Technické vzdělávání u nás se dostává do nové fáze. Už nejde jen o to, kolik studentů vysoké školy přijmou. Hlavním se stává, jestli se podaří talentované mladé lidi získat včas – tedy ještě předtím, než si vyberou svoji profesní cestu. Právě na to se během konference Právo a vzdělání pořádané Českou justicí a Ekonomickým deníkem na Technické univerzitě v Liberci zaměřila Markéta Vršecká, vedoucí skupiny linkových technologií, elektronického boje a radiolokace Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany.
Diskuse na konferenci v Liberci ukázala, že problém technického vzdělávání už dávno nesouvisí jen se školstvím. Podle vystupujících zasahuje konkurenceschopnost českého průmyslu, technologický vývoj i bezpečnost státu. Právě proto se debata stále častěji přesouvá i ke středním školám, vojenským lyceím a způsobu, jakým stát pracuje s technickými talenty už během dospívání.
Na konferenci opakovaně zaznívalo, že Evropa postupně ztrácí technický náskok a že bez hlubší spolupráce škol, výzkumu, průmyslu a bezpečnostních institucí bude stále obtížnější držet krok s technologickým vývojem ve světě.
Nový typ škol jako cesta k technickým talentům
Markéta Vršecká během debaty upozornila, že technické obory čelí zásadnímu problému: nejlepší studenti často míří jinam. Školy je oslovují příliš pozdě. Podle ní už nestačí čekat, až se mladí lidé sami rozhodnou pro technické vzdělávání během podávání přihlášek na vysoké školy. Univerzity i stát musí mnohem aktivněji pracovat se středoškolským prostředím a studentům včas ukazovat, co konkrétní technické obory nabízejí.
Právě zde podle ní vzniká prostor pro vojenská lycea a modernější pojetí vojenských středních škol, které nebudou fungovat pouze jako příprava pro armádu, ale i jako prostředí pro rozvoj technických kompetencí.
Vršecká zdůraznila, že armáda dnes nehledá pouze formální absolventy, ale kvalitně připravené lidi schopné pracovat s moderními technologiemi, analytikou, elektronikou nebo systémy digitální komunikace. „Otázkou je, nakolik jsou opravdu kvalitní,“ uvedla během debaty při hodnocení současného systému přípravy studentů.
Podle ní se dnes nejlepší studenti často automaticky orientují na gymnázia, aniž by dostali možnost detailněji poznat technické a bezpečnostní obory. „Snažíme se jim představit naši školu, co to potom dále znamená za obor i prakticky. Snažíme si je přitáhnout už vlastně během studia na střední škole,“ popsala.
Právě tento moment se stal jedním z klíčových témat celé konference: boj o technické talenty začíná výrazně dříve než na univerzitě.
Technické vzdělávání už není oddělené od bezpečnosti
Na vystoupení Markéty Vršecké navázal ředitel Sekce komunikačních a informačních systémů ministerstva obrany brigádní generál Petr Šnajdárek, který debatu rozšířil o bezpečnostní rozměr technologického vzdělávání. Podle něj armáda prochází zásadní technologickou proměnou, která vyžaduje úplně nový typ odborníků. Nestačí už klasické vojenské profese – stále důležitější roli získávají specialisté na umělou inteligenci, datovou analytiku, elektronický boj, automatizaci nebo robotické systémy.
Právě proto podle něj armáda potřebuje mnohem těsnější spolupráci se školami a výzkumnými institucemi.
Šnajdárek zároveň upozornil, že hranice mezi civilním a vojenským technologickým světem se rychle stírají. Technologie vznikající v průmyslu nebo zemědělství se dnes podle něj velmi rychle přelévají i do obranného sektoru. Jako příklad uvedl moderní zemědělskou techniku využívající autonomní řízení a prvky umělé inteligence. „My se často posmíváme tomu, že kombajny už mají umělou inteligenci a řízení a podobně. Ale teď si to přeneste do našich technologií,“ uvedl.
Mohlo by vás zajímat
Právě podobné propojení civilního a obranného technologického světa podle něj ukazuje, proč už technické vzdělávání nelze oddělovat od otázky bezpečnosti státu.
Střední školy jako první kontakt s technologiemi
Jedním z nejdůležitějších motivů celé diskuse se stala otázka, kdy vlastně začíná budování vztahu mladých lidí k technickým oborům.
