Česko možná stojí před zásadní změnou vztahu mezi armádou, univerzitami a technologickými firmami. Na konferenci Právo a vzdělání České justice a Ekonomického deníku na Technické univerzitě v Liberci zazněla myšlenka, že armáda by nemusela fungovat jen jako pouhý odběratel hotových technologií. Naopak sama může vystupovat jako technologický hub, který aktivně propojí výzkum, univerzity, průmysl i start-upové prostředí. Některé projekty by dokonce mohla přímo sama financovat.
Právě debata o této myšlence byla jedním z klíčových témat konference o budoucnosti technického vzdělávání, inovací a obranného průmyslu. Vedle představitelů univerzit a armády do ní výrazně vstoupil také prorektor pro vnější vztahy a internacionalizaci Univerzity obrany Petr Hlavizna. Ten otevřel klíčovou otázku, jak vůbec vytvořit prostředí, v němž mohou technologické firmy s bezpečnostním přesahem vznikat, růst a přežít první kritické roky vývoje.
Z diskuse jasně vyplynulo, že problém už dávno netkví jen v nedostatku technických talentů. Česko podle řečníků naráží také na pomalé financování inovací, slabé propojení mezi státem a vývojem i chybějící systém, který dokáže rychle převádět nové technologie do reálné praxe.
Vojáci nechtějí čekat na hotová řešení
Jedním z hlavních témat konference byla proměna role armády v technologickém prostředí. Brigádní generál Petr Šnajdárek, ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany, opakovaně upozorňoval, že současný model už přestává fungovat.
Podle něj se svět technologií mění příliš rychle na to, aby stát čekal několik let na dokončení klasických akvizičních procesů. Zatímco dříve armáda nakupovala hotové systémy od velkých dodavatelů, dnes se stále častěji ukazuje, že klíčové inovace vznikají v malých týmech, start-upech nebo univerzitních laboratořích.
„Musíme ty technologie nejen kupovat, ale i chápat a spoluvytvářet,“ zaznělo od Šnajdárka během debaty.
Právě zde se otevřela otázka, zda by armáda neměla vstoupit do celého procesu mnohem dříve – tedy už ve fázi vývoje, testování a podpory nových projektů. Diskuse se postupně posunula k modelu, který úspěšně využívají například ve Spojených státech nebo v Izraeli, kde obranný sektor dlouhodobě vytváří celé inovační ekosystémy. Armáda tam nevystupuje jen jako zákazník, ale jako rovnocenný partner vývoje, zadavatel experimentů a někdy i přímý investor.
Stát musí vytvořit prostředí pro vznik nových firem
Právě Petr Hlavizna otevřel jednu z nejdůležitějších částí debaty. Upozornil, že Evropa sice produkuje kvalitní výzkum a technické nápady, ale nedokáže je dostat do reálného provozu dostatečně rychle. Podle něj chybí prostředí, které mladým technologickým firmám umožní přežít první roky vývoje a dostat se z laboratorní fáze k reálnému nasazení.
Hlavizna upozornil, že mnoho technologických start-upů v obranné nebo bezpečnostní oblasti naráží na stejný problém: vývoj je drahý, dlouhý a bez silného partnera prakticky nefinancovatelný. Právě proto podle něj začíná být zásadní otázka, zda stát – a konkrétně armáda – nemá převzít aktivnější roli.
Mohlo by vás zajímat
Debata v Liberci tak otevřela model, v němž by armáda mohla fungovat jako určitý technologický hub: tedy místo, kde se propojí výzkum, testování, financování i praktické nasazení nových systémů. To znamená, že by některé projekty i start-upy přímo financovala.
Nešlo přitom jen o teoretickou úvahu. Řečníci opakovaně upozorňovali, že válka na Ukrajině dramaticky urychlila tempo technologických změn. Řada inovací dnes vzniká přímo v terénu a klasické mnohaleté schvalovací procesy přestávají stačit.
Univerzity už nechtějí stát mimo praxi
Na Hlaviznovy i Šnajdárkovy argumenty navazovali také zástupci akademické sféry. Z debaty jasně vyplynulo, že univerzity si stále silněji uvědomují, že bez propojení s průmyslem a technologickými projekty ztratí schopnost konkurovat.
Proděkan pro vědu, výzkum a vnější vztahy Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci Michal Petrů během konference upozorňoval, že technické školy musí mnohem rychleji reagovat na proměnu průmyslu i obranného sektoru. Právě propojení výzkumu s konkrétními aplikacemi podle něj rozhodne o tom, zda univerzity dokážou vychovávat odborníky pro nové technologické prostředí.
Do stejného rámce zapadalo i vystoupení Markéty Vršecké, vedoucí skupiny linkových technologií katedry komunikačních technologií, elektronického warfare a radiolokace z Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany. Ta upozorňovala na potřebu dlouhodobé práce s technickými talenty už během středoškolského studia.
Podle ní nestačí studentům pouze nabídnout diplom. Musí vidět konkrétní smysl studia, možnost podílet se na reálných projektech a perspektivu budoucího uplatnění. Právě tato logika se během konference opakovala napříč většinou vystoupení: technické vzdělávání už nelze oddělovat od praxe, vývoje ani bezpečnostních potřeb státu.
Start-upy místo pomalých korporací
Velká část debaty se soustředila i na otázku, proč zásadní technologické inovace stále častěji vznikají mimo velké firmy. Řečníci upozorňovali, že malé týmy dokážou mnohem rychleji experimentovat, upravovat produkty a reagovat na změny v terénu. Právě proto se podle nich start-upy stávají klíčovým zdrojem inovací také v obranném sektoru.
Současně ale zaznělo, že evropské prostředí podobným firmám příliš nepřeje. Chybí rychlé financování, jednoduché propojení s institucemi i možnost rychlého testování nových technologií.
Petr Šnajdárek v této souvislosti upozornil, že Evropa často neselhává ve výzkumu, ale v samotné implementaci. Podle něj problém nespočívá v nedostatku nápadů. Technologie často končí v propasti mezi univerzitami, státní správou a průmyslem. Právě proto se během konference stále častěji vracela myšlenka vytvoření prostředí, kde by armáda fungovala jako koordinátor celého technologického ekosystému.
Od výuky k technologické suverenitě
Konference Právo a vzdělání na Technické univerzitě v Liberci se tak postupně proměnila v mnohem širší debatu o budoucnosti Česka.
Z vystoupení jednotlivých řečníků vyplynulo, že otázka technického vzdělávání dnes úzce souvisí s ekonomickou konkurenceschopností i bezpečností státu. Pokud Evropa nedokáže vychovávat dostatek odborníků, financovat inovace a rychle převádět výzkum do praxe, stane se podle diskutujících závislou na technologiích vyvíjených jinde.
V Liberci se proto stále častěji mluvilo o potřebě propojit školy, výzkum, průmysl, investory i armádu do jednoho funkčního systému. A právě zde se zrodila i jedna z nejvýraznějších myšlenek celé konference: že armáda budoucnosti možná nebude jen institucí zajišťující obranu státu, ale také jedním z hlavních motorů technologických inovací.
