Vláda podle prezidenta Petra Pavla ignorovala jeho dopisy, odkládala rozhodnutí a postupovala ve zlé víře. V kompetenční žalobě kvůli summitu NATO proto žádá Ústavní soud nejen o zrušení vládního usnesení, ale i o vydání předběžného opatření, které by mu ještě před rozhodnutím ve věci zajistilo účast v české delegaci a akreditaci na jednání v Ankaře.
Prezident nechce čekat na konečé rozhodnutí Ústavního soudu. Obává se, že než rozhodne, summit NATO už proběhne. Proto žádá předběžné opatření, kterým by soud vládě nařídil, aby s ním už nyní počítala jako s členem české delegace.
Stížnost prezidenta Pavla k Ústavnímu soudu má 27 stran. Sepsat takový dokument trvá obvykle minimálně několik dnů. Je tedy vysoce pravděpodobné, že prezidentovi advokáti ho měli již minimálně částečně předpřipravený „v šuplíku“. Z formulace stížnosti je patrné, že pokud Ústavní soud vyhoví žádosti o předběžné opatření, vyhoví pravděpodobně i stížnosti jako takové. Současné složení Ústavního soudu vznikalo převážně za působení prezidenta Pavla.
Soudci jsou sice nezávislí, ale názorově má soud vždy blíže prezidentovi, který kandidáty navrhoval. Soudcem zpravodajem návrhu je bývalý předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Ten musí pro svůj koncept rozhodnutí získat většinu z 15 členného tělesa. Šámal na soud přišel ještě za funkcčního období prezidenta Miloše Zemana.
Babiš: Směšné chování
Zveřejněný návrh ukazuje, že spor není jen o jednu zahraniční cestu. Prezident jej staví jako střet o samotné vymezení pravomocí hlavy státu v zahraniční a bezpečnostní politice. „Jediným, kdo je podle ústavního pořádku kompetentní rozhodnout o tom, zda se prezident republiky v rámci oficiální delegace České republiky summitu Organizace Severoatlantické smlouvy zúčastní, anebo nikoliv, je toliko prezident republiky samostatně,“ uvádí Pavel v návrhu. Podle informací Respektu stížnost sepsal advokát Pavel Uhl.
Premiér Andrej Babiš (ANO) dnes označil prezidentovo chování za směšné. Pavel podle něj vede kampaň, aby byl znovu zvolen, vztahy to však nezlepší, řekl předseda vlády v rozhovoru na webu Blesk.cz.
Prezident: Vláda mi chce zabránit ve výkonu funkce
Prezident staví žalobu na tvrzení, že vláda si přisvojila pravomoc, která jí podle Ústavy nenáleží. „Jediným, kdo je podle ústavního pořádku kompetentní rozhodnout o tom, zda se prezident republiky v rámci oficiální delegace České republiky summitu Organizace Severoatlantické smlouvy zúčastní, anebo nikoliv, je toliko prezident republiky samostatně,“ uvádí Pavel. Dodává, že pokud se prezident rozhodne svou pravomoc vykonat, „mají ostatní orgány veřejné moci ústavní povinnost nejen této účasti nezabraňovat či ji neztěžovat, ale i aktivně napomoci její řádné realizaci“.
Podle prezidenta vláda postupovala přesně opačně. V návrhu tvrdí, že kabinet i ministr zahraničí deklarovali snahu zabránit jeho účasti na summitu nebo ji alespoň ztížit. Výsledkem je podle něj zásah do samotné podstaty prezidentské funkce. „Jednání vlády a ministra zahraničních věcí (…) tudíž spěje k vyprázdnění prezidentovy ústavní kompetence zastupovat stát navenek,“ píše Pavel. Tento zásah navíc spojuje nejen s pravomocí zastupovat stát navenek, ale také s postavením „přímo volené hlavy státu“ a „vrchního velitele ozbrojených sil“.
Mohlo by vás zajímat
Prezident píše, že ministr zahraničí měl deklarovat, že mu může odepřít akreditaci nejen na summit NATO, ale i na Valné shromáždění OSN, respektive na jednání mezinárodních organizací obecně. Proto Pavel tvrdí, že spor přesahuje jednu cestu do Ankary.
Obvinění z obstrukcí a zlé víry
Mimořádně tvrdě prezident hodnotí dosavadní postup vlády. V návrhu popisuje, že už 8. dubna premiéra písemně informoval o svém záměru zúčastnit se summitu NATO a požádal o potřebnou součinnost. Odpověď podle něj nikdy nepřišla.
Připomíná také sérii vládních usnesení týkajících se zahraničních cest ústavních činitelů, v nichž podle něj jeho účast na summitu nebyla zohledněna, přestože o jeho postoji vláda věděla. Za významný považuje i krok premiéra, který podle návrhu odložil rozhodnutí o složení delegace až na 22. června, tedy jen několik dní před termínem potřebným pro registraci účastníků summitu.
V této souvislosti prezident hovoří o obstrukcích. V jedné z nejtvrdších pasáží návrhu dokonce uvádí, že vydání předběžného opatření odůvodňuje i tím, že „dosavadní postup vlády byl podniknut ve zlé víře“. Je to opak právnického obratu v dobré víře. Prezident naznačuje, že vláda podle něj neusilovala o nalezení řešení sporu, ale svými kroky od počátku směřovala k tomu, aby jeho účast na summitu znemožnila nebo zkomplikovala.
Pavel přímo píše, že předběžné opatření by nebylo žádným soudním aktivismem, protože by pouze zachovalo dosavadní ústavní praxi. Prezidenti totiž vždy na summity NATO až na výjimky jezdili.
Zákon o ÚS pro kompetenční spory výslovně neupravuje možnost předběžného opatření. Prezident se ale v návrhu obsáhle snaží prokázat, že tato možnost existuje a že lze podpůrně použít občanský soudní řád.
Chce zásah Ústavního soudu ještě před summitem
Prezident nežádá pouze rozhodnutí ve věci samé. Navrhuje, aby Ústavní soud určil, že o účasti prezidenta na summitu rozhoduje prezident republiky, zrušil vládní usnesení ze dne 22. června a zakázal vládě, ministrovi zahraničí i ministerstvu zahraničí výkon této pravomoci blokovat nebo komplikovat. Současně chce, aby soud těmto orgánům přikázal poskytnout potřebnou součinnost.
Ještě významnější je však další požadavek. Pavel žádá vydání předběžného opatření, kterým by Ústavní soud ještě před rozhodnutím ve věci samé nařídil vládě oznámit NATO, že je součástí české delegace, zajistit mu akreditaci a zdržet se kroků, které by jeho účast komplikovaly.
Argumentuje tím, že summit se uskuteční už 7. a 8. července a bez okamžitého zásahu by případné pozdější vítězství u Ústavního soudu mohlo být bez praktického významu.
