Ve věku 78 let zemřel Bohuslav Veselý, signatář Charty 77 a jeden z nejznámějších českých sudičů. Během života sepsal tisíce stížností a žalob, jen k Nejvyššímu správnímu soudu podal 300 kasačních stížností. Poslední z nich řešil soud ještě letos v létě. Po Veselého smrti musel řízení zastavit. Podle předsedy Nejvyššího správního soudu Karla Šimky podobných případů ubývá.
Muž z Čáslavi známý úřadům, státnímu zastupitelství, obecným i vyšším soudům sepsal za život tisíce podání. Stěžoval si všude, všem a na všechno. Za svůj osud přijal sudičství.
Na začátku takového osudu bývá obvykle křivda, ať už skutečná nebo domnělá, se kterou se člověk nedokáže vyrovnat, říká ze své zkušenosti soudce předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.
Spis se přinejmenším ztratil…
V případě Bohuslava Veselého tomu tak bylo doslova. Jeho příběh zveřejnila média už v roce 2007. Tehdy neuspěl s dovoláním u Nejvyššího soudu ve sporu o negativní posudek ke studiu, který mu vystavil národní výbor v Čáslavi v roce 1988. Úřad před 38 lety do stanoviska k jeho přihlášce na střední školu uvedl, že Veselý stále podává „návrhy a stížnosti“. Ke studiu při zaměstnání ho proto nedoporučil.
Na úřady v Čáslavi měl mimořádně spadeno stejně jako na středočeské orgány a justici. Problém mu nečinily podněty na ministerstva či ústavní stížnosti. Ústavní soud například v roce 2015 odmítl jeho stížnost kvůli ztrátě spisu v Čáslavi.
Jak uvedl v žalobě, Městský úřad v Čáslavi „nevedl řádně spis o jeho podání, resp. tento spis záměrně zničil či přinejmenším ztratil“. Za to se neúspěšně domáhal odškodnění ve výši dvou milionů korun.
Veselý skutečně podepsal Chartu 77
Své žaloby a podání rozváděl do různých odkazů a spisových značek a doplňoval tvrzením o perzekuci „podle metodiky Státní bezpečnosti kvůli podpisu Charty 77 v roce 1982“. Ta měla trvat i za současného režimu. Podílet se na ní měly úřady, soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory.
Podle Libri Prohibiti Bohuslav Veselý opravdu signatářem Charty 77 byl. Chartu 77 podepsalo v různých dobách celkem 1445 lidí, z nichž většina zůstala neznámá. Podle strážce odkazu Charty Jiřího Gruntoráda podepsal Bohuslav Veselý Chartu 77 dokonce dvakrát. Jednou v roce 1982 a podruhé kolem roku 1988.
Žaloby byly neprojednatelné
„Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné,“ psali ve stovkách jeho podnětů na hraně srozumitelnosti soudci. Žaloby představovaly zneužití práva. Veselý nikdy nesouhlasil se způsobem vyřízení své věci. Podal další žalobu a vytvořil další případ.
„Tímto postupem není sledována ochrana práv žalobce, nýbrž toliko vydávání dalších rozhodnutí, proti kterým by si žalobce mohl podávat kasační stížnosti a vést tak opět ,spor pro spor´,“ uvedl k tomu Krajský soud v Praze. K tomu Veselý vznesl námitku „systémové podjatosti soudu“.
Soud má řešit, kdo ho navedl
Jeho častý modus operandi byla tzv. sto šestka. Podal žádost a s ní rovnou podle zákona 106 dotaz, jak a kým je vyřizovaná. Prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím vznesl i námitky na katastrální úřad proti „protiprávnímu jednání“ a posunutí hranice svého pozemku v rámci digitalizace.
Žádostí o informaci řešil také v únoru 2023 odbahnění a zaplavení svého sklepa při vypuštění vody a stav kanalizace v Karafiátové ulici. Město v březnu vydalo sdělení, že už v únoru mu zaslalo sdělení.
Informačního zákona se týká také případ jeho poslední odmítnuté kasační stížnosti proti rozhodnutí Středočeského kraje. Ten odmítl jeho žádost o informaci, kdo z Městského úřadu v Čáslavi „proti němu navedl zaměstnance úřadu pana FM“.
Člověk má právní osobnost do smrti
„Člověk má právní osobnost, a tedy i způsobilost mít práva a povinnosti, od narození do smrti, stěžovatel ji svojí smrtí pozbyl,“ napsal v usnesení soudce Nejvyššího správního soudu. Protože právo na informace se váže výlučně na osobu žadatele, nelze v řízení pokračovat z titulu právního nástupnictví, uzavřel případ soud.
Bohuslav Veselý skutečně strávil zbytek života podáváním stížností bez úspěchu, sudičstvím bez konce a zneužitím práva. Odmítal pravidla procesu, zaměňoval spravedlnost, zákon, logiku rozhodnutí a svoje představy. Může to být směšné nebo vyvolávat rozhořčení, ale historie je plná poražených.
Justice se s tím musí lidsky vypořádat
Jestliže ho tisk v roce 2007 označil za jednoho z největších stěžovatelů v republice, dnes už to neplatí. Česká justice už dříve informovala o muži, který vedl 1 500 řízení a 500krát požádal o Českou advokátní komoru právní pomoc. Nebo o další osobě, která podala 400 stejných žalob na české soudce a „vyrobil“ tím 860 soudních řízení.
Přesto se podle předsedy Nejvyššího správního soudu Karla Šimky míra kverulantství, tedy podávání nesmyslných a opakovaných žalob, snižuje. Každý soud ale má takové své „stálé klienty“. „Je úkolem justice se s tímto jevem lidsky vypořádat a justice tak činí,“ uvedl předseda Nejvyššího správního soudu.
