Evropský soud pro lidská práva (ESLP) musel revidovat rozsudek v případu X. v. ČR. Stěžovatelka totiž upozornila, že soudkyně ESLP Kateřina Šimáčková v tomto případě už rozhodovala jako soudkyně Ústavního soudu. Česká vláda tvrdí, že kdyby na to stěžovatelka upozornila dříve, soudkyně Šimáčková by si svoji podjatost uvědomila a odstoupila z rozhodování, jak nařizuje jednací řád ESLP. Ten potvrdil, že nedostal o podjatosti soudkyně žádnou informaci.
Stěžovatelé a jejich právní zástupci by si měli při podání stížnosti u ESLP zjistit, zda o věci nerozhodovala Kateřina Šimáčková z pozice ústavní soudkyně. Pokud ano, tak o tom sami musí informovat Evropský soud pro lidská práva. Jinak se o tom Soud nemusí dozvědět, jak vyplývá z revidovaného rozsudku X. v. Česká republika.
Evropský soud pro lidská práva v rozsudku analyzuje, kdo věděl o podjatosti soudkyně Šimáčkové a zda a kdy se o ní dozvěděl Soud. A také zda tedy byly nebo nebyly splněny podmínky pro revizi rozsudku z důvodu podjatosti. Soudkyně se před revizí rozsudku za podjatou neprohlásila.
Úplný revidovaný rozsudek ze 30. března 2023 a analýza situace, kdy případ před ESLP rozhodovala česká soudkyně, která v dané věci jednala na národní úrovni, je zde.
Vláda: Stěžovatelka neupozornila, soudkyně neodstoupila
V případu exekuce dítěte rozhodovala Kateřina Šimáčková jako soudkyně českého Ústavního soudu 7. dubna 2020. „Pokud by na toto rozhodnutí (stěžovatelka) upozornila Soud dříve, soudkyně Šimáčková by si uvědomila, že byla zapojena do rozhodnutí o nepřípustnosti ve stejné věci na vnitrostátní úrovni, a odstoupila by od jejího přezkumu před Soudem,“ vzkázala stěžovatelce česká vláda.
O případu X. v. ČR, kde došlo k exekuci dítěte za přítomnosti médií před Velvyslanectvím USA v Praze Česká justice podrobně informovala. Původní rozsudek vyhlásil Evropský soud pro lidská práva 12. května 2022.
Teprve 11. srpna 2022 se však ze žádosti stěžovatelky o postoupení případu k Velkému senátu Evropský soud pro lidská práva dozvěděl, že ústavní stížnost stěžovatelky proti příkazu k navrácení dítěte otci do USA, byla dne 7. dubna 2020 zamítnuta senátem Ústavního soudu, kterému předsedala soudkyně Kateřina Šimáčková, nynější soudkyně ESLP.
Soudce nesmí zasednout v případu, ve kterém dříve jednal
Stěžovatelka je občanka České republiky narozená v roce 1980 a v současné době žije v USA. „Dne 11. srpna 2022 požádala stěžovatelka o postoupení případu Velkému senátu, přičemž mimo jiné uvedla argument, že došlo k porušení pravidla 28 jednacího řádu Soudu. Uvedla, že paní Kateřina Šimáčková, soudkyně zvolená za Českou republiku, se neměla účastnit projednávání případu z důvodu své účasti – ve své předchozí funkci soudkyně Ústavního soudu ČR – v ústavním řízení ohledně návratu její dcery do Spojených států amerických,“ popisuje Soud, jak k situaci došlo.
O případu znovu jednalo 5. září 2022 sedm soudců ESLP, přičemž soudkyně Kateřina Šimáčková se poté případu vzdala z důvodu podjatosti podle ustanovení 28 § 2 b jednacího řádu.
Toto ustanovení říká, že se soudce nesmí zúčastnit projednávání žádného případu, pokud již dříve ve věci jednal, ať už jako zmocněnec, advokát nebo poradce strany nebo osoby, která má na případu zájem, nebo jako člen jiného vnitrostátního nebo mezinárodního soudu nebo vyšetřovací komise, nebo v jakékoli jiné funkci.
V tom jsou pravidla ESLP totožná s těmi českými. Také v ČR nesmí podle Občanského soudního řádu jednat soudce, který už dříve ve věci jednal na nižším stupni: „U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání,“ říká o podjatosti soudce mimo jiné český zákon.
