Nejvyšší soud (NS) vydal zásadní rozhodnutí, které může výrazně ovlivnit způsob výkonu opatrovnictví v České republice. Mnoho let převládala v české praxi představa, že jakmile je někdo omezen ve svéprávnosti, stává se „objektem“ péče. Opatrovník za něj podepisoval papíry, spravoval peníze a rozhodoval o tom, kde bude dotyčný žít, často bez ohledu na to, co si dotyčný skutečně přeje. Tomu je teď konec.
NS ve svém rozsudku zdůraznil, že opatrovník není pouhým správcem života a majetku, ale především pomocníkem, který je povinen respektovat názory, přání i právo opatrovance rozhodovat o vlastním osudu v maximální možné míře.
Soudy ignorovaly námitky opatrovance
Senát NS, složený z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., zrušil rozhodnutí nižších instancí v části týkající se ponechání dosavadního opatrovníka a věc vrátil k novému projednání. Důvodem bylo, že se soudy pořádně nezabývaly námitkami proti chování opatrovníka.
Spor se týkal muže s duševním onemocněním, který se nechtěl smířit s pasivitou svého opatrovníka. Muž dlouhodobě usiloval o rekonstrukci svého bytu a jeho následný pronájem, aby zlepšil svou finanční situaci. NS upozornil, že soudy dostatečně nezkoumaly, zda opatrovník postupoval s péčí řádného hospodáře. Opatrovník podle soudu nemůže zůstávat pasivní; musí aktivně hledat řešení, která odpovídají zájmům a potřebám opatrovaného člověka.
Konec „šikany“: Omezení svéprávnosti není ztrátou důstojnosti
Nejvyšší soud zdůraznil, že omezení svéprávnosti neznamená ztrátu lidské důstojnosti. Opatrovník nemá vůči opatrovanci vystupovat autoritativně, ale jako pomocník. Pokud svévolně odmítá naslouchat přáním opatrovance nebo mu aktivně háže klacky pod nohy při správě jeho majetku, dopouští se postupu, který soudy dříve často přehlížely.
Nejvyšší soud se vyjádřil také k právu na právní pomoc. Zdůraznil, že opatrovník nesmí bezdůvodně odmítnout advokáta, kterého si opatrovaný sám vybral. Pokud se k tomu rozhodne, musí mít pádné důvody, které jsou k prospěchu opatrovaného člověka. Nemůže to udělat jen tak, z vlastního rozmaru.
Rozsudek současně připomíná, že již samotná hrozba střetu zájmů mezi opatrovníkem a opatrovancem může být zákonným důvodem pro jmenování kolizního opatrovníka.
NS: Opatrovník není vládcem života opatrovance
Toto rozhodnutí představuje významné posílení práv osob s omezenou svéprávností. Potvrzuje, že opatrovnictví musí být vykonáváno s respektem k lidské důstojnosti, autonomii a právu na sebeurčení. Verdikt bude mít pravděpodobně významné dopady nejen na činnost veřejných opatrovníků, ale také na to, jak budou soudy napříště kontrolovat ochranu práv zranitelných osob.
Nižší soudy také už nebudou moci jen tak přecházet námitky lidí s omezenou svéprávností vůči jejich opatrovníkům.
