Úlohu jako z testů autoškoly k určení, kdo první projede křižovatkou, musely řešit soudy. Úředníci z dopravního odboru středočeského krajského úřadu ji totiž nezodpověděli správně. Potrestali pokutou 2500 korun řidiče, který měl v tu chvíli přednost.
Případ sahá do ledna 2022, kdy se v Dobříši srazila dvě vozidla. Obě vjížděla do křižovatky proti sobě po vedlejší silnici. Zatímco potrestaný viník měl před sebou „stopku“ a hodlal odbočovat vpravo, v té samé chvíli z protilehlé vedlejší ulice Za Pivovarem do křižovatky vjíždělo BMW a odbočovalo vlevo na hlavní cestu směrem na Prahu.
Srážku vozidel dobříšský úřad vyhodnotil tak, že za nedání přednosti v jízdě potrestal řidiče odbočujícího vpravo. Středočeský krajský úřad pak rozhodnutí potvrdil. Oba správní orgány zastávaly výklad, že BMW bylo v okamžiku střetu na hlavní silnici, protože fyzicky už vjelo do jízdního pruhu ulice Pražská.
Přednost na křižovatkách se hodnotí podle příjezdu
Soudy však připomenuly pravidlo, že pro posouzení práva přednosti v jízdě není rozhodující, po jaké silnici z ní vozidlo vyjíždí, ale naopak po jaké do ní vjíždí. Řidič přijíždějící z vedlejší cesty se uživatelem hlavní silnice nestává uvnitř křižovatky, ale až za ní.
Povinnosti řidiče BMW odbočujícího vlevo dát přednost protijedoucím vozidlům zákon zbavuje až při úplném opuštění křižovatky. Týká se to přitom všech křižovatek, i těch usměrněných, kde existuje odkloněný jízdní pruh a dělící ostrůvek.
Právě tím argumentovali krajští úředníci. „V rámci jedné křižovatky však nemůže platit, že z hlediska přednosti v jízdě nastupuje zcela odlišný režim u dopravního pruhu pouze z toho důvodu, že se z průběžného pruhu vyčlenil,“ napsal do odůvodnění rozsudku 3 As 71/2024 Nejvyšší správní soud.
I na 40 let starý rozsudek lze odkazovat
Justice se opřela o 42 let starý rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky (8 Tz 57/84), který pravidlo pro přednost v jízdě poprvé vyložil. Krajský úřad to odmítl lakonickým konstatováním, že jde o trestní rozsudek jiného státu. Nejvyšší správní soud však připomenul, že jde o rozhodnutí soudu bývalé ČSSR, jejímž právním nástupcem Česká republika je, a odkázat na něj bylo zcela legitimní.
Krajský úřad, ač neuspěl v předchozím řízení, kdy mu správní soud jeho rozhodnutí zrušil, se domáhal přiznání nákladů řízení. A to s poukazem na ustanovení § 143 občanského soudního řádu, podle něhož žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním příčinu k podání žaloby nezavdal.
Mohlo by vás zajímat
Náhradu nákladů? Zapomeňte
Nejvyšší správní soud připomenul, že ve správním soudnictví platí, že správním orgánům se zpravidla náhrada nákladů řízení nepřiznává ani v případě, kdy proti žalobě uspějí. A už vůbec ne v případech, kdy spor prohrají.
Nadto brněnská instance poznamenala, že zvažovala odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost. „Působí nekonzistentně, v ní užitá argumentace je obtížně srozumitelná a lze ji jen obtížně uchopit,“ uvádí rozsudek. Nakonec ale k jeho věcnému projednání přistoupil s ohledem na složitost věci.
