Vláda schválila návrh zákona, který má v krátké době již podruhé přepsat pravidla pro řešení rozvodů. Reaguje tak na kritiku, že podle nyní platných pravidel mohou soudy svěřit dítě nebezpečnému rodiči, přestože existují varovné signály. Jenže ani navrhovaná změna dost možná nevyřeší problém zcela. Senátorka Hana Kordová Marvanová (nestr.) varuje, že novela přehlíží například drogovou závislost nebo násilnou minulost rodičů.
Jak hodnotíte čerstvě schválenou vládní novelu pravidel pro řešení rozvodů?
Jsem ráda, že ministerstvo spravedlnosti uznalo, že se právní úprava pro rozvody musí změnit. Pozitivně kvituji, že téma, které jsme otevřeli senátorskou novelou, konečně začalo rezonovat. I ministr spravedlnosti Jeroným Tejc na tiskové konferenci jasně řekl, že rozvodová novela účinná od letošního ledna má problematická místa. Je nutné ji upravit. Pozitivně hodnotím také to, že se do návrhu konečně vrací téma domácího násilí, které před dvěma lety ze zákona záhadně zmizelo. To se nemělo stát. Souhlasíme rovněž s tím, že při rozhodování o péči o dítě musí být kritériem bezpečí dítěte a jeho názor.
Ministerský návrh je ale zároveň podle nás nedostatečný, protože nepracuje s dalšími riziky, jako jsou drogy nebo násilná trestná činnost. Vezměme si případ Viktorky, kterou otec, jemuž ji soud svěřil do péče, následně zavraždil. Její otec nepáchal domácí násilí, takže právě v tomto případě by ministerská novela nepomohla. Je paradoxní, že právě případ Viktorky přispěl k otevření debaty o novele, ale navrhovaná úprava přitom nepamatuje na jiné vysoce rizikové situace.
Váš senátorský návrh je v tomto ohledu širší a zohledňuje například i drogovou závislost rodiče nebo násilnou trestnou činnost, kterou spáchal v minulosti. Jak byste si představovala další postup?
Za optimální považuji spojit oba návrhy dohromady, respektive ministerský návrh doplnit o naše řešení. Nyní se bude návrhem zabývat Poslanecká sněmovna a my budeme paralelně projednávat náš návrh v Senátu. Bylo by vhodné, aby se oba návrhy nakonec spojily, například ve Sněmovně.
Zmínila jste případ zavražděné tříleté Viktorky. Považujete právě to za hlavní důvod, proč jste se s kolegy senátory a ostatně i vládou rozhodli změnu právní úpravy pro řešení rozvodů po velmi krátkém čase od přijetí posledních změn znovu otevřít?
Není to jenom případ malé Viktorky. Za poslední dva roky vzrostl počet týraných a zneužívaných dětí o 20 procent. Za loňský rok už jde o více než 11 tisíc dětí. Je to tedy vážný problém a je zjevné, že systém celkové sociálně-právní ochrany dětí na tento stav nedokáže správně reagovat. Může to být odpovědnost Orgánů sociálně-právní ochrany dětí, justice, přehlížení rizikových signálů. Každopádně není možné, aby to takto dál pokračovalo. Proto se snažíme i posílit bezpečnost dětí a jejich ochranu před násilím a týráním.
Co podle vás patří k hlavním důvodům, proč současná právní úprava selhává a nedokáže případy rozvodů s rizikovými rodiči řešit správně?
Jsou soudy a soudci, kteří zohledňují domácí násilí a rizika u rodičů. Jsou ale také soudci, kteří to bagatelizují, vůbec se tím nezabývají. Proto by měl zákon jasně uložit soudům, aby se tím zabývaly. Soudci by také měli být vzděláváni, aby dokázali rozpoznat rizika u rodičů, jako je například domácí násilí. Jde o to, aby se nestávalo, že svěří dítě vysoce nebezpečným rodičům a pak dojde k případům, jako byla smrt malé Viktorky. V tomto velmi nešťastném případě otec Viktorku po několika měsících péče zavraždil.
Vládní novela počítá také se zavedením takzvaných případových konferencí, které mají soudcům umožnit konzultovat složité případy s odborníky. Mohou podle vás pomoci?
Samotné konzultace s odborníky samozřejmě vítám. Problém vidím v tom, jak návrh případové konference upravuje. Podle současného znění návrhu by se mohly konat bez účasti samotných účastníků řízení, tedy rodičů, jejich právních zástupců a případně i dětí, v případě že už dokážou vyjádřit svůj názor. Ti by neměli možnost se konference zúčastnit, předkládat návrhy nebo vznášet námitky. Navíc by se ani nedozvěděli, co na konferenci zaznělo a z jakých informací odborníci vycházeli. To podle mě odporuje principům spravedlivého procesu. Účastníci řízení musí mít možnost navrhovat důkazy a vyjadřovat se ke skutečnostem, z nichž soud vychází.
Pokud by se případová konference konala za zavřenými dveřmi, bez zvukového záznamu a bez možnosti účastníků reagovat na její závěry, nebylo by možné její průběh ani řádně přezkoumat. Konferenci by svolával soudce a vybíral by si odborníky, aniž by účastníci měli možnost uplatnit svá procesní práva. To považuji za chybu, kterou je potřeba napravit.
