou. Aktuálně jsou náklady na jednoho odsouzeného průměrně 1800 Kč denně. Ke změně trestní politiky nedávno vládu vyzvala i Národní ekonomická rada vlády (NERV). Na Ministerstvu spravedlnosti (MSp) proto vznikl plán, jak ulevit přeplněným věznicím.
Od roku 2010 byla praxe v ukládání peněžitých trestů terčem kritiky. Odborníci i justiční špičky se shodují, že soudy jich ukládají trestuhodně málo. Situace se výrazně změnila až poté, co se jejich „propagace“ mezi státními zástupci a soudci chopili někdejší předseda Nejvyššího soudu (NS) Pavel Šámal a bývalý nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Přesto ani poté čísla uložených peněžitých trestů nedosahují zdaleka úrovně, jaká je obvyklá v Německu (80 % všech uložených trestů), Rakousku či v Nizozemí.
O razantní změně nyní přemýšlejí na MSp. V souladu s programovým prohlášením vlády, s doporučeními odborníků, ale i s ohledem na ekonomickou situaci vznikl na ministerstvu plán na změnu trestního zákona, která by mohla umožnit, aby se znásobil počet uložených peněžitých trestů. Novela by totiž zavedla povinnost soudu uložit peněžitý trest jako trest samostatný u prvotrestaných osob.
Nejednalo by se o všechny trestné činy, ale pouze o ty v zákoně vyjmenované. A to především majetkového a hospodářského charakteru, a také u některých činů proti pořádku ve věcech veřejných. Podmínkou uložení peněžitého trestu by pak bylo, že odsouzený uhradil způsobenou škodu, vydal bezdůvodné obohacení získané trestnou činností a na účet soudu složil určenou částku na pomoc obětem trestné činnosti. Ta by dosahovala minimálně 10 % hodnoty způsobené škody či bezdůvodného obohacení. Obdobně by se tato změna týkala i právnických osob.
„Novela si klade za cíl podpořit řešení trestní věci, které bude reflektovat potřeby oběti trestného činu a zároveň nebude stavět na čistě odplatném přístupu k pachateli. V tomto duchu návrh dále posiluje moderní principy restorativní justice jako náležitou a stabilní součást českého trestněprávního systému,“ uvádí se v odůvodnění, s níž se měla možnost Česká justice seznámit.
V materiálu se dále připomíná, že se jedná o moderní trend trestní politiky v rámci zemí Evropské unie, kterému jde tato změna naproti. Navíc se jedná o změnu, která reflektuje aktuální nálezy Ústavního soudu.
„Sankční politika má podle kriminologických výzkumů jen omezený vliv na snižování míry kriminality a recidivy. V případě aplikace výrazně represívních přístupů a sankcí založených na odstrašení může mít dokonce kontraproduktivní účinky. Při stanovení účelu trestů je proto vhodné upozadit inkapitaci a negativní generální prevenci a kriminalitě předcházet primárně těmi prostředky, které méně zasahují do základních práv a svobod. Trestní politika a sankční politika zejména, si nesmí činit nároky na řešení problémů, které je možné a vhodné řešit jinými nástroji v dispozici státu,“ konstatuje se v materiálu.
Navržená koncepce je v současně v rámci úvah a očekává se diskuse napříč politickým spektrem, tedy jak v rámci koalice, tak i s opozicí.
Ministerstvo přitom odhaduje, že novela by mohla razantně snížit počet vězňů. Státní rozpočet by tak případě jejího přijetí podstatně uspořil na výdajích na vězeňství a získal na peněžitých trestech do státního rozpočtu řádově stovky milionů korun ročně.
Petr Dimun
