Aby se vyhnul odpovědnosti za své dopravní přestupky, uváděl dva roky brněnský řidič falešné osobní údaje. Jako řidiče svých vozidel správním orgánům předhazoval mimo jiné ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, zesnulého poslance Stanislava Humla nebo městské strážníky z různých koutů země. Přítrž tomu učinil Nejvyšší soud.
Řidič Jan Fajkus vlastnil několik aut, včetně Alfa Romeo nebo BMW 116i, s nimiž opakovaně porušoval dopravní předpisy. Typicky parkoval v zónách zpoplatněného stání bez zaplacení nebo porušoval zákazy vjezdu. Úřadům pak předkládal často známá jména. Jejich osobní údaje získával buď vyhledáváním na internetu, nebo nahlížením do spisů ve věcech, kde sám figuroval jako podezřelý nebo zmocněnec.
Vojtěch, Huml i Banga
Seznam poškozených čítá 22 jmen. Vedle ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha provinilec označil za řidiče svých aut i dopravního experta, bývalého policistu a poslance Stanislava Humla. Ten několik měsíců nato zemřel. Spadeno měl i na ekologické a romské aktivisty. Odpovědnost se tak pokusil svalit na ředitelku Hnutí Duha Annu Kárníkovou, člena organizace Děti země Miroslava Patrika nebo šestici lidí spojených s romskou mediální platformou Romea v čele s Patrikem Bangou.
Nejzávažnější újmu pak Fajkus způsobil strážníkům Michalu Jelínkovi a Tomáši Procházkovi. Jejich fotografie a osobní údaje zveřejnil na svém webu s hanlivým textem o „ozbrojených šimpanzích z Městské policie Lázně Bohdaneč“. Právě z toho soudy dovodily přečin neoprávněného nakládání s osobními údaji v jeho kvalifikované podobě – prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě.
Promlčení přestupku znamená stopku i v trestním řízení
V září 2024 brněnský městský soud Fajkuse odsoudil k podmíněnému trestu 27 měsíců. Krajský soud pak k odvolání státního zástupce přidal navíc peněžitý trest 100 tisíc korun. Nejvyšší soud však oba rozsudky zrušil. A to kvůli pochybení obou nižších instancí u dvou dílčích útoků. U nich bylo už dříve přestupkové řízení zastaveno pro promlčení. Nejvyšší soud Fajkuse v rozsudku sp. zn. 6 Tdo 662/2025 částečně zprostil obžaloby a trest přiměřeně snížil na 22 měsíců a 90 tisíc pokuty.
V kontextu nového přestupkového zákona se poprvé Nejvyšší soud závazně vyjádřil k otázce promlčení. Odvolací soud totiž zastával názor, že zastavení přestupkového řízení pro promlčení nevytváří překážku věci rozhodnuté, když správní orgán neposuzoval vinu přestupce. Dovolací soud však tento výklad odmítl.
Každé zastavení řízení stvrzuje rozhodnutí
Zatímco podle dřívější úpravy se o promlčení přestupku formálně nerozhodovalo a zapsala se jen poznámka do spisu bez vydání rozhodnutí, nový přestupkový zákon od roku 2016 pravidla změnil. Výslovně totiž uložil, že při zániku odpovědnosti za přestupek správní orgán řízení zastaví usnesením.
Nejvyšší soud se přitom opřel i o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména o rozsudek velkého senátu ve věci Mihalache proti Rumunsku (2019), Zolotukhin proti Rusku (2009) a Lucky Dev proti Švédsku. Pravomocné usnesení o zastavení přestupkového řízení pro promlčení označil za „konečné rozhodnutí“ ve smyslu čl. 4 Protokolu č. 7 Evropské úmluvy o lidských právech, které zakládá překážku rei iudicatae a brání trestnímu stíhání pro tentýž skutek. „Logicky by bylo v rozporu s tímto smyslem a účelem promlčení dojít k závěru, že lze obviněného v takovém případě stíhat v rámci trestního řízení,“ konstatoval senát vedený Miladou Šámalovou v odůvodnění.
Strážníkům soud přiznal každému odškodné za nemajetkovou újmu 25 tisíc korun. Se zbytkem jejich nároků, stejně jako s nároky ministra Vojtěcha poškozené odkázal na možnost podání civilní žaloby.