Jak by tedy podle vás měly případové konference správně fungovat?
Můžeme vyjít z pravidel, podle nichž už nyní fungují případové konference na OSPOD. Nedávno jsem se jedné zúčastnila. Nejprve se sešli odborníci a následně jsme mohli přijít my jako zástupci účastníků. Před všemi bylo prezentováno, co se na konferenci řešilo, mohli jsme se k tomu vyjádřit a vznikl společný zápis.
Obdobná pravidla by měla platit i pro konference svolávané soudem. Přínosem může být právě to, že odborníci budou moci společně diskutovat o situaci dítěte, nikoli pouze vypovídat jednotlivě před soudem. To by byl pozitivní posun, musí však být zachován spravedlivý proces a práva účastníků.
K bodům, které naopak nad rámec vládní úpravy řeší vaše senátorská novela, patří úprava svěření dítěte do výlučné péče pouze jednoho z rodičů. Praxe totiž ukazuje, že není zcela jasné, zda a za jakých podmínek ji soudy mohou stanovit a zda musí být vždy spojena s omezením rodičovské odpovědnosti. Jak by to tedy mělo fungovat podle vašeho návrhu?
Jsme jedinou zemí v Evropě, která výlučnou péči de facto neumožňuje. Poslední rozvodová novela zavedla v tomto směru unikátní řešení: výlučnou péči lze stanovit pouze v souvislosti se zásahem do rodičovské odpovědnosti. Před tímto přístupem ale varují odborníci. Také srovnání deseti evropských právních úprav, které provedl Parlamentní institut, ukazuje, že výlučná péče bez takového zásahu je možná, pokud pro ni existují důležité důvody. Není to tedy možnost bez jakéhokoli odůvodnění. Zároveň však by soudy měly mít možnost stanovit ji i bez zásahu do rodičovské odpovědnosti druhého rodiče.
Takový postup představuje menší zásah do práv rodiče. Důvody pro výlučnou péči navíc někdy mohou být na straně dítěte, aniž by je rodič zavinil. Dítě například druhého rodiče z nějakého důvodu odmítá nebo má specifické zdravotní potřeby, například způsobené autismem. I v takových případech může být důležité umožnit výlučnou péči, aniž by soud musel zasahovat do rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. De facto ho tedy penalizovat za něco, co nemohl ovlivnit. Pokud by se k tomu přistupovalo tímto způsobem, hrozí, že by některé české rozsudky nemusely obstát ani před Ústavním soudem, případně před Evropským soudem pro lidská práva. Rodič by se mohl bránit tím, že ho soud nepřiměřeně sankcionuje pouze kvůli důvodům, které leží na straně dítěte.
I ministerstvo se snaží tento problém řešit. Jeho návrh ale počítá s dočasným řešením, kdy se péče na určitou dobu neurčí. Považujete to za dostačující?
Je to krok podobným směrem, ale problémem je právě dočasnost. Pokud má jít například jen o čtrnáct dní nebo měsíc. Nemusí to ale pomoci v situacích, které trvají podstatně déle, k nimž patří třeba zmíněný autismus dítěte. Ministerstvo tedy reaguje na situace, kdy důvody pro úpravu péče vycházejí ze strany dítěte, ale řeší je pouze dočasně. Ministerský návrh úplně nekritizuji, protože jde podobným směrem jako náš. Myslíme si ale, že by se měla zavést možnost výlučné péče ve výjimečných případech, aniž by to automaticky znamenalo zásah do rodičovské odpovědnosti druhého rodiče.
Samozřejmě by se muselo zkoumat, zda pro výlučnou péči existují důvody. Neměla by ale být automaticky spojena se zbavením nebo omezením rodičovské odpovědnosti druhého rodiče. I jeho práva musíme chránit.
Z úst některých odborníků, například advokátů, v poslední době slyšíme, že by bylo vhodné právní úpravu rozvodů přepsat zcela nově od základů. Naopak proti dalším zásahům se staví dětský ombudsman Martin Beneš, protože podle jeho slov celý systém vždy zcela rozkolísají. Na kterou stranu se přikláníte vy?
Nemám žádnou radost z toho, že se občanský zákoník neustále otevírá. Nebýt rozvodové novely, náš návrh by vůbec nevznikl. Přistoupili jsme skutečně jen k dílčím, velmi malým změnám. A osobně si nemyslím, že musíme občanský zákoník zásadně předělávat. Byl schválen v roce 2012 a účinnosti nabyl v roce 2014 s tím, že se do něj nebude zasahovat. Nelíbí se mi proto, když se neustále překopává.
Důležité je ale také to, jak se bude právní úprava uplatňovat v praxi. Pokud se náš senátorský návrh spojí s ministerským, mohl by podle mě postačovat. Nejsem tedy pro celkovou rekodifikaci, ale nemůžeme zůstat pouze u ministerského návrhu. Ten by nezabránil ani situaci, jakou byl případ zavražděné Viktorky.
