Vyložení nákupu před vlastním bytem stálo muže 4500 korun. I když na nájezdu u značky zákaz stání běžně staví služby i pošta. Na rampu vozí kontejnery. Nemožnost dostat cokoli do domu porušuje práva vlastníků bytů, namítá muž. Jenže asfaltový nájezd je úředně vedený jako chodník. Ani vlastník bytu nemá právo si ho zastavením přivlastnit, rozhodl Nejvyšší správní soud.
Pokutu 2000 korun a náklady správního řízení 2500 korun stálo muže vyložení nákupních tašek před vlastním domem v Ostravě. Přestupkové řízení mu kladlo za vinu, že se svým vozem Ford stál na chodníku. Stání na chodníku je zcela zakázané, pokud ho výslovně nepovolí příslušná značka. S tím se ztotožnil také Krajský soud v Ostravě.
Jde o asfaltovou nájezdovou rampu
Muž ale trval na tom, že tomu tak není. V kasační stížnosti detailně popsal situaci: Jde o nájezdovou plochu k domu. Nájezd je pokrytý asfaltem a obrubníky jsou zapuštěné na úroveň příjezdové komunikace.
Na rampě běžně zastavují a náklad vykládají i dodávky různých doručovatelů, pošty i technické služby města. Ty tam staví velkoobjemové kontejnery. Na asfalt nenavazuje žádný chodník. Dál lze jít jen po příjezdové komunikaci, na jejímž začátku je značka zákaz státní.
Vlastník bytu bez práva dopravit věc dovnitř?
Na podporu svého tvrzení odkázal nuž ke stanovisku Útvaru hlavního architekta Ostravy z listopadu 2008. V něm stojí, že navržená stavba „Nájezdová rampa, oprava vstupu a oprava napojení dešťové kanalizace“ situovaná na předmětných pozemcích. je součástí plochy s funkcí „Bydlení hromadné.“ Což podle stěžovatele znamená, že plocha před vchodem domu č. 1127/62, která je mimo chodník, chodníkem není, shrnuje argumenty Nejvyšší správní soud.
Rozhodnutí, že před domem je nemožné zastavení ani na nezbytně nutnou dobu podle muže znamená zásadní omezení vlastnických práv vlastníků bytů v domě. Bez možnosti zastavit na této ploše není možné do bytů dopravit těžké a objemné věci. V dané lokalitě se nenachází žádné jiné místo, kde by to bylo možné.
Co je chodník? Definici právní řád nezná
Podle Nejvyššího správního soudu „definici pojmu „chodník“ český právní řád neobsahuje. Což podle soudu není chyba, neboť není žádoucí, aby veškeré pojmosloví mělo zákonnou definici. „Tak jako není v zákoně o silničním provozu definován pojem chodec, vozidlo či křižovatka,“ uvádí k tomu NSS.
Rovněž výraz chodník je nutné chápat shodně jako v běžném životě: „Chodníkem bude část ulice nebo silnice určená pro pěší zřetelně oddělená od ostatní komunikace, která často lemuje zástavbu, resp. oplocení pozemku, na straně jedné a ostatní komunikaci na straně druhé,“ vysvětlil soud.
Místo je úředně chodník, značka patří k silnici
Podle Nejvyššího správního soudu fotografie z místa činu prokazují, že jde o chodník. Tento závěr podporuje i ve správním spisu založený pasport místních komunikací. Předmětná plocha je v něm označena jako chodník.
Námitka muže, že stál u značky zákaz státní, která umožňuje zastavení na nezbytnou dobu a vykládku věcí, je tedy lichá. Značka zákaz státní patří k přilehlé silnici. Předmětná dopravní značka stanoví pravidla provozu na komunikaci (vozovce), nikoliv na chodníku. Na ten se vztahuje obecný zákaz vjezdu a stání motorového vozidla, upozornil Nejvyšší správní soud.
Vlastnické právo není neomezené
Co se týče omezení práva vlastníka bytu, zopakoval Nejvyšší správní soud, že „vlastnické právo není absolutně neomezené“. „Stávající koncepce ochrany vlastnického práva podle judikatury Ústavního soudu připouští omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu,“ uvedl NSS.
V daném případě je podle soudu „veřejným zájmem bezpečnost a plynulost silničního provozu a zejména ochrana chodců“. Chodník je veřejným prostranstvím, upozornil soud. „To znamená, že ani vlastník přilehlého bytu nebo pozemku nemá právo si chodník přivlastnit nebo jej využívat v rozporu s jeho účelem (např. k parkování vozidla) bez výslovného povolení,“ uzavřel Nejvyšší správní soud a kasační stížnost odmítl.
