Exekutorská komora varuje před dalším přesunem pravomocí vymáhat pohledávky státu na finanční či celní správu. Povede to podle ní ke snížení efektivity. Změnu od roku 2028 připravuje vláda. Proti zásahu do fungujícího systému se staví i představitelé justice. Zaznělo to na výroční konferenci Exekutorské komory.
Prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík varuje před návratem do 90. let, kdy byla vymahatelnost práva nízká. „Za posledních 25 let bylo vedeno přes 12 milionu exekucí, úspěšným vymožením skončilo 4,15 milionu případů, tedy bezmála ve 44 % vymožených exekucí,“ vypočítává.
Pro stát to znamená, že díky soudním exekutorům nemusí financovat rozsáhlou agendu personálně odpovídající přibližně dvěma krajským soudům. „Měl by platit princip, aby náklady exekucí nesl ten, kdo povinnost porušil, ne daňový poplatník,“ dodal.
Spor o úspěšnost
Podle propočtu Komory ve srovnání s tím má celní správa při vymáhání úspěšnost kolem 3 procent. Ministerstvo financí však tyto kalkulace odmítá. Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc proto volá po důkladnější analýze. „Čísla rozhodnou. V návrzích zůstává možnost využití soudních exekutorů, není tam zakotvena povinnost jít jen jednou cestou. Zdravotní pojišťovny si budou moci vybrat,“ reagoval šéf resortu justice. Podle něj představuje samotné vymáhání jen jednu část problému. Další je správa pohledávek a u ní je dobře, že se jí stát snaží centralizovat.
Soudci vyzývají k obezřetnosti
Před unáhlenými změnami varují i soudci. „Když je stát hodný medvídek, kterého se nebojíte, tak neplatíte, a systém nefunguje dobře,“ říká předseda Nejvyššího správního soudu Karel Šimka. Stát by se podle něj měl poučit z 90. let.
„Exekutor je procesně nezávislá strana mezi oprávněným a povinným, ale ekonomicky je to agent oprávněného, který vymáhá, co má být vymoženo. Tedy soukromý podnikatel, který je ekonomicky motivován, aby uspěl v práci, kterou dělá nejlépe,“ vysvětluje důvody, proč by do systému nezasahoval.
Podobnou zkušenost přidává i Libor Vávra, soudce a bývalý předseda Městského soudu v Praze. Podle něj byl soudní exekutor krokem ke spravedlivějšímu systému výkonu práva. „Když jsem byl předsedou městského soudu, vypsali jsme výběrové řízení, aby i naše pohledávky vymáhal soudní exekutor a ne státní instituce. Stát musí na své úředníky najmout další úředníky, kteří je řídí, odvolávají a kontrolují. Vytváří se mechanismus, který funguje vedle vymáhání a zaměstnává stát sebou samým,“ doplňuje.
Zkušenosti z Evropy
Šéf Mezinárodní unie soudních exekutorů Marc Schmitz je přesvědčený, že stát a exekutoři si nemají konkurovat, ale mají být partnery. „Exekutor je nepopulární profese v každé zemi. V Belgii jsme jediní, kdo může vykonatelná rozhodnutí vymáhat. Vedle toho v Bulharsku funguje duální systém. Věřitelé si mohou vybírat. A přesto v 90 % případů si vyberou soukromé exekutory. Protože jejich úspěšnost je významně vyšší,“ říká.
Profese exekutora neláká
Mlynarčík upozorňuje také na to, že počet exekutorských úřadů setrvale klesá a noví zájemci se do této profese nehrnou. Aktuálně se vymáhání pohledávek věnuje 140 úřadů, které zaměstnávají více než 300 právníků a dalších 2500 odborných pracovníků. „Zpřísňují se podmínky, zmenšuje se porce práce. Chceme-li službu zachovat, potřebujeme férová pravidla, důvěru veřejnosti a podmínky, v nichž má smysl tuto práci vykonávat,“ uvedl.
Ministr Tejc to považuje za přirozený vývoj. „Systém je nastaven tak, že je vyvážený, svázán metodicky, zákonem i kontrolou. Do značné míry je pochopitelné, že za těch přísných podmínek a s konkurencí mezi exekutory, není jednoduché začít vytvářet nový úřad od začátku,“ dodal. Ministr chce do konce volebního období předložit legislativní úpravy, které by práci exekutorů mohly změnit. Ve hře je prý i možnost na ně převést nové kompetence.
