Z původního koordinátora ochrany evropských hranic se za dvě desetiletí stal mocný orgán, nad jehož fungováním ale chybí dostatečná kontrola. Frontex čelí vážným podezřením z porušování lidských práv na vnějších hranicích Unie, uvedla právnička Laura Salzanová. Současný způsob řízení migrace slouží podle ní jako barometr krize dodržování práva v rámci evropského bloku.
Evropská unie zřídila Frontex v roce 2004, aby koordinoval kontrolu vnějších hranic. Od té doby se pravomoci i zdroje agentury rozšířily, avšak pravidla týkající se její právní odpovědnosti tomuto vývoji neodpovídají. V rozhovoru pro EU Perspectives to prohlásila právní expertka z rakouského Institutu Ludwiga Boltzmanna pro základní a lidská práva Laura Salzanová.
Evropská komise představí svůj návrh reformy koncem října. Především se jedná o posílení počtu pohraničníků, rozšíření pravomocí pro navracení migrantů a monitorování sociálních sítí.
Jak jste se k tématu agentury Frontex vlastně dostala?
Studovala jsem práva a studium jsem dokončila v roce 2016. Už jako teenagerka a později během vysokoškolského studia jsem získávala zkušenosti díky dobrovolnické práci s migranty v rámci skautského oddílu, jehož jsem byla členkou.
V mém životě byly okamžiky, které představovaly jasný předěl – dobu „předtím“ a „potom“. Jedním z nich byl moment, kdy jsem poprvé viděla připlouvat loď do přístavu Messina na Sicílii. Bylo to obrovské plavidlo určené k přepravě lidí z Lampedusy do Messiny a bylo zcela zaplněné. Jako právnička jsem nedokázala pochopit, co se vlastně děje.
Již tehdy jsem pracovala na své diplomové práci z unijního práva. Později jsem v Parmě dokončila magisterské studium práva a přestěhovala se do Bruselu, kde jsem pracovala v Evropském parlamentu pro tehdejší poslankyni Barbaru Spinelliovou, která se věnovala otázkám migrace. Později jsem se rozhodla přestěhovat na Lampedusu.
Byl to další zlomový okamžik. Můj pohled na migraci se změnil a začala jsem pracovat na výzkumném projektu týkajícím se agentury Frontex.
Tragédie v době covidu
Způsobila nějaká konkrétní událost, že se specializujete na agenturu Frontex?
Během pandemie covidu došlo ke katastrofálnímu ztroskotání plavidla se stovkami lidí na palubě, kteří volali o pomoc, ale žádné záchrany se jim nedostalo. Oficiální počet obětí se pohyboval kolem stovky, ačkoli se tehdy hovořilo o mnohem vyšším čísle. Nikdy se to nedozvíme jistě, protože plavidlo se nikdy nenašlo. Události se kvůli nouzovému stavu spojenému s covidem dostalo jen malé pozornosti. Agentura Frontex přitom o situaci měla informace.
Pracovala jsem v organizaci Migration Observatory a po této události jsem vypracovala návrh svého dalšího výzkumu. Odjela jsem do Barcelony studovat otázku odpovědnosti agentury za porušování základních práv. Později jsem rok spolupracovala s poradním fórem při Radě Evropy, který sdružuje odborníky na lidská práva.
Proč EU zřídila agenturu Frontex a co bylo podle vás od počátku špatně?
Agentura Frontex vznikla v roce 2004 a svou činnost zahájila v roce 2005. Zpočátku šlo o agenturu velmi odlišnou od té, kterou známe dnes. Původním cílem bylo vytvoření agentury, která koordinuje orgány odpovědné za kontrolu hranic.
Schengenský systém zahrnuje důkladné kontroly na vnějších hranicích. Považují se za nezbytné pro udržení prostoru svobody, bezpečnosti a práva bez kontrol na vnitřních hranicích. Záměrem bylo vytvoření evropského orgánu, který by činnost národních států koordinoval. Zpočátku Frontex členským státům především poskytoval podporu.
Od roku 2016, kdy Frontex převzal svou současnou roli evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž se problémy staly zřetelnějšími. Agentura se již neomezuje pouze na podporu členských států, ale převzala mnohem výraznější roli. Problém je v nejasném rozdělení odpovědnosti. Výsledkem je velmi složitý systém, ve kterém je obtížné určit, kdo má za konkrétní incident odpovědnost. Máme tedy agenturu, která funguje již 20 let a čelí četným obviněním z porušování základních práv.
Barometr krize právního státu
Co řízení migrace vypovídá o dodržování zásad právního státu v EU?
Řízení migrace v Evropě slouží jako barometr krize právního státu. Nejsou to jen migranti, kdo již není v bezpečí. Aktivisté a nevládní organizace byly prvním terčem útoků a nyní začínáme vidět problémy i pro novináře. To je nepřijatelné. V roce 2025 vynesly evropské soudy první rozsudky, které znovu otevřely otázku odpovědnosti Frontexu.
Co víme o nadcházející reformě Frontexu?
O reformě máme jen velmi málo informací. Víme, že dojde k úpravám pravidel ochrany údajů, zejména pokud jde o to, co je Frontex oprávněn dělat v oblasti výměny údajů a jeho vztahu s Europolem. Mnoho z těchto činností se již provádí, ale zatím nejsou plně pokryty unijním nařízením. Víme také, že by členské státy rády změnily způsob, jakým Frontex funguje mimo Evropskou unii.
To nás přivádí k návratový centrům mimo EU pro osoby, kterým bylo nařízeno opustit evropský blok. Jaká jsou rizika?
Je to velmi citlivá otázka. Frontex by neměl mít povoleno spravovat návratová centra, protože při působení v zahraničí požívá imunity a rámec odpovědnosti je ještě vágnější a méně jasný.
Frontex by neměl mít povoleno působit v zahraničí bez jasného rámce odpovědnosti a odpovídajících mezinárodních dohod.
Co vás na dalším vývoji agentury Frontex nejvíce znepokojuje?
Pravomoci agentury Frontex dalece přesahují otázku migrace. Pokud si Evropská unie chce udržet důvěryhodnost v očích svých občanů, nemůže tolerovat existenci orgánů, které stojí nad zákonem a postrádají minimální míru transparentnosti.
Tuto záležitost je nutné vyřešit co nejdříve, neboť je neslučitelná se zásadami právního státu. Máme příležitost tento problém napravit. Uvidíme, jak se bude dále vyvíjet schvalování nových pravidel pro Frontex. Členské státy mají zájem na posílení této agentury, neboť jim to umožňuje přenést na ni odpovědnost, kterou by jinak nesly samy.
