Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se v komunikaci s českou vládu ptá, zda stát splnil povinnost stíhat a kriminalizovat domácí násilí. Toho se měl podle stížnosti bývalé partnerky Evy G. dopustit tehdejší předseda okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou Roman Švaňhal. Soudce byl zproštěn obžaloby. Loni v listopadu se mu omluvilo ministerstvo spravedlnosti. Ovládají Česko předsudky a atmosféra beztrestnosti pachatelů domácího násilí?, ptá se Štrasburk.
Stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP) podala podle zjištění České justice někdejší partnerka soudce Okresního soudu ve Zďáru nad Sázavou 14. prosince 2025. Nyní ji ESLP komunikuje s českou vládou.
Trpěla rukou partnera, soudce z povolání?
Žena si u Evropského soudu pro lidská práva stěžuje, že trpěla fyzickým, psychickým a ekonomickým násilím „rukou svého bývalého partnera, soudce z povolání a v době událostí předsedy okresního soudu“. K událostem mělo docházet v letech 2015 – 2017.
Rok poté byl soudce Roman Švaňhal obžalovaný. Případ od té doby procházel neuvěřitelnými peripetiemi. Například když naopak sám soudce obvinil z týrání svoji partnerku. Poté obžalovaný z křivého obvinění, avšak tohoto obvinění odvolacím soudem nakonec zproštěný. Loni v listopadu se mu za nezákonné stíhání dokonce omluvilo ministerstvo spravedlnosti.
Vzájemné vyhrůžky, afekty, frustrace
Kauzu soudce, který údajně týral partnerku, dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud. Ten všechny rozsudky nad Švaňhalem zrušil. Podle odůvodnění šlo o vzájemné vulgarity, výhružky, afekty, a frustrace z rozchodu a opatrovnického sporu na straně muže i ženy.
„Původní odsouzení bývalého partnera stěžovatelky za domácí násilí a později za méně závažné trestné činy vydírání a výhrůžek byla 24. ledna 2024 zrušená Nejvyšším soudem. Ten kvalifikoval předmětné činy jako správní delikty z důvodu, že nedosáhly prahu závažnosti požadovaného trestním právem a že spadaly do soukromé sféry,“ stojí v komunikaci stížnosti.
Nejvyšší soud opakovaně stál za svým názorem, že trestní právo není určeno k postihu domácího násilí ve všech formách. Nakonec ve věci sám meritorně rozhodl, což je neobvyklé. Státní zástupce v této souvislosti mluvil o tom, že Nejvyšší soud vysílá špatný signál obětem domácího násilí, ale i veřejnosti. Hovořil dokonce o pachuti z „falešné soudcovské solidarity“.
Stížnost odmítl Ústavní soud
Loni v srpnu odmítl stížnost ženy také český Ústavní soud. „Vzhledem k tomu, že se jednalo o vyhrocený partnerský konflikt, jehož intenzita se údajně zvýšila během řízení o péči o dítě páru, Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 13. srpna 2025 prohlásil ústavní stížnost stěžovatelky za zjevně neopodstatněnou,“ shrnul ESLP
Český Ústavní soud se ztotožnil s Nejvyšším soudem, co se týče kritiky jednostranného hodnocení důkazů u nalézacího soudu. Obvodní soud podle ÚS v odůvodnění rozsudku podtrhl vulgární a urážlivé výroky muže z období po ukončení vztahu, zatímco nadávky a urážky ženy vysvětlil jako obranu proti týrání. Nepřihlédl k výpovědím na podporu muže, zatímco totéž nevadilo u ženy. Dospěl i k závěru, že nelze ani orientačně zjistit, kdy a za jakých okolností se soudce dopustil vydírání své partnerky.
Je to neschopnost a systémová diskriminace?
Eva G. si nyní u Evropského soudu pro lidská práva stěžuje, že Česká republika nezohlednila specifika domácího násilí. Stereotypy i neschopnost úřadů potrestat pachatele jsou podle ní „součástí systémového problému v České republice a představují diskriminaci na základě pohlaví“.
S odkazem zejména na články 3 a 8 Úmluvy stěžovatelka tvrdí, že vnitrostátní soudy neplnily svou povinnost stíhat a kriminalizovat fyzické a psychické násilí, které údajně utrpěla.
Mohlo by vás zajímat
Nejvyšší soud nezohlednil zvláštní zranitelnost?
„Kritizuje Nejvyšší soud za to, že neposoudil skutky v jejich komplexnosti, zlehčoval jejich závažnost a nezohlednil jak složitou dynamiku domácího násilí, tak i zvláštní zranitelnost, kterou v době událostí zažívala, čímž ji vystavil sekundární viktimizaci,“ shrnuje stížnost ženy na Českou republiku Evropský soud pro lidská práva.
Štrasburk závěrem pokládá účastníkům otázky: Došlo k porušení článků 3 a 8 Úmluvy? Splnily vnitrostátní orgány své pozitivní povinnosti stíhat a kriminalizovat násilné činy, které stěžovatelka uvádí?
Předsudky a beztrestnost domácího násilí?
S ohledem na procesní povinnosti státu podle článků 3 a 8 Úmluvy, porušilo trestní řízení zahájené v této věci proti bývalému partnerovi stěžovatelky výše uvedená ustanovení?, ptá se dále Štrasburk.
Zejména s ohledem na to, že Nejvyšší soud neposoudil jako celek řadu činů, které stěžovatelka uvádí, včetně jejích tvrzení o psychickém a ekonomickém násilí, a považoval je za projevy konfliktu, který nedosáhl prahu závažnosti požadovaného trestním právem.
Utrpěla stěžovatelka diskriminaci na základě pohlaví v důsledku diskriminačního jednání úřadů, jež je poznamenané předsudky a vytváří atmosféru beztrestnosti vůči pachatelům domácího násilí?, ptá se Evropský soud pro lidská práva.
