Justice vymezila pravidla, jak naložit s elektronickým podáním odeslaným doslova na poslední chvíli. Řešila případ e-mailu s odvoláním, který byl sice odeslán před koncem lhůty, k příjemci se však dostal až po jejím uplynutí.

Advokát příslušné podání podepsané uznávaným elektronickým podpisem odeslal na e-mail Okresního soudu v Sokolově čtyři minuty před půlnocí. Sedm minut nato, v 0:03 mu přišlo automatické potvrzení o doručení podání. Podle něj bylo odvolání doručené v 00:00:57, tedy necelou minutu po konci lhůty.

Obhájce se ten samý den obrátil na poskytovatele e-mailových služeb, společnost Forpsi. Ta mu sdělila, že zpráva dorazila na cílový server Ministerstva spravedlnosti ve 23:56. Výpis z logu advokát hned poslal okresnímu soudu.

Opožděné, odmítli odvolání krajští soudci

Krajský soud v Plzni přesto odvolání odmítl jako opožděné. Vycházel jen z času v potvrzení justice a opřel se o stanovisko pléna Ústavního soudu z roku 2021 (Pl. ÚS-st. 53/21). Podle něj se včasnost e-mailového podání posuzuje podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, a ne kdy ho podatel odešle. E-mail na rozdíl od pošty nebo datové schránky totiž nemá „privilegované“ postavení, se kterým by se lhůta zachovala už odesláním.

Výpisem z logu ani tvrzením, že zpráva dorazila na státní server ještě před půlnocí, se krajský soud nezabýval.

V ústavní stížnosti advokát namítl, že zhruba pětiminutové zpoždění vzniklo až při technickém zpracování zprávy uvnitř justičního systému. To podle něj nemůže jít stěžovatelce k tíži.

Ze stanoviska si vybrali jen půlku

Druhý senát Ústavního soudu ve složení Jiří Přibáň, Martin Smolek a soudce zpravodaj Pavel Šámal dal v usnesení č.j. II. ÚS 2784/26 stěžovatelce za pravdu. Plenární stanovisko přitom nijak nezpochybňuje. Krajský soud z něj ale vzal jen polovinu.

Plénum totiž v roce 2021 výslovně řeklo, co se dojitím e-mailu rozumí. Je to okamžik, „kdy bylo podání detekováno na prvním e-mailovém serveru, za který nese odpovědnost stát“. Od té chvíle podle něj „účastník řízení nemůže ovlivnit další osud svého podání“. Prvním takovým serverem bude typicky server Ministerstva spravedlnosti. Soud má podle stanoviska povinnost „učinit příslušné kroky směřující k zjištění přesného okamžiku předání“.

Procesní cynismus

To plzeňský soud neudělal. Podle nálezu se tvrzením stěžovatelky „blíže nezabýval, nepřihlédl ke stěžovatelkou předloženému důkazu o okamžiku doručení odvolání na cílový server Ministerstva spravedlnosti, ani za dané sporné situace neučinil příslušné kroky směřující ke zjištění přesného okamžiku doručení“. Svůj postup navíc nijak neodůvodnil. „Za daných okolností nelze takový postup krajského soudu z ústavněprávního hlediska akceptovat,“ uzavřel Ústavní soud.

Senát připomněl i judikaturu štrasburského soudu. Lhůty a formality mají zajišťovat právní jistotu a rovnost zbraní. Přepjatý formalismus, který nález označuje i jako „procesní cynismus“, je ale podle něj v rozporu s požadavkem efektivního přístupu k soudu.

Vyhráno ještě nemá

Ústavní soud v nálezu netvrdí, že odvolání bylo podáno včas. Konstatoval jen, že „podle dosavadních skutkových zjištění nelze vyloučit, že stěžovatelka podala odvolání včas“. Usnesení krajského soudu kvůli porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zrušil a věc se do Plzně vrací. Krajský soud bude muset zjistit, kdy zpráva skutečně dorazila na server ministerstva.

Pro advokáty z nálezu plyne, že čas v potvrzení justice nemusí být posledním slovem. Pokud mají důkaz, že zpráva dorazila na státní server dřív, soud ho nesmí přejít. Riziko e-mailu odeslaného na poslední chvíli ale zůstává na nich: co dojde na server ministerstva po půlnoci, je opožděné.