Zástupci společnosti AVE CZ u soudu odmítli obžalobu, podle níž firma úmyslně krátila povinné poplatky za ukládání odpadu na skládkách v Čáslavi, Benátkách nad Jizerou, Mšeně a Hořovicích. Tvrzení obžaloby označili za účelové s tím, že má pouze vytvářet dojem závažného hospodářského deliktu.
Společnost AVE CZ podle nich jednala v přesvědčení, že postupuje v souladu se zákonem, na základě platných státních povolení a pod pravidelným dohledem úřadů. Státní zástupce vyčíslil způsobenou škodu na 940 milionů korun a pro firmu požaduje peněžitý trest přesahující miliardu korun.
Žalobce: Odpad vykazovali jako konstrukční materiál
Státní zástupce Zdeněk Matula tvrdí, že AVE CZ páchala trestnou činnost v letech 2016 až 2020 na čtyřech provozovaných skládkách. V hlášeních podle něj vytvořila podvodnou konstrukci. Odpad nevykazovala jako uložený, nýbrž jako materiál využitý k technickému zabezpečení a budování skládky, který poplatkům nepodléhá. Zákonný poplatek proto nevybírala ani od původců odpadu, čímž podle žalobce získala neoprávněnou konkurenční výhodu, neboť nabízela výrazně nižší ceny než ostatní firmy na trhu.
Matula poukázal také na konkrétní případy zakrývání skutečné povahy odpadu, které podle něj zachytilo policejní sledování. Uvedl, že v Čáslavi firma ukládala do připravených jam bez jakékoliv úpravy sudy, z nichž unikaly kapaliny. V jednom případě došlo k výbuchu a zahoření. Podobně se podle něj i v Benátkách nad Jizerou na skládku dostal nebezpečný odpad neodpovídající deklarovanému označení. Ten byl následně vykázán jako materiál k technickému zabezpečení.
Trest přes miliardu, zákaz činnosti ale ne
Státní zástupce uvedl, že k navrženému trestu v rozmezí 1,2 až 1,3 miliardy korun dospěl na základě závažnosti jednání i majetkových poměrů firmy. „Zohlednil jsem i fakt, že současně nenavrhuji trest zákazu činnosti, protože se domnívám, že by měl dopad nejen na obžalovanou společnost, ale i na skládky a obce, které na ně spoléhají,“ podotkl.
Společnost AVE CZ odpadové hospodářství uvádí, že obsluhuje přes dva miliony obyvatel a více než 38 tisíc živnostníků i průmyslových podniků. Podíly ve firmě drží podnikatelé Daniel Křetínský a Karel Pražák. V soudním řízení se společnost hájí mimo jiné tím, že výklad tehdejší odpadové legislativy nebyl jednoznačný.
Obhajoba: Postupovali jsme podle platných povolení
„I kdyby došlo k pochybení, rozhodně nešlo o pochybení úmyslné. Obžalovaná jednala v důvodném přesvědčení, že postupuje správně a v souladu se zákonem,“ zdůraznil u Krajského soudu v Praze obhájce Lukáš Duffek. Dodal, že v letech 2016 až 2020 nebyla výkladová praxe sjednocená. Závazné stanovisko přinesl Nejvyšší správní soud až po několika letech.
„Způsob nakládání s odpady, který obžaloba označuje za trestný čin, byl po celou dobu zákonem umožněn a výslovně povolen v integrovaných povoleních všech čtyř dotčených skládek. Krajský úřad při kontrolách konstatoval, že společnost postupuje v souladu s podmínkami těchto povolení. Žádné z nich nebylo v rozhodném období změněno ani odebráno,“ uvedl Duffek s tím, že se firma neobohatila, protože poplatky od zákazníků nevybírala.
„Obžalovaná se necítí být vinna. Nesouhlasí s popisem skutku v obžalobě, protože neodpovídá skutečnému průběhu událostí. Nesouhlasí s právní kvalifikací skutku. Jednání nenaplňuje znaky žádného trestného činu,“ shrnul obhájce. Zpochybnil rovněž fakt, že stíhání čelí výhradně právnická osoba: „Obžaloba nemá nejmenší tušení, kdo tedy měl na straně AVE tu konspiraci vymyslet. No nikdo ji nevymyslel, protože to nebyla konspirace. Orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo zjistit jedinou konkrétní osobu, natož prokázat, že jednala úmyslně.“
Klíčové důkazy ze sledování i spory o miliardy
Matula řekl, že vedení firmy využilo práva nevypovídat. Nevyloučil však, že konkrétní odpovědné osoby vyplynou z dokazování u soudu. Obžaloba navrhla výslech desítek svědků z řad zaměstnanců firmy, obsluhy skládek i představitelů samospráv. Zásadním důkazem jsou podle žalobce videozáznamy ze sledování z roku 2020 pořízené v jiné trestní věci: „Přesně zachycují modus operandi. Měli jsme možnost srovnat záběry s následným způsobem vykazování, takže se ukázala rozporuplnost mezi tím, co vykazovali, a tím, jak s odpadem skutečně nakládali.“
Obžalobu odmítl také zmocněnec společnosti a ředitel jejího právního oddělení Miloš Jiřík. Před soudem popsal technologický provoz zařízení. Podezření ze systematického spiknutí označil za neopodstatněné: „Veškeré nakládání s odpady bylo transparentně vykazováno, evidenční stav odpovídal faktickému.“
Poplatky za ukládání odpadu tvoří příjem obcí, na jejichž území se skládky nacházejí. V případě nebezpečného odpadu směřují do Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Podle obžaloby vznikla Čáslavi škoda 614 milionů, Benátkám nad Jizerou 291 milionů, Hořovicím 18 milionů a Mšenu 14 milionů korun.
Samosprávy na odvody opakovaně upozorňovaly a v trestním řízení nárokují náhradu škody v celkové výši přes 1,4 miliardy korun (Čáslav 976 milionů, Benátky 436 milionů, Hořovice 33 milionů a Mšeno 16 milionů korun). SFŽP požaduje dalších 2,3 miliardy korun. AVE CZ tyto nároky označuje za neoprávněné a v případě fondu, Čáslavi a Mšena rovněž za promlčené.
