Senátní ústavně-právní výbor dnes doporučil schválení kandidatury advokáta Milana Hulmáka na ústavního soudce. V tajných volbách Hulmák obdržel podporu šesti z osmi hlasujících členů výboru. Senát bude o advokátově nominaci rozhodovat příští středu, o den dříve kandidaturu posoudí ještě senátní výbor pro lidská práva.
Hulmák senátorům řekl, že jako ústavní soudce by se chtěl podílet na vymezování mantinelů zejména v oblasti soukromého práva, kterému se věnuje. K roli Ústavního soudu uvedl, že by ústavní soudci měli rozhodovat jednotně a nepřijímat ve stejných či obdobných případech odlišné verdikty. Jeho závěry by měly být jasné a srozumitelné i z hlediska důsledků, dodal.
Devětačtyřicetiletý Hulmák působí i v akademické oblasti, přednáší na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, která jej také do procesu výběru ústavních soudců nominovala.
Hulmák je absolventem Právnické fakulty v Západočeské univerzity v Plzni, kde také začínal svoji akademickou dráhu. S vedením plzeňské fakulty se ovšem v průběhu času rozešel (stejně jako další tehdy mladí právníci z éry procesu změn na fakultě, kteří byli vnímáni vedením jako „klukokracie“) a přešel spolu s Petrem Bezouškou do Olomouce.
Prezident Petr Pavel představil v nominačním dopisu Hulmáka za jednoho z předních současných expertů na soukromé právo se znalostí relevantních zahraničních úprav. Hulmák k tomu uvedl, že se jako advokát s 25 lety praxe zabývá ochranou spotřebitele nebo závazkovým, rodinným a vlastnickým právem. Podílel se na přípravě nového občanského zákoníku a je členem pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo.
Hulmák je mezi odbornou veřejností vnímán jako kritik rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (NS), konkrétně některých senátů jeho civilního kolegia, což mohlo hrát v prostředí prezidentových „právních poradců“ roli při jeho výběru. Narozdíl od svých kolegů z olomoucké fakulty, Filipa Melzera a Petra Bezoušky, však na druhou stranu nevyvolává mezi soudci NS takové emoce. Sám se měl soudcem NS dokonce stát, a to v době, kdy v jeho čele stál Pavel Šámal. Ten vnímal práci civilního kolegia NS také kriticky a chtěl příchodem akademiků tento stav změnit.
Proces jeho nominace ovšem skončil s odchodem Šámala na ÚS. Nakročeno mezi soudce měl Milan Hulmák ovšem už krátce poté, co absolvoval právnickou fakultu: v roce 1999 žádal o přijetí mezi justiční čekatele. Ani v tomto případě to ovšem nevedlo k úspěšnému ukončení procesu a jmenování.
Ústavní soud i Štrasburk
Hulmák zastupoval klienty v řízeních před Ústavním soudem nebo Evropským soudem pro lidská práva. Spolupracoval mimo jiné s ústavní právníkem Alešem Gerlochem, jehož nominaci na ústavního soudce senátoři před pěti lety odmítli. Je rozhodcem stálého rozhodčího soudu při Hospodářské a Agrární komoře. Ten na jednání výboru kritizovala senátorka Hana Marvanová, podle které je tato instituce nedůvěryhodná, včetně údajně netransparentního výběru rozhodců. „Nesplňuje požadavky nestranného a nezávislého rozhodování,“ uvedla konkrétně Marvanová. Hulmák podotkl, že jeho rozhodnutí v této funkci na rozdíl od některých jiných verdiktů rozhodců nikdy zpochybněny nebyly.
K propojení s advokátní kanceláří Havel & Partners Hulmák uvedl, že v ní nikdy nepracoval jako advokát či koncipient, ale jako poradce v řádu jednotek hodin měsíčně v souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku a jako školitel. Zdůraznil, že jeho dosavadní působení nedává důvod k pochybnostem, že by se jako ústavní soudce choval jinak než poctivě. „Nenechám se ovlivňovat,“ prohlásil.
„Webovky nemám, nejsem na sociálních sítích, nemám to zapotřebí. Kdo mne potřebuje, najde si mne i tak,“ uvedl Hulmák k poznámce senátorky Hany Kordové Marvanové z klubu ODS a TOP 09, že o advokátovi lze z veřejných zdrojů dohledat málo informací. Uvedl, že působí jako samostatný advokát, zastupuje dva středně velké podnikatele, bytová družstva i jednotlivce. V případě začlenění k Ústavnímu soudu by své dosavadní aktivity zrušil či omezil.
Advokát také řekl, že Senátem projednávané právo na platbu v hotovosti by součástí ústavního pořádku být mohlo, ale osobně by ho tam nedával. Úprava by podle něj mohla být obsažena v zákoně o oběhu peněz. Není ani pro rozšíření Listiny základních práv a svobod o manželství jako svazku muže a ženy. Podle něj je problém spíše v použití pojmu manželství i pro svazky stejnopohlavních párů, které by měly mít stejná práva a povinnosti. „K tomu, aby jablka a hrušky měly stejná práva, nemusíme hruškám říkat jablka,“ dodal Hulmák.
Petr Dimun, čtk
