Stavební řízení má být podle ministerstva pro místní rozvoj díky novým pravidlům až o polovinu rychlejší. Jenže v Praze, kde bytová krize tlačí ceny vzhůru nejvíc, stát podobné zlepšení slíbit nedokáže. Náměstek Pavel Kryštof v rozhovoru pro Českou justici přiznává, že největší brzda často neleží na stavebních úřadech, ale uvnitř samotných měst a jejich organizací.
Reforma sice počítá s rušením malých úřadů a sdílenými specialisty, ti ale budou kvůli nedokončené digitalizaci ještě roky fyzicky přejíždět mezi obcemi a kraji. Jak tedy novela stavebního zákona skutečně promění stavební řízení?
Průzkumy ukazují, že se ze stávajícího počtu úředníků chystá do nové centrální stavební správy přejít jen asi třetina. Je to dost na to, aby systém nezkolaboval a fungoval i po 1. lednu 2028?
Novela stavebního zákona je skutečně revoluční ve smyslu reformy agend, které úředníci dělají. Znamená razantní úbytek úkonů. Modelujeme nové agendy a potřebné kapacity pro jejich výkon. Máme skupinu, kde sedí deset úředníků z velkých měst, z malých měst a z prvního i druhého stupně. Říkáme si: „Jak dlouho ti trvá vypracování tohoto rozhodnutí, jak dlouho ti trvá tento úkon, toto usnesení a podobně?“ Výsledkem je mapa jednotlivých úkonů, kde měříme náročnost práce prakticky na hodiny. Z toho pak vyplývá, že fungování stavebních úřadů podle těchto nových agend dokážeme zajistit i s 50 nebo 60 % stávajícího počtu úředníků. Chceme samozřejmě udržet stávající úředníky, ale zároveň chceme zahájit i náborové aktivity. Nástup nových či mladých kolegů je manažersky potřebný krok, osvěží týmy.
V jakých oblastech podle vás hrozí nejvážnější nedostatek úředníků?
Úzkým profilem budou profese specialistů pro dotčené orgány – přesněji řečeno na agendy, které chrání veřejné zájmy, tedy například životní prostředí či památkovou péči. V této oblasti už nyní cítíme, že si samosprávy chtějí tyto kolegy ponechat. Nedoporučí jim, aby pokračovali pod hlavičkou centrální státní správy. U kolegů, kteří jsou typicky referenty stavebních úřadů, můžeme vést různé polemiky a dělat analýzy, sbírat data a podobně. Nicméně tam necítím až tak velkou obavu, že by nějak masově odcházeli.
Máte nějaký krizový plán pro případ, že by se přes náborovou kampaň nepodařilo včas zajistit dostatečný počet lidí?
Samozřejmě plán B, respektive krizový plán, existuje. A je to vlastně výhoda nové struktury a institucionálního nastavení celého systému. Klíčovou roli v něm totiž hraje zastupitelnost. Pracujeme a modelujeme variantu, že v případě náhlého výpadku třeba z důvodu nemoci, nebo pokud se nám nepodaří zajistit dostatek specialistů, budeme využívat možnost sdílení těchto specialistů z vyšší úrovně, například z kraje na obec s rozšířenou působností. Zároveň ani nepředpokládáme, že by na každém detašovaném pracovišti byl plnohodnotně zastoupen každý specialista. Ve chvíli, kdy dokončíme digitalizaci stavebního řízení, tak tento odborník se dostane do spisu na dálku, provede odůvodnění a práce na vydání rozhodnutí může pokračovat.
Dobře, jenže digitalizace ještě v roce 2028, kdy má vzniknout plnohodnotná centrální stavební správa, nebude dokončená. Novela ji odsouvá až za horizont roku 2030. Nehrozí tedy ve výsledku zpomalení rozhodování stavebních úřadů?
Na to samozřejmě myslíme. V roce 2028 pracovník z kraje ještě bude muset na pracoviště v obci s rozšířenou působností v případě potřeby fyzicky zajet.