Soud: Stěžovatelka Soud neinformovala
Podle Evropského soudu pro lidská práva ovšem v tomto znovu projednávaném případu „vyvstává zaprvé otázka, zda stěžovatelkou zpochybňovaná skutečnost, tedy zapojení soudce, následně zvoleného členem Soudu, v ústavním řízení zahájeném stěžovatelkou po podání její stížnosti, bylo Soudu v době vynesení rozsudku ze dne 12. května 2022 neznámé“.
„Protože stěžovatelka nikdy před vynesením nálezu neinformovala Evropský soud pro lidská práva o rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2020 a žádná informace o něm nebyla v materiálu projednávaném Sekcí Soudu, výše uvedená podmínku přípustnosti (pro revizi- pozn. autorky) musí být považována za splněnou,“ uvedl štrasburský soud.
Za další se Soud zeptal v souvislosti s přípustností revize případu, zda stěžovatelce nová skutečnost nemohla být „rozumně známa“. „Soud v tomto ohledu poznamenává, že případná účast soudkyně Šimáčkové na projednávání případu stěžovatelky před Soudem v její roli soudkyně zvolené pro dotčenou smluvní stranu nemohla být stěžovatelce přiměřeně známa dříve než 28. září 2021, kdy byla soudkyně Šimáčková zvolena do soudu Parlamentním shromážděním Rady Evropy. Od 13. prosince 2021, kdy se ujala svých funkcí u Soudu, však o tom byla informace zveřejněna na webových stránkách Soudu, stěžovatelka mohla informovat Soud o svých pochybnostech ohledně možné účasti soudkyně Šimáčkové na prověřování jejího případu, ale neučinila tak,“ uvádí k situaci ESLP.
O podjatosti nerozhoduje stěžovatel, ale jednací řád
Soud však přes rozsáhlé uvedení do podle slov soudců „zvláštní situace“ v dalším odstavci uznává, že o podjatosti nerozhoduje účastník řízení, nýbrž jednací řád respektive soudce. „Přesto, i když stěžovatel, který si je vědom skutečností relevantních pro posouzení jeho případu, by na ně měl co nejdříve upozornit Soud, poznamenává Soud, že podle pravidla 28, jehož cílem je zajistit důslednou implementaci principu soudcovské nestrannosti, nezávisí nemožnost soudce zasedat z jakéhokoli důvodu, včetně toho, že ve věci dříve vystupoval v jiné funkci, na postojích účastníků řízení, ale na existence důvodů uvedených v pravidle 28 odst. 2.,“ stojí v rozsudku ESLP.
„Odpovědnost za uplatnění pravidla 28, a zejména za zásadu objektivní nestrannosti, nemůže být zjevně ponechána pouze na iniciativě stran,“ dodává k tomu ESLP.
Přestože stěžovatelka Soud neinformovala, ten nakonec vzhledem k výše uvedenému rozhodl, že žádost o revizi „nelze v zásadě odmítnout pouze na základě toho, že dožadující strana neinformovala Soud o pochybnosti před přijetím rozsudku, jehož revize je požadována“, uvádí Soud.
Soud: Mezi rozsudky existovala úzká vazba
Poslední otázkou, kterou se Soud zabýval, je potenciální vliv nové informace na rozhodování Soudu. Přestože vnitrostátní řízení, která vedla k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2020 o neodložení výkonu exekučního titulu, byla oddělena od řízení, která Soud analyzoval ve svém rozsudku ze dne 12. května 2022, existovala mezi nimi úzká vazba.
„Skutečnost, že výše uvedené rozhodnutí Ústavního soudu, jehož se účastnila soudkyně Šimáčková, nebylo v nálezu Soudu zmíněno a bylo vydáno až po skutečnostech, které formovaly předmět stížnosti, podle názoru Soudu nepostačuje k rozptýlení všech pochybností, které by mohly existovat, pokud jde o objektivní nestrannost Soudu,“ uvádí se v revidovaném rozsudku.
Revidovaný rozsudek je totožný s rozsudkem z května 2022: Česká republika se nedopustila porušení Článku 8 Úmluvy – právo na rodinný život, když nařídila exekucí vrácení dítěte české matky a Američana do USA.
Rozdíl existuje v sestavení rozhodujícího senátu, kde soudkyni ESLP zvolenou za ČR Kateřinu Šimáčkovou nahradil ad hoc soudce za ČR Pavel Šturma. „Předseda senátu pověřil podle článku 29 jednacího řádu pana Pavla Šturmu ad hoc národního soudce jako náhradu za soudkyni Šimáčkovou, aby se zúčastnil projednávání případu,“ informuje štrasburský soud.
Irena Válová