Podle Markéty Vršecké přichází český vzdělávací systém často pozdě. Studenti už mají ve chvíli podávání přihlášek na vysokou školu vytvořenou poměrně pevnou představu o své budoucnosti a technické obory se k nim mnohdy vůbec nedostanou. I proto armáda podporuje vznik a modernizaci vojenských lyceí, která studentům nabídnou první intenzivní kontakt s technologiemi, bezpečnostní problematikou i praktickými aplikacemi technických oborů. Nejde přitom pouze o klasickou vojenskou přípravu. Na konferenci zaznělo, že moderní vojenské školství stále více staví na technologiích, analytickém myšlení a práci s moderními systémy.
Vršecká upozornila, že mladá generace dnes zároveň potřebuje vidět konkrétní smysl studia a jeho praktický dopad. Právě propojení škol s reálnými projekty, technologiemi a institucemi podle ní výrazně zvyšuje šanci, že studenti u technických oborů zůstanou.
Nestačí jen učit, univerzity musí technologie dostat do praxe
Na problém technologické konkurenceschopnosti upozornil během debaty také proděkan pro vědu, výzkum a vnější vztahy Fakulty strojní Technické univerzity v Liberci Michal Petrů. Podle něj dnes univerzitám nestačí pouze kvalitní výuka. Stále důležitější roli hraje schopnost rychle převádět výzkum do praxe a spolupracovat s průmyslem na konkrétních technologiích a aplikacích. Právě rychlost implementace inovací označil za jednu z největších evropských slabin.
Jeho vystoupení zároveň zapadlo do širší debaty o tom, že technické vzdělávání dnes nelze oddělovat od výzkumu, průmyslu ani státní strategie. Univerzity podle něj musí fungovat jako aktivní součást technologického ekosystému, nikoli pouze jako instituce předávající teoretické znalosti.
Tím se Petrů přirozeně propojil s argumentací Vršecké i Šnajdárka, podle nichž bude budoucnost technických oborů stát především na rychlém propojení školství, vývoje a praxe.
Armáda nechce jen absolventy. Chce partnery
Významným momentem debaty se stala i proměna pohledu armády na spolupráci s univerzitami. Petr Šnajdárek opakovaně zdůraznil, že ministerstvo obrany už nechce vystupovat pouze jako pasivní příjemce hotových technologií nebo absolventů. „Musíme ty technologie nejen kupovat, ale i chápat a spoluvytvářet,“ uvedl. Právě zde se podle něj propojují univerzity, výzkumné týmy, průmysl i armáda do jednoho systému, který musí rychle reagovat na technologické změny.
Šnajdárek zároveň upozornil, že Evropa má podle něj dostatek nápadů i výzkumných kapacit, ale dlouhodobě selhává v rychlé implementaci inovací. Technologie se podle něj často „zaseknou“ mezi institucemi, administrativou a pomalými procesy, zatímco konkurence ve světě postupuje výrazně rychleji.
I proto armáda podle něj hledá mnohem užší vazby na školy a výzkumná pracoviště už během vzdělávání studentů.
Univerzity mění způsob, jak studenty oslovují
Markéta Vršecká během konference zároveň naznačila, že univerzity budou muset změnit i způsob komunikace se studenty. Nestačí podle ní pouze nabízet studijní programy. Školy musí studentům srozumitelně vysvětlovat, co jim jednotlivé obory přinesou v praxi, jaké technologie budou používat a kde najdou uplatnění.
Právě zde se její pohled propojil s širší debatou o ztrátě prestiže technického vzdělávání v Evropě. Většina řečníků upozorňovala, že technické obory dnes často nedokážou dostatečně „prodat“ vlastní význam, přestože právě na nich stojí budoucí konkurenceschopnost států.
Vršecká přitom nepopisovala problém pouze z pohledu armády. Její vystoupení ukázalo, že stejnou otázku dnes řeší většina technických vysokých škol: jak získat kvalitní studenty v době, kdy mladí lidé mají obrovské množství alternativ.
Vojenská lycea jako součást širší změny
Z vystoupení Markéty Vršecké i Petra Šnajdárka bylo patrné, že vojenská lycea nevnímají jako izolovaný školský projekt. Mají tvořit součást širší proměny technického vzdělávání, které se mnohem více propojí s praxí, technologickým vývojem i bezpečnostními potřebami státu.
Konference České justice a Ekonomického deníku v Liberci zároveň ukázala, že podobné změny neřeší jen Univerzita obrany, ale i další české technické vysoké školy a výzkumné instituce.
Společným tématem celé debaty se stala otázka, jak vrátit technickým oborům prestiž a jak znovu vybudovat systém, který dokáže vychovávat odborníky schopné obstát v rychle se měnícím technologickém světě. Bez toho podle vystupujících hrozí, že Evropa postupně ztratí schopnost technologie nejen vyrábět, ale i strategicky ovládat.