Podle novely má vzniknout 14 krajských pracovišť stavebního úřadu a 205 pracovišť v obcích s rozšířenou působností. Dále se počítá ještě s detašovanými pracovišti. Ty vzniknou kde?
To je dobrá otázka. Rozhodnutí ale není tak úplně jednoduché. Pracovně si myslíme, že půjde o desítky detašovaných pracovišť, aby to dávalo technickou, personální i objemovou logiku. Vytvořili jsme expertní skupinu, která dá během léta dohromady data pro finální rozhodnutí. Nevím, jestli to stihneme před komunálními volbami nebo po nich, ale do konce roku musíme mít jasno, jaká bude finální struktura úřadů.
Co tedy nakonec rozhodne o tom, kde se detašované pracoviště zřídí? Jaká budou kritéria?
Máme k dispozici analýzy Ministerstva vnitra, které jako správce veřejné správy vyhodnocuje agendy i požadavky na příspěvky pro přenesenou působnost. Má několik způsobů, jak měřit výkon. Děláme si také vlastní průzkumy a sbíráme data, která stavební úřady historicky poskytly o svých úkonech. Krajští koordinátoři provádějí další dotazování v terénu. Takže během léta získáme dostatek dat k tomu, abychom mohli změřit objem agend. Vybízíme také obce, aby se sdružovaly a dávaly nám podněty: „My jsme schopni se v těchto pěti nebo deseti obcích shodnout a doporučujeme detašované pracoviště tam a tam.“
Do analýzy patří i práce s daty z územního rozvojového plánu. Díváme se na republiku komplexně. Sledujeme, kde bude větší výstavba průmyslových celků, energetických staveb a podobně. Tak například na Sokolovsku v návaznosti na rozvoj průmyslových zón a rekultivačních projektů očekáváme rozvoj rodinného bydlení a infrastruktury. Tam bychom doporučovali detašovaná pracoviště, protože očekáváme nárůst agendy, i když historicky tam nebyl.
Co bych naopak nechtěl, je, aby se dál tlačilo na to, že každý starosta chce mít stavební úřad do deseti kilometrů od obce, aby občané nemuseli dojíždět daleko. Jak dnes vidíme z praxe malých stavebních úřadů, které mají jednoho nebo dva zaměstnance, mají stokrát překročené správní lhůty a nulovou předvídatelnost toho, kdy vydají stavební povolení. Takže já raději do budoucna doporučuji jezdit třicet kilometrů, ale mít jistotu, že když podám žádost, tak ji za měsíc opravdu dostanu vyřízenou.
Chápu správně, že počet detašovaných pracovišť se může v čase měnit?
Ano, přesně tak. To je výhoda jednotné struktury řízení. Manažersky bude snazší rozhodnout, že někde něco ztratilo význam a je to neefektivní. A samozřejmě je tu otázka financování. Pokud nás bude limitovat rozpočet, nemůžeme otevřít 150 detašovaných pracovišť, ale třeba jen 60.
Jak se bude určovat příslušnost úřadů?
Pro strategické stavby bude příslušný centrální Úřad rozvoje území ČR. U ostatních staveb budeme vycházet z mapy obcí s rozšířenou působností a detašovaných pracovišť. Nestane se, že by byl stavebník ze Zlína příslušný do Aše. Zachováme logiku místní příslušnosti.
Pokud tedy nejde o strategickou stavbu, stavebník půjde na nejbližší úřad – ať už to bude obec s rozšířenou působností nebo detašované pracoviště. Agenda bude u obou stejná.
Jak bude systém centrální stavební správy po novele fungovat? Co bude uvnitř systému jinak, aby se docílilo zjednodušení?
Především jde o integraci dotčených orgánů. To znamená, že místo toho, aby si člověk získával razítko formou závazného stanoviska někde na jiném úřadě, kde to probíhá také cestou správního řízení a kde mu to mohou přerušit, vyzvat ho k doplnění a podobně, jsme po složitých jednáních definovali zájmy, které integrujeme do rozhodování stavebního úřadu. Budou je posuzovat útvar nebo sekce uvnitř stavebního úřadu. Díky tomu výrazně zkrátíme čekání na razítka některých dotčených orgánů.
