Podle aktuálního rozsudku Nejvyššího správního soudu nemají soudy povinnost shromažďovat a poskytovat informace o tom, zda jsou soudci svobodnými zednáři. Příslušnost k zednářům nelze srovnávat s členstvím v předlistopadové komunistické straně, které se u soudců eviduje a zveřejňuje. Spor se týkal čtyř soudců Ústavního soudu.

Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil starší rozhodnutí Městského soudu v Praze. V odůvodnění připomněl, že KSČ byla zákonem výslovně označena za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci a že měla před rokem 1989 v Československu mocenský monopol. „Její činnost nebyla předmětem toliko spekulativního vlivu, ale konkrétní mocenské realizace,“ uvádí se v rozsudku NSS.

Svobodní zednáři jsou mezinárodní, do značné míry uzavřené společenství. Klade si za cíl morální a intelektuální zdokonalení člověka na osvícenských principech. Členové se sdružují v místních skupinách zvaných lóže a často se jim přisuzuje značný skrytý vliv.

Spor začal u Ústavního soudu

Konkrétní informační spor se týkal Ústavního soudu (ÚS). Loni se na něj obrátila žena a požadovala informaci, zda soudci Josef Baxa, Josef Fiala, Milan Hulmák a Zdeněk Kühn patří k zednářům. Žádost podala v souvislosti s projednáváním své ústavní stížnosti v opatrovnickém sporu.

Mohlo by vás zajímat

Generální sekretář Ústavního soudu oslovil všechny čtyři soudce a dal jim možnost vyjádřit se. Baxa a Fiala odpověděli, že nejsou svobodnými zednáři, Hulmák s Kühnem nereagovali. Soud proto poskytl informaci ohledně Baxy a Fialy. Ve zbytku žádost odmítl, protože informacemi nedisponuje a nemá ani zákonnou povinnost tyto podrobnosti zjišťovat nebo shromažďovat.

Odvolání i žaloba zamítnuty

Úřad pro ochranu osobních údajů ženino odvolání zamítl. Následovala žaloba k Městskému soudu v Praze, kterou soud taktéž zamítl. Městský soud konstatoval, že členství v soukromém spolku nelze stavět na roveň členství v předlistopadové komunistické straně. Uvedl také, že veřejná kontrola soudní moci nezakládá automaticky právo na informace o soukromoprávních vazbách soudců, které by hypoteticky mohly ovlivnit jejich nestrannost.

Žena v kasační stížnosti poukazovala například na to, že zednáře váže loajalita k organizaci, což by mohlo ovlivnit rozhodování v kauzách, kde je zainteresovaný jiný zednář. Právní názor městského soudu podle stížnosti vytváří „uzavřený kruh netransparentnosti“. NSS však nenašel důvod k zásahu a stejně jako městský soud vymezil rozdíl mezi členstvím v KSČ a svobodným zednářstvím.

Rozdíl mezi mocenskou realitou a projekcí vlivu

„Městský soud jasně uvedl, že úvaha týkající se poskytování informací o členství soudců v určitých organizacích vyžadovala rozlišení mezi historicky doloženou mocenskou realitou a konspirační projekcí vlivu. Na rozdíl od spolků existujících převážně v rovině určitého ‚společenského elitářství‘ byla KSČ zákonem výslovně označena za organizaci zločinnou a zavrženíhodnou, jejíž činnost nebyla předmětem toliko spekulativního vlivu, ale konkrétní mocenské realizace,“ stojí v rozsudku.

Cestu k informacím o členství soudců v KSČ otevřel Ústavní soud nálezem z roku 2010. Údaje jsou podle tehdejšího nálezu důležitým podkladem pro veřejnou diskusi občanské společnosti o nestrannosti a nezávislosti justice, a proto nejsou jen soukromou věcí soudců. Informace lze nyní dohledat v registru justičních činitelů.