Žena neví, kdy a kde se narodila. Bylo to někde v Evropě. Rodina opustila Českou republiku, od roku 1972 kočovala. Teď se žena domáhá určení rodičů, kteří už zemřeli. Není nikde evidovaná. Znalec potvrdil, kdo je její bratr. Jenže soud řízení zastavil, když nedokázala, že úředně existuje. Podmínit soudní řízení evidencí u státu je nesprávný právní názor, uvedl však Nejvyšší soud.
Nikdy nepochybovala o tom, že domnělí rodiče jsou i jejími biologickými rodiči. Dali jí jméno, vychovávali ji, žila s nimi. Matka zemřela ve Spolkové republice Německo. Otec zemřel v České republice.
Do Česka se vrátila někdy v roce 2010. „Teprve po smrti domnělého otce pocítila potřebu mít rodičovství, a tím i svoji vlastní identitu, potvrzené úřední cestou,“ stojí v rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ženy.
Případ projednalo občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu na svém zatím posledním zasedání a schválilo z něho právní větu.
Mohlo by vás zajímat
Genetika ukázala, že má stejné rodiče jako bratr
O pomoc žena požádala bratra. Ten se narodil v České republice před odchodem rodičů do ciziny a rodiče má uvedené v rodném listě. Znalec v roce 2021 potvrdil, že jsou sourozenci.
V květnu 2022 podala žena návrh k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. V něm se domáhala určení, že jejími rodiči jsou zemřelí otec a matka. Podle znaleckého posudku z oboru genetiky je pravděpodobné na 99,998 %, že další syn rodičů je jejím bratrem.
Formálně neexistuje, nemá žádné doklady
Soudu se však lustrací v registrech státu nepodařilo totožnost ani existenci ženy ověřit. Také její zástupce u soudu „potvrdil, že z formálního hlediska neexistuje“. Není schopna uvést „jakýkoli jiný stát, v němž by byla její existence evidována“. Nemá proto žádný doklad totožnosti.
Obvodní soud pro Prahu 1 pro nedostatek podmínek řízení zastavil. „Soud prvního stupně zdůraznil, že jednou z podmínek řízení je existence navrhovatelky,“ stojí v rozhodnutí NS.
Soud potřebuje doložit, že žena existuje
Nepomohla svědecká výpověď bratra ani posudek znalce. Soud žádal osobní údaje ženy, aby ji mohl ztotožnit. Jenže bratr datum a místo narození své sestry nezná.
„Za tohoto stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že, nelze mít za doloženou samotnou existenci navrhovatelky, jak je označena v návrhu na určení rodičovství,“ shrnuje jednání Nejvyšší soud. Rozhodnutí potvrdil dovolací soud.
Že někoho stát neeviduje, neznamená, že není
Proti tomu podala žena dovolání. Pouhý fakt, že fyzickou osobu nelze lustrací v úředních evidencích identifikovat, nemůže podle ní znamenat, že neexistuje. Tedy, že nemá právní osobnost, a tím ani způsobilost být účastníkem řízení.
Účastníkem řízení může být jen osoba, jejíž existence je doložena. Toho mohl soud dosáhnout, kdyby byla osobně přítomna jednání. Ona ale k soudu nepřišla.
Jenže podle ženy soudy opomněly fakt, že právní osobnost se nabývá narozením. Má ji i osoba, která není evidována v žádném rejstříku. Stačí, že fyzicky existuje. A má-li právní osobnost, má i procesní způsobilost, uvedla v dovolání žena.
Pokouší se snad získat novou totožnost?
K tomu se připojila někdejší opatrovnice mrtvé matky. Úvahy odvolacího soudu, že se žena snaží žalobou na určení rodičovství získat novou totožnost, označila za nepřiléhavé.
„Cílem žaloby na určení rodičovství je určení rodičovství, nikoli získání totožnosti,“ uvedla pro Nejvyšší soud.
Naopak opatrovník mrtvého otce tvrdil, že se žena měla nejprve domáhat určení identity u správních orgánů. Teprve poté měla podat návrh na určení rodičovství.
Právní osobnost každého člověka ve smyslu občanského zákoníku vzniká jeho narozením, výjimečně již početím a zaniká jeho smrtí, uvedl ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Právní osobností člověka je jeho fyzické existence. Narozením vznikne bez ohledu na to, zda tato osoba následně získá také úřední totožnost.
Podmínkou vzniku právní osobnosti není registrace
„Byť nepochybně jde o nezbytný předpoklad pro plnohodnotné zapojení člověka do společenského systému, včetně přístupu ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání či sociálním službám,“ dodal Nejvyšší soud.
Podmínkou vzniku právní osobnosti jako subjektu práva není registrace fyzické osoby do úředního systému příslušného státu, přisvědčil ženě NS.
Každý má po narození právo na registraci. Pokud se tak nestane, neznamená to, že člověk neexistuje, že není právní osobností a nemá způsobilost být účastníkem řízení, upozornil Nejvyšší soud. Tento závěr ale lze uplatnit jen za předpokladu, že osoba skutečně existuje. Lze to prokázat snadno – osobní účastní při jednání, na jiném soudním roku nebo při účastnickém výslechu, uvedl Nejvyšší soud.
Kroky vedoucí k ověření totožnosti a vyloučení totožnosti jiné osoby však ani jeden ze soudů vedených nesprávným právním názorem dosud neučinily, uvedl NS.
Jak bude případ pokračovat?
V závěru se soud zamyslel nad pokračováním. K určení rodičovství bude žena potřebovat rodný list, který v tomto případě neobsahuje údaje o rodičích.
Než takový dokument získá, musí být řízení podle zákona tak jako tak přerušeno. Pokud ale žena žádost o vydání rodného listu nepodá, bude muset být řízení zastaveno. Neprokáže totiž, že dosud nemá státem určené žádné rodiče.
Právní věta:
Podmínkou vzniku právní osobnosti fyzické osoby (jako subjektu práva) není registrace fyzické osoby do úředního systému příslušného státu a tomu odpovídající vydání úředních dokladů totožnosti. Každá fyzická osoba má sice ihned po svém narození právo na registraci. Ovšem jestliže se tak z jakéhokoli důvodu nestane, neznamená to, že by tato fyzická osoba „neexistovala“ jako subjekt práva, tj. neměla právní osobnost ve smyslu ustanovení § 23 o. z., a z tohoto důvodu by neměla (nemohla mít) způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 19 o. s. ř.