Jinými slovy ochranu důležitých zájmů zachováváme, jen ji stáhneme pod jednu střechu. A pokud někde v územním pracovišti nemáme specialistu, protože nám ho „ukradl“ tajemník z obce, tak dnes už umíme specializaci nahradit sdílením specialistů z vyšší úrovně nebo dokonce z jiných regionů. Počítáme s takzvanými „létajícími specialisty“.
Mohlo by vás zajímat
Co konkrétně ze současných stanovisek dotčených orgánů tedy integrujete na stavební úřad a co bude dál stát mimo?
Nejlepší je popsat změny na konkrétním příkladu stavby typického rodinného domu, tedy dejme tomu, že pozemek je v ochranném pásmu, potřebujeme pokácet dva stromy a dům se musí napojit na kanalizaci nebo čističku odpadních vod. Památkové podmínky má ověřit přímo stavební úřad, kácení i případnou náhradní výsadbu má řešit tentýž úřad v rámci povolení záměru a u odvádění odpadních vod odpadne povinnost vyřizovat samostatné vodoprávní povolení k nakládání s vodami. Prakticky to znamená srozumitelnější cestu k povolení typické rodinné stavby.
Dobře, to je určitě velmi pozitivní zpráva pro stavebníky. Jsou ale razítka, která dál bude potřeba vyřídit zvlášť. Která přesně to podle poslední verze návrhu jsou?
Pro běžný rodinný nebo bytový dům ve městě nebo obci bude úřední razítko jediné. Vedle toho ale máme zvláštní místa nebo stavby, kde budete potřebovat něco navíc. Typicky například Pražský hrad – stavební zásah do takto významné památky si vyžádá navíc i posouzení památkovou péčí. Dalším příkladem je tunel metra. Tam zase bude závazné stanovisko k požární bezpečnosti.
V úvodu našeho rozhovoru jste zmiňoval, že novela reformuje i to, co úředníci skutečně dělají. Kde vidíte největší rezervy?
Úředníci stavebních úřadů jsou dlouhodobě připravovaní a motivovaní k tomu, aby se zabývali opravdu velkými detaily projednávaných projektů a záměrů, možná i nad rámec své kompetence. Posuzují třeba některé jejich technické aspekty a parametry. Takže i vlastní edukace a školení má být do budoucna o tom, že si přesně řekneme, co je kompetencí stavebního úředníka a co není, co je v kompetenci projektanta, za co nese odpovědnost. Tím také zrychlíme jednotlivé kroky.
Můj oblíbený příklad je poskytování konzultací. To zůstane i po novele zachováno. Nyní platí, že úředník musí konzultaci poskytnout, ale nikde není napsáno, jak dlouho má trvat. Jsou případy, kdy na úřadě sedí projektant hodiny a hodiny a stavební úředník s ním de facto projektuje. To určitě musíme eliminovat a interním předpisem si stanovit nějaký úzus, že konzultace je vhodná třeba v délce dvaceti minut, protože se projednají jen formální náležitosti žádosti a podobně.
V roce 2027 vznikne centrální Úřad rozvoje území ČR, v roce 2028 úřady v obcích s rozšířenou působností a detašovaná pracoviště. Jak se budou předávat informace a fungovat odvolání v tomto přechodném období?
Od 1. ledna 2027 převezme Úřad rozvoje území výkon správního orgánu pro vyhrazené a strategické stavby, bude tedy de facto pokračováním nynějšího Dopravního a energetického stavebního úřadu. Do Úřadu rozvoje území se přesunou metodici z ústředních orgánů, tedy z ministerstva dopravy, ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva pro místní rozvoj, a také z ostatních stavebních úřadů.
Účinnost novely pro ostatní stavby nastane až od 1. ledna 2028. Do té doby téměř vše poběží ve starém modelu, včetně odvolání. Pak už bude nová struktura připravená a odvolání převezmou krajské Úřady územního rozvoje. Nejvyšší úroveň pro přezkumy pak bude zajišťovat centrální pracoviště Úřadu územního rozvoje v Praze.
