Útočník Michał O., který v sobotu zabíjel na krakovském hlavním náměstí, byl členem sportovního střeleckého klubu a měl platné zbrojní povolení. Po podobném útoku na pražskou Filozofickou fakultu se v Česku objevily myšlenky, aby sportovní střelci nesměli mít zbraně doma a ukládali je na střelnici nebo u policie.
Do zákona se ale tento nápad nakonec nedostal. Případ z Krakova vysvětluje proč. Depozit by nejspíš držitele, který útok plánoval, nezastavil.
Pasivní člen střeleckého klubu
Útočník v Polsku od roku 2022 trénoval v klubu Świt ve Starachowicích. Sportovní povolení na dlouhé i krátké zbraně získal letos v březnu. Předcházela tomu lékařská i psychologická prohlídka, obojí s kladným výsledkem. Na sebe pak měl registrované dvě zbraně. Jeho otec, rovněž člen klubu, jich měl podle TVP Info registrováno sedmnáct.
Podle vedení spolku tam útočník letos přišel jen třikrát a v srpnu se zúčastnil soutěže. Instruktor na něm nic podezřelého nepozoroval. Klub také odmítl, že by ho cvičil v taktické nebo bojové střelbě.
Mohlo by vás zajímat
Polský ministr vnitra Marcin Kierwiński uvedl, že vyšetřovatelé pracují s hypotézou, že útočník vzal zbraně z rodinného domu. Čí zbraň při útoku použil, zatím ale policie neuvedla.
Povinnou úschovu odmítlo vnitro
Těsně po revoluci nařizoval zákon o zbraních a střelivu povinnost držitelům kulových zbraní, které nesloužily k lovu ani sportu, je odevzdat do úschovy okresní správě Sboru národní bezpečnosti. Sportovní zbraně však byly z povinného depozitu výslovně vyňaty.
Pozdější vládní návrh zákona o zbraních z poloviny devadesátých let počítal s úschovou u okresního ředitelství policie jen pro zakázané zbraně. Majitelé je tak měli možnost prodat třeba do výzbroje armády nebo do zahraničí. Pozdější novely ani nový zákon o zbraních však povinný depozit zbraní neobsahují.
Nejdál se tato idea dostala po útoku na Filozofické fakultě v prosinci 2023. Odbor bezpečnostní politiky ministerstva vnitra ji zařadil do přehledu námětů z veřejné debaty. Současně ale nápad odmítl.
Co by depozit v Krakově změnil
Střelec z Krakova měl vlastní platné povolení. I při povinném depozitu by si tak zbraň mohl kdykoliv legálně vyzvednout s tím, že jde na trénink nebo na soutěž. Přesně na to tuzemské ministerstvo vnitra v roce 2024 upozorňovalo. Povinnost ukládat zbraně na střelnici podle něj nelze stanovovat absolutně, když střelci musí se zbraní cestovat na závody, k prodeji, k servisu, nebo ke kontrole u policie. Kvůli takovým výjimkám by podle ministerstva byla funkčnost tohoto systému „více než sporná“.
A resort upozornil i na opačné riziko. Střelnice by se rázem staly místy s velkou koncentrací zbraní, často daleko od obydlí a hlídanými jen v provozní době. V zemích s povinným depozitem, například v Nizozemsku, pak vykrádání střelnic není nic výjimečného.
Ani povinné členství v klubu podezřelé neodhalí
Část debaty po útoku na Filozofickou fakultu také navrhovala podmínit držení silnějších zbraní členstvím ve střeleckém klubu. Ministerstvo v tom vidělo šanci zajistit „určitou míru sociální kontroly“ nad držiteli. Samo ale přiznalo, že ochota členů hlásit podezřelé chování kolegů bude nejspíš minimální.
Krakov tuto domněnku v praxi ověřil. Michał O. byl členem klubu, prošel psychologickým zkoumáním a v klubu ho znali i přes otce. A u nikoho nevzbudil podezření, co se chystá spáchat.
Ani myslivci koncept společného trezoru nezavrhují
Český zákon o zbraních stanoví, jak mají být zbraně doma zabezpečeny. Do deseti kusů musí ležet v uzamčené ocelové schránce, skříni nebo jiném uzamčeném zařízení. Do 20 kusů je už nutný skříňový trezor, uzamčená místnost nebo samostatný objekt, a v počtu nad 20 se k tomu přidává ještě povinné elektronické zařízení. Pravidla ale míří hlavně proti zlodějům a cizím osobám. Méně řeší situaci, kdy v jedné domácnosti žije více držitelů, kteří ke sbírce mají přístup.
Trezor v takové situaci chrání jen tehdy, pokud k němu druhý člen rodiny nezná kód nebo nemá klíč. Ministerstvo vnitra přitom samo upozorňuje, že omezovat počet zbraní nedává z hlediska prevence útoků smysl. Jeden útočník podle něj reálně použije nanejvýš tři až čtyři zbraně. Otázkou tedy není, kolik zbraní rodina vlastní, ale kdo se k nim může dostat.
Například myslivecká příručka k výkladu nového zákona radí, že klíče ani kódy od trezoru se nesmí svěřovat osobám bez zbrojního oprávnění. Nebrání tak ale nic tomu, aby k trezoru měl přístup jiný člen domácnosti, který příslušné oprávnění má.
