Když úřad odmítá spolupracovat při vyřizování žádosti o informace, může nakonec sám dostat pokutu. Přesně to se stalo Rozhodčímu soudu při Hospodářské a Agrární komoře, který nechtěl předložit spis potřebný pro rozhodnutí o odvolání. Městský soud v Praze nyní potvrdil, že Úřad pro ochranu osobních údajů zvolil mimořádný, ale zákonný postup.
Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře si za svůj tvrdošíjný přístup k povinnostem podle informačního zákona vysloužil mimořádný zásah od Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), který má chránit soukromí občanů i institucí. Ten sáhl po nástroji, který se běžně nepoužívá a uložil přímo správnímu orgánu pokutu.
Už v roce 2019 rozhodčí soud prohrál u Nejvyššího správního soudu spor o to, jestli je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Šlo o kauzu společnosti Jericho. NSS tehdy dovodil, že rozhodčí soud pod pojem veřejné instituce spadá a je tedy povinným subjektem.
Spis? Nedáme
Z nyní zveřejněného rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 15 A 178/2025 vyplývá, že se svým povinnostem na poli informačního zákona brání dál. Tentokrát rozhodčí soud odmítl předložit nadřízenému orgánu kompletní správní spis včetně požadovaného rozhodčího nálezu.
Mohlo by vás zajímat
Žádost o poskytnutí konkrétního rozhodčího nálezu tento orgán odmítl s odkazem na zákonné výluky související s mlčenlivostí rozhodců a neveřejností rozhodčího řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodčí soud nad sebou nemá odvolací instanci, je k řešení došlých odvolání příslušný úřad pro ochranu osobních údajů. Ten opakovaně rozhodčí soud vyzýval k předložení kompletního spisu včetně samotného nálezu. Když s výzvami neuspěl, přistoupil k sankcím.
Hledání cesty ze slepých uliček
Rozhodčímu soudu vyměřil pořádkovou pokutu 30 tisíc korun za to, že „závažně ztížil postup úřadu v probíhajícím odvolacím řízení“. Pokutu následně potvrdil i v rozkladovém rozhodnutí předseda úřadu. Připustil, že v praxi jde o výjimečný krok, když uvedl, že „se jedná ve správní praxi o ojedinělé řešení“.
Dospěl k němu teleologickým výkladem. „Stanovuje-li právní řád odpovědnost správního orgánu za dokončení odvolacího řízení v kontextu informačního zákona, implikuje stejný právní řád rovněž existenci takových pravomocí, které orgánu umožňují úkol dokončit,“ uvedl šéf ÚOOÚ. Jde tedy o hledání východisek ze slepých uliček informačního zákona, které ještě obstojí v soudním přezkumu.
A tento postup obstál. Povinné subjekty podle informačního zákona vystupují podle soudu ve třech vzájemně se překrývajících rolích. Jako veřejnoprávní entita, jako správní orgán vůči žadateli o informace, případně jako nositel vlastních subjektivních práv. Tyto role existují i v průběhu odvolacího řízení a nelze je podle soudu účelově střídat a oddělovat. Ustanovení o pořádkové pokutě proto lze aplikovat i v postavení správního orgánu prvního stupně.
Personální a kázeňské páky tady chybí
Soud k tomu poznamenal, že u „standardních“ správních orgánů by si podřízený orgán nedovolil neuposlechnout výzvu nadřízené instance už kvůli dozorové, personální a kázeňské pravomoci, kterou nadřízený orgán jinak má. Vůči rozhodčímu soudu ale strážci soukromí takové nástroje nemají. „Rozhodčí soud si je velmi dobře vědom toho, že není běžným správním orgánem a že vůči němu klasické nástroje kázeňského vlivu nelze použít,“ uzavřel městský soud s tím, že pořádková pokuta představuje jedinou dostupnou páku, jak takový specifický subjekt donutit ke spolupráci.
Neobstál ani argument mlčenlivostí rozhodců a neveřejností řízení. Ta je podle soudu vlastní i běžnému správnímu řízení a nebrání poskytnutí konkrétní informace ze spisu podle informačního zákona. Mlčenlivost rozhodců je pak obdobná té, jakou má podle správního řádu každá oprávněná úřední osoba. Ani to však poskytování informací nebrání.