Jak proběhne předání agendy z obcí na nové úřady?
Někde to bude jednoduché – úředníci přejdou i s agendou. Zákon dokonce umožní vedoucím pracovníkům současných stavebních úřadů mít paralelní příjem už v roce 2027 od Úřadu rozvoje území, aby připravovali přechod. Ideální případ je, že vedoucí stavebního úřadu připraví předávací protokol živých spisů a zároveň si ho sám převezme, protože už bude pracovat pro Úřad rozvoje území.
Velkým úkolem je pak spisová rozluka. Máme asi 600 spisových služeb a musíme je zredukovat zhruba na 300. Jde o obrovský a nákladný projekt. Jde o informační systémy, logistiku, fyzické stěhování spisů. Spisovny naštěstí můžeme podle zákona pět let ponechat v původních prostorách za placenou náhradu, ale živé spisy musíme převézt fyzicky hned.
Co to znamená pro stavebníky? Dostanou na konci roku jasnou informaci, kam jejich spis přechází?
Ano, stavebník musí dostat informaci, kam se jeho spis přesouvá. A hlavně budeme okamžitě po schválení zákona školit úředníky, i ty, kterým se formálně nic nemění. Veřejnost, stavebníci se jich budou ptát, takže musí být připraveni. Stavebník by jinak neměl zaznamenat žádnou změnu. Neměníme Portál stavebníka, komunikace zůstává stejná. Jediná změna může být, že na fyzickou konzultaci pojede do jiné obce.
Co z digitalizace chcete dokončit do roku 2028, aby byl přechod na novou strukturu co nejhladší?
Lokální softwary jako Vita nebo Vera zůstávají do roku 2030 zachovány. Převezmeme je i s licencemi. Současný stav Portálu stavebníka budeme mírně rozvíjet. Například chceme zlepšit kontrolu správnosti žádostí, aby systém nepustil chybně podanou žádost. Dnes ji pustí, referent musí chyby řešit ručně a stojí to spoustu času. To považuji za efektivní změnu, kterou rozhodně chceme udělat. Na druhou stranu ale nechceme investovat velké peníze do systému, který za pár let nahradíme novým.
Kdy tedy uvidíme nový systém?
Testování nového systému stavebního řízení už má přesný harmonogram. Chceme, aby probíhalo ve druhém pololetí 2030. V roce 2031 poběží půl roku paralelně starý i nový systém.
Takže rok 2031 znamená definitivní termín pro dokončení digitalizace stavebního řízení?
Přesně tak. Rok 2031 je dotažení digitalizace včetně paralelního provozu. Děláme to postupně. Kdybychom chtěli postavit Úřad rozvoje území a zároveň udělat novou digitalizaci během dvou let, bylo by to nerealistické.
Jak velké zrychlení práce reforma stavebních úřadů nakonec přinese?
U velkých měst si dovolím říct, že až o 50 procent. To se bavíme o výkonu stavebního úřadu. To je cíl. Na menších městech nebude rozdíl tak velký, protože tam už dnes často fungují rychleji než například v Praze nebo v jiných přetížených větších městech. Nicméně velmi záleží na samosprávách a jejich organizacích, jejichž součinnost stavebník potřebuje bez ohledu na stavební úřad.
Proč to v Praze jde pomaleji?
U Prahy často není problém jen samotný stavební úřad. Je běžné, že odbor správy majetku magistrátu potřebuje pro souhlas třeba se zřízením přípojky ještě interní vyjádření Institutu plánování a rozvoje. A to může trvat třeba několik měsíců. Takže člověk čeká půl roku jen na souhlas vlastníka pozemku, protože jiná městská organizace chce nejdřív vidět celý projekt.
To jsou ve finále věci, které nám mohou výsledná čísla hodně pokazit. Na to upozorňuju pořád. Pokud i tyto organizace nezačnou fungovat efektivněji, může to brzdit celé zrychlení, které se snažíme prosadit.
