Soudy definitivně potvrdily, že sahat cizím dospívajícím dívkám na vlasy ve vlaku není jen nezdvořilost, ale i přestupek. Vzaly tak invalidnímu důchodci šanci na to, aby se vyhnul pokutě.
Případ muže středního věku, který ve vlaku z Brna do Náměště nad Oslavou sahal neznámé dívce na vlasy a rameno a pochválil jí účes, Česká justice sledovala už ve fázi řízení před krajským soudem. Správní žalobou se muž bránil pokutě 3500 korun. Tvrdil, že šlo o gesto sympatie a že se „nic nestalo“. Nejvyšší správní soud ale nyní potvrdil, že nevyžádaný dotek neznámého dospělého na nezletilém dítěti nelze bagatelizovat.
Byl pátek 22. března 2024, krátce před šestou večer. Vlak projížděl úsekem mezi Ostopovicemi a Střelicemi. Dvě dospívající kamarádky seděly vedle sebe, když se k jedné z nich zezadu natáhla ruka. Muž, kterého dívky neznaly, jedné z nich sahal na vlasy a rameno. Podle výroku přestupkového rozhodnutí jí přitom řekl: „to je ale pěkný copánek“ a dodal, že se mu copánek líbí. Podle pozdější výpovědi na policii se měl ještě zeptat: „Proč uhýbáš?“
Tři týdny ticha, pak Instagram
Dívky o této epizodě z vlaku zprvu mlčely. Zlom přišel až o několik týdnů později, kdy kamarádka a po ní i poškozená narazily na síti Instagram na příspěvek, díky kterému muže poznaly a spojily s tím, co zažily ve vlaku. Policii věc oznámily 12. dubna 2024.
Případ převzal Městský úřad Šlapanice. Jeho příkaz, kterým muže potrestal, krajský úřad zrušil, protože skutkový stav nebyl náležitě zjištěn. Úřad proto nařídil ústní jednání a obě dívky vyslechl. Při výpovědích plakaly.
V červnu pak úřad muže uznal vinným z přestupku proti občanskému soužití, konkrétně z „jiného hrubého jednání“ podle zákona o některých přestupcích. Uložil mu pokutu 3500 korun a náklady řízení 2500 korun. Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutí v podstatě potvrdil, z výroku pouze škrtl slovo „spěšného“ u označení vlaku.
Jemně a citlivě
Muž se bránil žalobou. Tu brněnský krajský soud zamítl. Následovala kasační stížnost a šest jejích doplnění. Jeho argumenty jsou samy o sobě výmluvné. Dotyk v dobrém úmyslu je podle něj „gestem sympatie“, nikoli přestupkem. Celá situace byla nedorozuměním, nikdo nebyl poškozen a úřady by se podle něj takovým „nesmyslem“ neměly vůbec zabývat. Rozhodnutí prý ovlivnilo i to, že dívky při výpovědi plakaly a úřední osoba jako žena je litovala. Celé řízení mělo být motivováno snahou obohatit obecní rozpočet.
Muž zpochybňoval i detaily, na kterých rozhodnuti stálo. Proč dívky seděly vedle sebe a ne naproti sobě? Proč ve vlaku nebyla kupé a skutek neoznámil nikdo jiný? Nebo proč se dívky neprokázaly jízdenkou označenou průvodčím, že jely právě tímto spojem?
Klíčovou roli však sehrála věta, kterou muž pronesl, když se ho ptali, proč dívka skutek oznámila. Odpověděl: „jemně jsem se dotknul, jemně a citlivě.“ Podle něj šlo jen o obecné vyjádření. Soud to ale odmítl. „Stěží si lze představit, že by se jednalo o obecné vyjádření. Naopak je zcela zřejmé, že se jedná o vyjádření, kterým se stěžovatel snažil bagatelizovat uvedený skutek,“ uvedl v rozhodnutí sp. zn. 4 As 95/2026 senát předsedy Aleše Roztočila.
Kde končí nevhodnost
Kauzu tak provázelo poměřování, zda dotek na vlasech a rameni vůbec dosahuje intenzity přestupku. Judikatura Nejvyššího správního soudu rozlišuje mezi jednáním hrubým a jednáním pouze nevhodným, tedy porušujícím pravidla slušnosti či zdvořilosti. Za hrubé jednání soudy dosud považovaly například vytlačování člověka autem, chycení za klopy bundy u krku, úder pěstí nebo vulgární urážky.
Tichý dotek se do této řady na první pohled nehodí. Kasační soud to ale viděl jinak: „Jednání, kterým se neznámá dospělá osoba nevyžádaným způsobem na veřejnosti zezadu dotýká nezletilého dítěte, lze zcela jistě považovat za jiné hrubé jednání narušující občanské soužití,“ uvedli soudci jednoznačně.
Podstatný byl podle soudu kontext, tedy nevyžádané dotyky muže středního věku vůči nezletilé dospívající dívce. „Za těchto okolností je zcela pochopitelné, že jednání stěžovatele v poškozené vyvolalo strach. Na tom by nic neměnilo ani to, kdyby soud přijal tvrzení stěžovatele, že se tak mělo stát ‚v dobrém úmyslu’,“ píše se v odůvodnění.
Slzy nejsou manipulace
Soud se vymezil i proti tomu, jak muž interpretoval slzy dívek u výslechu. Pláč podle soudu byl „projev emocí, který je zcela přiměřený věku obou osob i situaci, ve které se nacházely“. Dívky při výpovědích znovu popisovaly zážitek, který v nich zanechal negativní vzpomínky. „Tím spíše tak nelze přisvědčit bagatelizaci ze strany stěžovatele, že jde o bezvýznamné okolnosti či že se snad ‚nic nestalo’,“ dodal soud.
Námitku, že úřednici jako ženu pláč ovlivnil, kasační soud věcně neposuzoval. Muž ji totiž poprvé vznesl až v kasační stížnosti, ne v žalobě, a proto byla nepřípustná.
Jízdenka, kterou nešlo označit
Rozboru pochybností o věrohodnosti se soud věnoval zevrubně. Výpovědi obou byly podle něj po celou dobu shodné a konzistentní, zatímco verze muže se během řízení měnila. Drobné odchylky, například že dívky na úřadě už nezopakovaly větu „Proč uhýbáš?“ jsou podle soudu po více než roce od sepsání policejního protokolu pochopitelné.
Námitka chybějící označené jízdenky padla na prozaickém detailu. Poškozená měla čtvrtletní jízdenku, kterou průvodčí označit ani nemohl. Čas jízdy, který dívka uvedla už při oznámení, odpovídal jízdnímu řádu ve spisu. A k nesprávné barvě vlasů soud poznamenal, že námitka přišla pozdě, a navíc lze barvu vlasů „poměrně snadno i změnit“.
Symbolická pokuta jako protiargument
Tvrzení, že úřad chtěl hlavně vybrat peníze do obecní kasy, soud odmítl s odkazem na samotnou výši trestu. Za tento přestupek bylo možné uložit až 20 000 korun, úřad požadoval 3500 Kč. „Pokud by správní orgán prvního stupně skutečně byl motivován především snahou o obohacení obecního rozpočtu, jistě by se snažil uložit co nejvyšší pokutu, nikoliv pokutu ve spíše symbolické výši,“ uvádí odůvodnění.
Kasační stížnost proto soud zamítl. Přestupce byl pro nemajetnost osvobozen od soudních poplatků a soud mu ustanovil i advokátku. Její odměnu za kasační řízení, 10 140 korun, zaplatí stát. Částka tak sama o sobě převyšuje pokutu i náklady přestupkového řízení dohromady.
