Nejvyšší soud (NS) definitivně uzavřel neobvyklý majetkoprávní spor o vzorky měsíčního prachu. Ty se do Československa dostaly v 70. letech minulého století. Soud odmítl dovolání žalované strany a potvrdil tak předchozí verdikty, podle nichž je výhradním vlastníkem vzorků Akademie věd ČR (AV ČR).
Předmětem unikátního řízení byl přibližně jeden gram materiálu z povrchu Měsíce. Jedná se o drobné úlomky hornin, minerálů a skla, které na Zemi dopravily sovětské automatické sondy Luna 16, Luna 20 a Luna 24. Vzorky byly tehdejší Československé akademii věd předány v rámci mezinárodní vědecké spolupráce pro účely výzkumu.
Soukromý dar, nebo vědecký materiál?
Spor vznikl poté, co vzorky po desetiletích identifikovala Akademie věd v držení dcery zesnulé vědkyně. Ta s materiálem v 70. letech profesně pracovala. Žalovaná u soudu argumentovala tím, že její matka získala vzorky od sovětské strany jako osobní dar. Rodina s nimi pak po celou dobu nakládala jako s vlastním majetkem.
Akademie věd se proti tomu ohradila s tvrzením, že šlo od počátku o majetek instituce určený k vědeckému bádání. Vědkyně vzorky pouze převzala a používala v rámci své pracovní činnosti.
Důkazy dcera nepředložila
Soudy všech stupňů se přiklonily k argumentaci Akademie věd. Hlavním pilířem rozhodnutí byly archivní dokumenty a svědecké výpovědi, které prokázaly, že sovětská strana komunikovala a předávala vzorky výhradně instituci (ČSAV), nikoliv konkrétním fyzickým osobám.
V odůvodnění soudy rovněž zdůraznily mimořádnou povahu předmětu sporu. Měsíční prach byl v té době, a zůstává i dnes, natolik vzácným vědeckým materiálem, že jeho darování do soukromých rukou jednotlivce by bylo zcela výjimečné. Muselo by být podloženo nezvratnými důkazy, které ale žalovaná strana nepředložila.
Rozhodnutí tak uzavírá mimořádný spor. Současně potvrzuje, že vědecké artefakty získané pro výzkumné instituce nelze bez dalšího považovat za soukromý majetek jen proto, že byly svěřeny konkrétnímu výzkumníkovi.
