Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti společnosti Saunia, která od státu požaduje náhradu ušlého zisku v souvislosti s opatřeními proti šíření covidu-19. Jde o více než pět milionů korun. Soudy jí náhradu zatím nepřiznaly, protože firma sama nepodala návrh na zrušení konkrétních nezákonných opatření. Podle Ústavního soud to ale není nezbytná podmínka. Jestli Saunia skutečně náhradu získá, soud definitivně nestanovil. Žalobou se bude znovu zabývat Obvodní soud pro Prahu 2.
Firma provozuje sauny od Karlových Varů po Ostravu. Spor o náhradu ušlého zisku se konkrétně týká období mezi 12. dubnem a 30. květnem 2021. Opatření tehdy omezovala setkávání lidí i provoz ve službách nebo na sportovištích. Některá později soudy zrušily jako nezákonná.
Míjení soudců
Obvodní soud žalobu Saunie v roce 2024 zamítl. Verdikt potvrdil Městský soud v Praze i Nejvyšší soud, který se tehdy vymezil proti právnímu názoru ústavních soudců. V jiné věci ÚS totiž už předtím připustil možnost odškodnění žadatelů, kteří se proti opatřením sami aktivně nebránili. Nejvyšší soud ovšem mínil, že ústavní soudci „nesprávně uchopil právní úpravu“ i judikaturu.
Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že náhradu škody způsobené nezákonným mimořádným opatřením mohou požadovat pouze firmy, které se proti opatření v zákonné lhůtě bránily. Pokud firma návrh na zrušení nepodala a ani se nepřipojila k jinému navrhovateli, odškodnění podle Nejvyššího soudu získat nemůže. Platí to i tehdy, pokud měla pro svou pasivitu – alespoň podle svého názoru – omluvitelné důvody.
Ústavní soudkyně Veronika Křesťanová nyní zdůraznila, že nálezy Ústavního soudu jsou závazné. Nelze je ignorovat, případně zohlednit pouze „naoko“, ale fakticky postupovat proti nim. Uvedla, že ÚS postupně judikaturu vymezil dvěma nálezy, nicméně NS znal jen jeden z nich – další verdikt padl až později. „Komunikace mezi Nejvyšším soudem a Ústavním soudem se tedy v tomto ohledu do jisté míry míjela,“ uvedla Křesťanová.
Opatření se měnila příliš rychle
Saunia už dříve uváděla, že se proti opatřením bránila prostřednictvím profesního sdružení a že vzhledem k rychlému vydávání a rušení opatření nešlo reálně podávat žaloby proti každému z nich. Tyto argumenty musí nyní obvodní soud zohlednit a zvážit, zda nejde o „důvody hodné zvláštního zřetele“, kvůli kterým není nutné trvat na samostatném podání návrhu na zrušení mimořádných opatření.
„Uvidíme, jak se k tomu postaví soudy nižšího stupně. Zejména jsme rádi, že ÚS nesouhlasí s názory Nejvyššího soudu a považuje je za formalistické, stejně jako my,“ uvedla právní zástupkyně Saunie Lucie Hrubá.
